Od dětských elektrických kytar až po vytouženou Ibanez – Daniel je nadšeným hudebním fanouškem, rád zpívá, hraje na kytaru, obdivuje kapelu Kiss a splnil si i sen o setkání se svým hudebním idolem. Přečtěte si další text naší bloggerky Evy Kalousové, jež se ve svých článcích věnuje tématu života rodiny, v níž vyrůstá dítě s Downovým syndromem.
Daník se, podobně jako řada jiných dětí s Downovým syndromem, narodil s velkou láskou k hudbě. Má rád různé kapely, zpěváky, k maminčině radosti sdílí některé její preference s ní :) a už se mu s několika svými hudebními idoly podařilo i setkat. Jeho největší hudební láskou je kapela Kiss. Tak nějak se to postupně vyvinulo, že si jejich hudbu zamiloval a rád si ji pouští na YouTube. Do toho si zpívá tak, že napodobuje anglické texty, mává plyšovým koníkem, tj. koník „bubnuje“, anebo hraje na kytaru. Daniel měl nejdříve několik dětských elektrických kytar, ale postupně měl jeden velký sen: opravdickou kytaru. Nejdříve dostal jako dárek červeno-oranžovou kytaru a po ní přišlo ještě větší přání: pravou kytaru Ibanez, jakou měli Kissáci. V Japonsku vyráběných kytar Ibanez existuje několik řad a ta nejvyšší, na kterou hráli Kissáci, je pro běžného našince docela nedostupná.
Nicméně před nějakou dobou spojila maminka síly s Ježíškem, a ten Daníkovi na Vánoce, resp. k narozeninám, které slaví jen pár dnů po nich, kytaru Ibanez přinesl. Byla to jedna z největších radostí, které Daník prožil. Byl ohromený a konsternovaný, téměř nábožně kytaru vybalil – a od té doby hraje. Když jdeme ze školy, už hlásí, že bude trénovat. V poslední době se většinou zavře v ložnici, kde si vytvořil „studio“, zapne si světla jako reflektory a koncertuje. Zatím jeho hraní spočívá v napodobování hudby podle videí. Myslím si však, že za pomoci učitele by byl schopen naučit se alespoň základní prvky opravdové hry. To je naše výzva do budoucna. Protože má Daniel hru na kytaru tolik rád a jeho favority jsou Kissáci, když potká někoho nového, představuje se jako „Daník kissák“. O kapele rád vypráví a přál by si jako dárek dostat také jejich outfit z koncertního turné I Was Made for Loving You Baby včetně bot s vysokými podpatky a ozdobami z ptačích per.
Z českých zpěváků je Daníkův oblíbený interpret Vojta Dyk. Daník si dlouho přál, aby jej potkal, a dlouho při své večerní dětské modlitbě toto přání zmiňoval. Jednou na konci léta jsem si řekla, že by přece měl vědět, že modlitba funguje. Zjistila jsem, že Vojta Dyk a kapela B-Side Band hrají za 2 dny v zahradě jednoho zámku u Brna a ještě jsou volné lístky. Vypravili jsme se tam a prožili nádherný večer se skvělou show. Po koncertě jsme šli k pódiu a poprosili starší paní, která hlídala vchod do zákulisí, že by se Daník s Vojtou rád setkal, že se za to hodně dlouho modlí a je to jeho velký sen. Vojta Dyk se běžně s fanoušky po koncertu nesetkává, paní ale řekla, že chce, aby se s ním setkala její vnučka a že to tedy zkusí. Po nějaké době jsme měli štěstí. Vojta Dyk se s námi krátce setkal a bylo to moc hezké, i když trochu rozpačité setkání – přece jen, takový hudební idol! :)
Hudba je naše společná láska, hudba nás pozvedá, těší, dělá nám radost a stejně jako pro mnoho jiných lidí je to něco, co může zachránit, potěšit, pomoci nastartovat nový den, nebo zapomenout na těžkosti.
Po čase přijel Vojta Dyk na besedu v kině Metropol v Olomouci. Navštívili jsme ji s Daníkem a po ní poprosili pořadatele, jestli by bylo možné Vojtu pozdravit. Ochotně slíbili, že ano, že máme počkat. Ostatní návštěvníci besedy už odešli. Já jako máma jsem klasicky Daníka tak nějak usměrňovala, jak se má chovat. Čekali jsme na podiu kina… když v tom zpoza závěsů vyšel dvoumetrový Vojta. Daník se na něj otočil, objali se… a dlouhou dobu beze slov zůstali stát v objetí: malý Daník a velký Vojta. Žádná slova nebyla potřeba. Bylo jasné, že oni dva vědí. Pak ještě pár fotek na památku a krásný pocit z nezapomenutelného setkání. Rady maminky se ukázaly jako naprosto zbytečné.
Stojí za zmínku i to, že Daníkovi vůbec nevadí zajít s mámou na koncert do filharmonie nebo třeba na balet. Nedávno se mě známý ptal: „To Danielka ten balet baví?“ Ano, baví. A u koncertů filharmonie taky zaujatě poslouchá a předvádí hru na bubny či kytaru. Všechno rytmické má pro něj velký smysl. Hudba je naše společná láska, hudba nás pozvedá, těší, dělá nám radost a stejně jako pro mnoho jiných lidí je to něco, co může zachránit, potěšit, pomoci nastartovat nový den, nebo zapomenout na těžkosti.
Eva Kalousová
Comments