Dílčí kroky k úspěšné integraci neslyšícího… ať už ve škole, v práci nebo v jakémkoliv týmu

Naše bloggerka Kristýna Mariáková se ve svém blogu věnuje tématu života se sluchovým postižením z pohledu plně integrovaného neslyšícího člověka. Tentokrát se Kristýna zaměřila na možnosti integrace neslyšících do slyšící společnosti. Jaké překážky čekají při integraci na obě strany a jak je překonat?



Integrace se stala běžným pojmem v naší společnosti, ale není její automatickou součástí. A bude velmi dlouho trvat, až jako společnost dospějeme k bodu, kdy nebudeme uvažovat nad tím, zda začlenit, či nezačlenit osoby vymykající se od společenských a medicínských norem. Začlenit neslyšícího člověka do prostředí mimo komunitu n/Neslyšících je mnohdy velká věc. Obě strany nikdy neví, do čeho jdou, a obě strany také mnohdy nenaleznou společné řešení, pochopení, respekt nebo spolupráci. Pokud je ale neslyšící člověk vydán napospas integraci od útlého dětství, má velkou výhodu. Stává se silnějším článkem kontinuálního integračního procesu a překoná snadno jednotlivé (a často zbytečné) bariéry, které mu klade slyšící společnost – neustále, každý den, vždy, všude.


Jak na úspěšnou integraci ve společnosti, která se snaží o to ji mít všude možně vměstnanou? Myslím, že každému zdravě smýšlejícímu jedinci dřív nebo později dojde, že integrace je výsledkem práce obou stran. Musí se snažit obě strany a je možné, že ty snahy budou zejména v počátcích spolupráce nejednotné. Ale není možné, aby to všechno a celou dobu táhla pouze jedna strana.


Body, od kterých se můžete (v rámci integrace) odrazit:


Rodina integrovaného – zkuste zjistit co nejvíce informací o jeho rodině. Znalost rodinného prostředí vám dá mnohdy odpovědi na vaše všechny zásadní otázky. Má slyšící nebo n/Neslyšící rodiče, prarodiče, sourozence? Jak komunikují v rodině – znakovým jazykem nebo mluvenou řečí? Jaká je kultura rodiny? Jsou otevřeni příležitostem a vztahům mimo komunitu n/Neslyšících nebo lpí na silné věrnosti ke komunitě n/Neslyšících? Tyhle body vám většinou prozradí to, proč je integrovaný neslyšící takový, jaký je; jaký je bez jakékoliv jiné další hodnoty (kladné nebo záporné).


Jazyk integrovaného – jaký je mateřský jazyk integrovaného neslyšícího a jaký jazyk považuje v komunikaci jako preferenční? A jaké další jazyky ovládá? Zjistíte-li, že preferuje český znakový jazyk a neovládá český jazyk, bude komunikace mezi vámi poněkud těžší a zprostředkovaná pravděpodobně přes třetí osobu – tlumočníka. Musíte mít pochopení pro to, že český znakový jazyk je svébytným jazykem a že úroveň neslyšícího v českém jazyce (která dle vás se může jevit jako nízká) není odrazem jeho inteligence. Nebo naopak budete mít neslyšícího, který ovládá na výborné úrovni český jazyk, a to ve všech podobách. Je to pro vás tím pádem komunikační výhra, ale pouze do jisté míry. V tomto případě musíte mít pochopení pro to, jakým způsobem integrovaný neslyšící slyší = rozumí vaší komunikaci. Mezi slyšením a porozuměním je OBROVSKÝ rozdíl. A v tomto případě lidé mnohdy ztrácí přirozenou i nucenou, déletrvající trpělivost. Opakovat řečené jevy nebo mluvit pomaleji, srozumitelněji či jednotlivě v týmové komunikaci je prostě namáhavé, vysilující a pro slyšící často nepohodlné (až komunikaci s neslyšícím vzdají).


Potřeby integrovaného – je fajn, když je integrovaný neslyšící čitelným partnerem, který dokáže důrazně definovat pravidla komunikace mezi vámi. Pokud čitelný není, je velmi těžké být v komunikaci vůči neslyšícímu vstřícný, komplikuje vám ji totiž on sám. Vytyčení potřeb neslyšícího je důležitým prvkem ve všech prostředích života. Zjišťujeme, jaká by měla být pozice neslyšícího ve třídě / na pracovišti během porad / na oslavách co se týče sedacího pořádku. Pomáhá půlkruhové sezení, které nakonec prospěje celému týmu. Některým neslyšícím stačí, když se během školy / práce / dalších aktivit budou opírat o jednu stabilní osobu, která je bude chránit před případnými úskalími. Která jim dodá výpisky z hodin, shrnutí z porady, přetlumočí právě probíhající spor apod. Většinou tu osobu najde každý neslyšící. Je to někdo, s kým si padne do noty a kdo to dělá pro toho neslyšícího velmi rád. A rozhodně to neznamená, že by se neslyšící stal na té osobě závislým. Stane se jistým ve své pozici ve třídě, v týmu, v kolektivu. U malých dětí tyto potřeby definuje samozřejmě sama rodina.


Oční kontakt – setkání s neslyšícím vám ukáže jednu věc hned ze startu – dívejte se do očí, vnímejte se, poslouchejte očima. Máte-li v týmu neslyšícího člověka, nezapomínejte na oční komunikaci. Zpravidla i díky ni poznáte, jestli Vám neslyšící porozuměl, či neporozuměl. Oční kontakt by měl být stěžejní v každé komunikaci, ale není. Schválně si to vypozorujte ve svém osobním životě.


Společné projekty – velmi přínosné je vždy myslet na společnou práci. Na společné projekty, na teambuildingy, adaptační kurzy, na aktivity, v nichž se účastníci poznávají navzájem různě – ve dvojicích, trojicích, ve skupině apod. Společná práce či akce ve většině případech podněcuje k další spolupráci a hlavně zničí zbytečně zakořeněné stereotypy, předsudky, strachy, nezájem.


Čas, trpělivost – nedělejte žádné tlaky, neprohlašujte, jaký by neslyšící měl být a jak by se měl chovat, nesuďte, pokud sami nemáte sluchové postižení. Nemáte nejmenší tušení, jak moc velké úsilí musí vynaložit neslyšící člověk ve slyšící společnosti. Samotné odezírání, neustálá koncentrace, bdělost, pohotovost, neustálé tolerování dominantní pozice slyšících atp. – to jsou faktory, které slyšící člověk nemusí v každodenní komunikaci používat, zatímco neslyšící neustále celý život.


Věřím, že integrace je skvělým nástrojem pro všechny účastníky. Kdy jindy začít, když ne teď hned. Pod pojmem integrace společnost mnohdy hledá něco náročného a přitom zbytečně. Integrace je skvělá v tom, že s ní můžeme začít kdekoliv. Na pískovišti, kde necháme děti hrát si společně bez ohledu na to, zda mají, či nemají handicap. Vysvětlovat dětem odmala, že kompenzační pomůcky jsou naprosto úžasná věc. Ve škole podněcovat děti k projektovým úkolům a tvořit týmy podle náhodného losování. V práci, když nastoupí kolega nebo zaměstnanec s handicapem, se snažit o to, aby s námi mohl zůstat co nejdéle. Protože od koho jiného se učit, než od těch, kteří to nemají lehké, ale přesto si plujou životem, jako by to lehké měli. Věřím také, že integrace není pro všechny…


Kristýna

144 zobrazení0 komentářů

Související příspěvky

Zobrazit vše