top of page

Adéla Hanáková k otázkám bezpečnosti v kontextu osob se specifickými potřebami

Aktualizováno: 10. 7. 2023

Na Pedagogické fakultě UP každoročně probíhá grantová soutěž IGA, určená k podpoře výzkumu akademických pracovníků i studentů fakulty. Prostřednictvím připravovaných článků bychom vás rádi seznámili s některými z řešených projektů. Prvním z nich je projekt Bezpečnost v kontextu osob se specifickými potřebami. Ten nám představila hlavní řešitelka Adéla Hanáková z Ústavu speciálněpedagogických studií.



Vážená paní doktorko, Váš nejnovější IGA projekt cílil na výzkum atributů bezpečnosti u osob se specifickými potřebami. Jaké konkrétní rysy, znaky stran bezpečnosti jste během výzkumu sledovali?


Vycházeli jsme ze základní premisy, že osoby se specifickými potřebami jsou řazeny do kategorie osob s vyšší vulnerabilitou (zranitelností), ale jinak jsme konkrétní rysy a znaky bezpečnosti a priori nesledovali, ale nechali je volně vyplynout. Přiznám se, že to bylo vlastně to, co mě na tom nejvíce bavilo – čekat, co se dostane tzv. „na povrch“ u tak heterogenní skupiny participantů a hledat souvislosti. Pozornost jsme zaměřili například na situace (místa), které vnímá oslovená skupina jako bezpečné či nebezpečné a dále jsme sledovali faktory, které se na změně subjektivního pocitu bezpečí či nebezpečí podílejí.


Jakým způsobem výzkum probíhal a jaké výsledky následně přinesl?


Po zralé úvaze jsme museli (pro nezájem a možná i obavu participantů) upustit od původního záměru – realizovat praktickou část výzkumu pouze s klienty Centra podpory osob se specifickými potřebami při Univerzitě Palackého v Olomouci metodou ohniskových skupin. Jako alternativní, ne však méně efektivní řešení z hlediska sběru dat, jsme zvolili polostrukturované rozhovory s výše uvedenými klienty Centra. O oslovení skupin studentů se specifickými potřebami jsme požádali ředitelku Centra podpory osob se specifickými potřebami Lucii Pastierikovou a její tým. Jednotliví koordinátoři postupně kontaktovali studenty se specifickými potřebami a my s nimi vedli rozhovory.


Dále byli osloveni rodiče dětí se zdravotním postižením, odborníci pracující s klienty se specifickými potřebami a studenti Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (konkrétně ti, kteří nestudují programy se speciální pedagogikou). Znaky bezpečnosti jsme dokreslili historiografickými případovými studiemi osob se specifickými potřebami. Výzkumnou část uzavíráme výsledky pilotní studie na téma připravenosti pracovníků rezidenčních služeb (speciálních pedagogů, sociálních pracovníků) na mimořádné situace.


Výsledky našeho výzkumu ukázaly, že nejčastějšími atributy bezpečnosti v kontextu osob se specifickými potřebami jsou:


  • Komunita/blízcí lidé/přátelé/asistenti/erudovaný personál

  • Chování a přístup lidí/pochopení/důvěra/empatie/akceptace

  • Domov

  • Prediktabilita, struktura/strach z neznámého

  • Strach ze ztráty kontroly, z nedorozumění, ze zesměšnění, z budoucnosti, ze samoty

  • Klid, relaxační prostředí, příroda


Kategorie „Komunita/blízcí lidé/přátelé/asistenti/erudovaný personál“ a „Chování a přístup lidí/pochopení/důvěra/empatie/akceptace“ byly dokonce zmiňovány všemi oslovenými skupinami participantů.


Součástí výzkumu byli kromě vlastních osob se specifickými potřebami mj. i odborníci pracující s těmito klienty. Jsou (a případně jakým způsobem) připravováni tito pracovníci na vytvoření bezpečného a komfortního prostředí pro klienty se specifickými potřebami?


Z výsledku pilotní studie, kterou v rámci našeho týmu prováděla Bianka Hudcová, vyplynulo, že je patrná různorodost v subjektivním nahlížení pracovníků (speciálních pedagogů, sociálních pracovníků) vybraných rezidenčních sociálních služeb na připravenost v kontextu mimořádných situací. Dotazováním v kombinaci s rozhovory, bylo zjištěno, že pracovníci rezidenčních služeb vnímají připravenost jako osobní vybavenost a praxi v oboru. Podle účastníků pilotní studie má v rámci připravenosti důležitou roli vzdělávání, předávání zkušeností mezi kolegy, předchozí zkušenost s obdobnou situací, znalost životního příběhu uživatele služby a specifik komunikace s těmito osobami.


Jsou v této oblasti připravováni na praxi i studenti speciálněpedagogických oborů?


Dovolte mi odpovědět otázkou. Co je to vlastně připravenost? I výše uvedená pilotní studie ukázala, že každý si pod tímto pojmem představujeme něco jiného – ať už připravenost osobní (schopnost reagovat v mimořádné situaci, flexibilitu, empatii pracovníka, znalosti a schopnosti v oblasti saturace individuálních potřeb uživatelů služby s ohledem na specifika plynoucí z jednotlivých kategorií zdravotního postižení), připravenost profesní (znalosti, informovanost a spolupráce v rámci vybraných organizacích) či připravenost organizační (např. materiální zajištění ze strany organizace).


Jakým způsobem jsou studenti připravováni?


V rámci osobní připravenosti je klíčové učit naše studenty přistupovat humánně a adekvátně k žákům s různými formami zdravotního postižení a znevýhodnění a objasnit jim problematiku inkluze jednotlivých skupin žáků se zdravotním postižením nebo znevýhodněním pomocí prožitku, empatie, akceptace.


„V rámci osobní připravenosti je klíčové učit naše studenty přistupovat humánně a adekvátně k žákům s různými formami zdravotního postižení a objasnit jim problematiku inkluze jednotlivých skupin žáků pomocí prožitku, empatie, akceptace.“

Co se týká profesní připravenosti, studenty učím formou pravidelného nácviku modelových situací, u nichž se vždy snažím o to, aby co nejvíce odpovídaly okolnostem, které mohou nastat při mimořádné situaci – např. jak evakuovat žáka s omezením hybnosti ze školy nebo jak mohou kontrastní plochy a vodicí linie ovlivnit rychlejší evakuaci či bezpečnost prostorové orientace a samostatného pohybu osob se zrakovým postižením. Součástí nácviku modelových situací jsou pomůcky, které si studenti mohou sami vyzkoušet.


Jak může provedený výzkum ovlivnit/zlepšit situaci v praxi?


Jedním z klíčových zjištění výzkumu je, že bezpečnostní opatření by měla být integrována do celkového plánu úpravy prostředí pro osoby se specifickými potřebami. Tento závěr má široký dopad na různé oblasti plánování a realizace úprav, ať už jde o veřejné či soukromé prostředí.


Abychom mohli zajistit bezpečné a přizpůsobené prostředí pro osoby se specifickými potřebami, je třeba zahrnout nejen fyzické úpravy, jako jsou bezbariérové přístupy a vhodné zázemí, ale také vytvořit podmínky pro rozvoj dovedností a schopností těchto osob, které jim umožní lépe zvládat rizika a hrozby.


Děkujeme za rozhovor!


Zpracováno redakcí U21

Foto: archiv Adély Hanákové

Comments


bottom of page