Dánská příprava budoucích učitelů mateřských škol

Naše studentka Lucie Doležalová z katedry primární a preprimární pedagogiky se během minulého semestru podívala v rámci programu Erasmus+ do Dánska a podělila se o své zážitky. V rámci studijního pobytu totiž mimo jiné absolvovala praxi v soukromé Lesní mateřské škole v Langå.



Jak mě dánská škola připravila na praxi? Ze všech stran jsem slýchávala, jak jsou dánský edukační systém a jejich pedagogika jedny z nejlepších. Vznikly zde lesní mateřské školy, pedagogika je založená především na volné hře a učení probíhá v souznění s praktickým životem. Tedy myšlenky, které se snažíme obhájit a vyzdvihnout v českém školství v dnešních dnech v Dánsku již několik let fungují. Avšak ne vždy je teorie totožná s praxí. A tak jsem se vydala na cestu za ověřením těchto líbivě znějících tezí.


V rámci Erasmu na VIA University College jsme zpracovávali portfolia se vším, co nás zaujalo, bylo pro nás nové či překvapivé ať už ze studijního nebo osobního života. Semestr byl složen ze tří modulů: teoretického modulu, projektování aktivit a praxe v mateřských školách. Ve všech modulech výuka probíhala na bázi rozhovoru s učiteli, ale i se spolužáky, díky němuž jsme poznali mnoho dalších pohledů z jiných kultur. Vyučující nás směřovali k propojení teorie s praktickými momenty našeho života, jelikož učení může probíhat mnohem efektivněji, pokud si pod teorií dokážeme představit konkrétní příklad a doprovází ji praktická zkušenost. Kromě přednášek jsme zavítali do přírodního centra, kde jsme vařili tradiční dánské pokrmy na otevřeném ohni, do Frilandu (experimentální ekovesnice) a společně s několika učiteli jsme kempovali a lovili ryby na nedalekém pobřeží.



Na praxi v soukromé Lesní mateřské škole v Langå, která byla necelý měsíc dlouhá, jsem se snažila co nejrychleji aklimatizovat a zapadnout do kolektivu. S učiteli jsme komunikovali převážně v angličtině, ale s dětmi pouze dánsky. Zpočátku jazyková bariéra dělala potíže, ale děti mě v tom nenechaly, a tak jsem se na malou chvíli znovu stala studentem a děti byly mými učiteli. Chytily mě za ruku a ptaly se, zdali vím, co to je (převážně ukazovaly na přírodu a okolí mateřské školy). Velmi se bavily nad tím, když jsem nějaké naprosto primitivní slovíčko neznala, ale jako správní učitelé měly velkou trpělivost a hledaly si pomalu, ale jistě cestu k naší spolupráci. První pokusy hatila rychlost jejich mluvy, ale netrvalo dlouho a děti našly ideální rychlost jejich výslovnosti, abych byla schopna reprodukovat slova přibližně přijatelného zvuku. Děti projevily velký zájem o učení nejen nových slov, ale také s nadšením mi vysvětlovaly, k čemu jsou užitečné dané rostliny, živočichové apod. To již byla vyšší dívčí a na to jsem potřebovala překlad ze strany pedagogů.


Denně jsme chodili na dvě až čtyři hodiny do okolí školy, do lesů, na louky, ke skalám. Každé dítě mělo svůj ruksak, do kterého si samo nebo s drobnou pomocí zabalilo svůj svačino-obědový box a pití, a vyrazilo se na výlet. I když je volná hra preferována a v mateřské škole jí bylo dostatek, učitelé, kterých bylo na čtyřicet dětí šest se dvěma asistentkami pedagoga, si připravovali aktivity pro menší skupinky. Vždy se objevovaly procházky se zkoumáním a pozorováním oblasti, relaxační kroužek se čtením knih, pohybové aktivity a kreativní blok. Vše od ranního kruhu přes tancování až po povídání si o přírodě bylo uskutečňováno venku, pokud počasí tomu bylo nakloněno. Témata byla dle daného období a aktuální situace, např. když jsme šli na procházku a spatřili jsme šneka, jeden z učitelů zastavil, vzal si ho na ruku a začal o něm povídat. Děti měly možnost se doptat a následovala písnička o šnekovi. Šneka vrátili na bezpečné místo a pokračovalo se v cestě dál.



Mateřská škola disponovala menší zeleninovou zahrádkou. Děti měly možnost nejen rostliny poznat na vlastní oči, ale i je ochutnat a připravit z nich pokrmy. Pravidelně učitelé s dětmi pekli chléb, připravovali zeleninové mísy apod. Dětem bylo předáno pár základních bezpečnostních pravidel pro práci se dřevem, čili mohly samostatně, s téměř minimálním dohledem učitelů, řezat dřevo. Jedno z mot školy – učíme se vlastní zkušeností: pokud se dítě řízne, tak jen jednou, příště si dá pozor a poučí se ze své chyby. Toto všechno může fungovat jen díky rodičovské důvěře ve filozofii lesní mateřské školy, v pedagogy a asistenty pedagoga. V neposlední řadě podporovat vlastní dítě a přijmout fakt, že chybovat je lidské a důležité k dalšímu rozvoji.


Lesní mateřská škola není pro každého, ale pokud jste příznivci přírody za téměř každého počasí, nevadí vám dítě umazané od hlavy až k patě, tak vám bude odměnou nadmíru spokojená dětská duše se silným imunitním systémem. Pro mě Lesní mateřská škola v Langå splnila všechny body z teorie o lesních mateřských školách a předčila má očekávání. Děti mají mnohdy větší povědomí o přírodě a její ochraně než někteří dospělí, ale co je nejdůležitější, již od mala mají v sobě zakódované, že se příroda, lidé ale i my sami musíme ochraňovat a starat se. Nejde jenom brát, musí se i dávat zpět.


Lucie Doležalová

134 zobrazení0 komentářů

Související příspěvky

Zobrazit vše