Karel Giebisch je IT specialista, redaktor, masér, bojovník za inovace. Zrak v jeho životě nehraje žádnou roli, od narození je totiž nevidomý. Jak sám říká, vše kolem sebe vnímá prostřednictvím ostatních smyslů a zrakové postižení nijak zásadně neřeší. Nepotřebuje vidět, aby mohl žít plnohodnotný život. A čím je naplněn jeho profesní život? Snaží se přispívat k odstranění bariér, které brání lidem se zrakovým hendikepem začlenit se do standardní společnosti, zajímá se o přínos a využití digitálních technologií, je aktivní na sítích. Má rád výzvy a je otevřen novým příležitostem. Proto také kývl na nabídku zprostředkovat učitelské komunitě a studentům pohled člověka, který nevidí a který zná řadu „fíglů“, jež mohou život bez zraku usnadnit.
Díl s názvem Orientace v prostoru objasňuje, jak se nevidící člověk pohybuje a orientuje v neznámém prostoru. Karel vychází ze své zkušenosti a vysvětluje, jak se člověk se zrakovým postižením dokáže orientovat podle záchytných bodů a jakou roli v orientaci hraje vidící průvodce nebo paměť.
Projděte trasu s nejprve s průvodcem a požádejte jej, aby vám detailně popsal, s čím se v daném prostoru můžete setkat, na co si dát pozor.
Jak Karel vysvětluje, v cizím prostoru nevidomému pomůže s orientací průvodce: "Projděte trasu s nejprve s ním a požádejte průvodce, aby vám detailně popsal, s čím se v daném prostoru můžete setkat, na co si dát pozor. Pokud je prostor členitý, rozčleňte ho na úseky a seznamujte se s ním postupně. Mohou vám pomoci záchytné body jako schodiště, nakloněná rovina, zkosené stěny, umístění dveří, akustika, okolní hluk, zábradlí nebo různé překážky. Hledám vždy záchytné body, které jsou neměnné, a podle nich se pak mohu orientovat. Když jste s jistí tím, že se v daném prostoru vyznáte, požádejte průvodce ještě o poslední službu. Projděte s ním prostor znovu, ale už bez jeho intervencí. Kdybyste sešli z trasy nebo tápali, upozorní vás, jinak už jděte samostatně. Postupně se vaše orientace na trase vypiluje do takové míry, že nakonec nikdo ani nepozná, že máte zrakový handicap. Řekl bych, že si prostor „naskenuji“, rozhodně si nepočítám kroky, spíš bych to přirovnal k šestému smyslu, který mi pomáhá pohybovat se v prostoru s jistotou."
Připravila Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci pro portál Učitel21, kde také v sekci blogů najdete všechny díly pořadu Jaké je to vlastně nevidět – a více detailů k problematice života a potřeb lidí se speciálními vzdělávacími potřebami.
Autor: Karel Giebisch
Námět a spolupráce: Petra Šobáňová
Animace a znělka: Pavla Baštanová
2021
Comments