Dnes o přátelství

Autorský dialog Hany Vackové a Jiřího Vymětala – tentokrát v jednom propojeném textu – tematizuje přátelství. Přečtěte si další příspěvek blogu zajímavého tím, že jde o společný blog dvou autorů. Hana Vacková a Jiří Vymětal – zkušená středoškolská učitelka z prestižního gymnázia a její někdejší žák, který sám je dnes nejen učitelem, ale i úspěšným ředitelem základní školy. Originální dvojice bloggerů, pro které je učitelství posláním a životním stylem. Jak říkají, společné psaní je pro ně způsobem reflexe vlastního pedagogického počínání a taky svého druhu terapií. Oba totiž berou svou práci vážně, kladou si důležité otázky a prostřednictvím psaní a vzájemného dialogu na ně hledají odpovědi. A taky je – jak asi tušíte – spojuje přátelství.



Hanka:

Milý Jirko,

dnes o přátelství. Začala jsem přemýšlet nad tím, jakou hodnotu v dnešní době má přátelství. Asi tě zasypu velkým množstvím otázek, které mě napadají.

Co pro tebe znamená přátelství?

Považuješ přátelství za důležité?

Kam bys na hodnotovém žebříčku zařadil opravdové přátelství?

Nemění se přátelství v dnešní hektické době spíše na účetnictví má dáti/dal?

Jak o něm přemýšlí naši žáci a studenti? Jak našim žákům a studentům mohou pomáhat příběhy, které čtou?

Jak v nich posilovat empatii a hodnoty?

Nepletou si kvalitu a kvantitou?

Jak se pozná dnes opravdové přátelství?


Jiří

Pro nás na základní škole to o přátelství vlastně celé je. Tady vznikají vztahy, které s námi pak jdou po celý další život. V dobrém i zlém.


Přátelství... Kromě toho, že mi teď v uších hrají střídavě dvě české písničky o přátelství, tak se mi vybavují ti mí skuteční přátelé, kteří se mnou opravdu jdou po celý život, i když jen už jako stále živé vzpomínky a tužby znovuprožití. Ale nejsem teď ve věku velkých přátelství, jsem teď ve věku, kdy se moje vztahy točí kolem školy a pro školu jsou nějakým způsobem přínosné.


Být více než rok omezovaní v kontaktech, být zavření doma, je přinejmenším frustrující. Proto jsme se teď během září ve škole zaměřili především na socializaci, znovuvytvoření dobrých vztahů, vrátili jsme děti k základním životním dovednostem: soužití, sdílení, spolupráci.

Jsem ve funkci pátý rok a ta prvotní zamilovanost ještě nepominula, takže pro mě je jen škola a škola a lidé, co k ní mají nějak blízko. Ale ředitelská funkce chtě nechtě vyžaduje určité osamění. O skutečném přátelství to nějak teď není. Jiné je to ve třídách.