Je tu další příspěvek naší bloggerky Regíny Oczkové, mladé speciální pedagožky a maminky na rodičovské dovolené. Jak říká, mateřství jí změnilo pohled jak na školství, tak na rodiče dětí, s nimiž se setkává v praxi. To je také hlavním tématem jejího blogu: osobní výpověď o tom, jak mateřství ovlivnilo její pedagogické myšlení. Aneb jak to vypadá, když se učitelka stane mámou.
Matky se přesunuly na sociální sítě, kde se navzájem podporovaly a sdílely si tipy na aktivity pro děti. Ale co batolata a děti předškolního věku?
Pozoruji dětské hřiště plné dětí, zběsile pobíhají, křičí. Na pískovišti probíhá boj o lopatku. Taková lopatka, to je vzácné zboží. Kdo dřív přijde, ten má lopatku. Při troše štěstí ukořistí i kyblík. Ostatní děti se hrabou v písku rukama a čekají na chvíli, kdy bude lopatka volná.
Přichází holčička s taškou plnou vlastních, podepsaných báboviček. Vytahuje kyblíčky, lopatičky a všelijaké tvary bábovek. Chlapeček jí vzal z hromádky jednu lopatku a odešel na druhou stranu pískoviště. Holčička se zvedla, lopatku chlapci vytrhla z ruky a vracela se zpět, chlapec se rozběhl a zezadu holčičku strčil tak, že upadla do písku. Seběhli se rodiče dotčených dětí a začali situaci řešit mezi sebou. Děti jen koukaly a čekaly. Nakonec chlapce poslali na skluzavku, holčička si sedla ke své hromádce bábovek a dál si ji střežila. Možná jim rodiče mohli pomoct situaci vyřešit, aby děti věděly, jak se v takové chvíli příště zachovat.
Na jaře 2020 se člověk bál vyjít ven, všichni šili roušky a nosili je i při vynášení odpadků do popelnice. Matky se přesunuly na sociální sítě, kde se navzájem podporovaly a sdílely si tipy na aktivity pro děti. Ale co batolata a děti předškolního věku?
Dcera kolikrát koukala z okna a volala: „Mami mami, tam jsou lidi! Pojď za nima!“
Tříletý Pepík si nemohl vzít telefon a napsat Mařence odnaproti, že už mu po dvou měsících strávených doma lezou rodiče krkem, těstoviny navlíkal na špejle už stokrát a jestli bude máma zkoušet další nový recept, který jí poslala sousedka, tak zahájí protestní hladovku. Jediný člověk v jeho věkové kategorii, se kterým si mohl „popovídat“, byl v zrcadle.
Na podzim se zase vše zavřelo, včetně mateřských škol. Kroužky většinou ani nezačaly. Některá centra převedla pár kurzů do on-line podoby, což je lepší než nic, ale sociální kontakt to nenahradí. Dceři jsou tři roky, z toho je poslední rok a půl pandemie Covidu 19. Zavřená dětská centra, herničky, ukončené kroužky pro matky s dětmi. Ve velkých městech byla uzavřena i venkovní hřiště. Kolikrát koukala z okna a volala: „Mami mami, tam jsou lidi! Pojď za nima!“
Děti neměly moc možností trénovat sociální dovednosti a učit se společenskému chování v kolektivu. A za pár dnů je vypustíme do mateřských škol a prvních tříd. Tak jim držme palce, aby ten letošní školní rok strávili co nejvíce se svými vrstevníky, a mějte pochopení, pokud bude ten začátek roku trochu divoký.
Regína Oczková
Takhle retrospektivně musím říct, že jste napsala skvělý článek. Poučný a zábavný. Díky za něj.