Co ještě chybí učitelům kromě peněz | Úvaha druhá

Zkušená pedagožka a naše bloggerka Hana Vacková dál rozvíjí své úvahy nad tím, co potřebuje český učitel a české školství. V svém zamyšlení nad problémy našeho školství volá po podpoře učitelů. Ti si podle ní zaslouží nejen odpovídající plat, ale hlavně důstojnost.


V březnu jsem se pokusila vysvětlit, co učitelům chybí kromě peněz. Psala jsem, že učitelské povolání je velmi náročná profese, potýkající se s problémy, které se špatně vysvětlují veřejnosti. Ta chce většinou jednoduchá vysvětlení. V tak diverzifikované společnosti jako je naše, je jasné, že to nejsou jen peníze, které ve školství chybí.


Je také velmi těžké nabízet řešení, když každý školou prošel a ví, jak to fungovalo za jeho mládí.


Co tedy potřebuje český učitel?


Podporu. Když jsem loni odjížděla v dubnu z Polska, učitelé vyhlašovali velkou stávku, měli na rozdíl od českých učitelů masivní podporu veřejnosti. Těm, kteří se o školství alespoň trochu zajímají, je jasné, že stávka není o 2 % do netarifních složek. V tuto chvíli totiž přetekla míra trpělivosti mnohých učitelů, kteří jsou léta ujišťováni, že školství všech různých vlád je prioritou. Papír unese všechno, ujistit takto je snadné. My učitelé se většinou snažíme vychovávat k poctivosti, k přiznání chyb, ale mnohé věci, které se kolem nás dějí, jsou opakem. Pan premiér se diví jako jedna tchýně, která se chtěla zastat své snachy a křičela na svého syna – co ještě chceš, prosím tě, máš navařeno a vypráno. Máme ve školství navařeno a vypráno, co ještě chceme? S učiteli je to podobné jako s lékaři, právníky. Každý z nás narazil někdy na někoho protivného, neseberealizovaného. Ale dělat z toho závěr, že všichni jsou špatní, se nedá.


V tuto chvíli totiž přetekla míra trpělivosti mnohých učitelů, kteří jsou léta ujišťováni, že školství všech různých vlád je prioritou.

Potkávám se na mnoha školeních s lidmi, kteří chtějí učit jinak, ale současné byrokratické předpisy jim to neumožňují. Jak říká Ken Robinson, když se s někým potkáte na večírku a řeknete, že učíte, onen člověk si říká, proboha, to se muselo stát zrovna mně, ale když on sám mluví o svém vzdělávání, mluví celý večer.


Jde to až tak daleko, že se v jedné vyučovací hodině občanské výchovy hádají učitelské a doktorské děti, které povolání je důležitější než to druhé. Možná pro někoho úsměvná historka. Ale ukazuje na to, že bychom měli přestat řešit, jestli dříve byla slepice nebo vejce.


A proto dejme učitelům plat, jaký si v rámci vysokoškolských profesí zaslouží, a zároveň dejme jejich povolání i důstojnost, kterou si zaslouží také. Je totiž pravý čas.