Jan a Eva Kvapilovi: Vytváření podnětného prostředí pro učení u žáků? Jde o náš životní styl

Na našem webovém portále Učitel21 Vás v příštích týdnech a měsících budeme seznamovat s držiteli ceny Učitel roku Olomouckého kraje 2022. Jednu z cen si 28. března letošního roku při slavnostním odpoledni z rukou hejtmana Olomouckého kraje a radního pro oblast školství Olomouckého kraje převzali také manželé Jan a Eva Kvapilovi. Ti v současné době působí na Základní umělecké škole Iši Krejčího.



Když se manželů Kvapilových člověk zeptá, jakým způsobem se snaží vytvářet podnětné prostředí pro učení žáků nejen ve svých předmětech, hned odpoví, že jde o jejich životní styl.


„Není tady začátek ani konec, je to vše v jednom. Milujeme umění ve všech jeho složkách a také nekonvenční otevřenost. Náš obor právě pro toto přináší živnou půdu, takže se mluví, hraje a komunikuje o všem jako celku,“ odpovídají manželé na základní otázku, která je součástí reflexí jednotlivých oceněných pedagogů.


Zpětnou vazbu dávají kdykoliv, i díky moderním technologiím


Jednou z předností, díky které byli z řad svých kolegů Jan a Eva Kvapilovi nominováni je jejich využívání moderních technologií. „S žáky nekomunikují pouze v době výuky, ale jsou v častém kontaktu také prostřednictvím nahrávek, chatu i sociálních sítí,“ stojí v nominační listině.


Sami manželé Kvapilovi k tomu říkají, že žáci, kteří po nich chtějí zpětnou vazbu, ji dostanou prakticky okamžitě, kdykoliv to oni sami potřebují. A to i s využitím moderních technologií.

„Máme mezi sebou nastavenou online verzi. Komunikační sociální sítě, nahrávky jejich a zpětně naše reflexe, cokoliv napíší, posílají ihned ve chvíli, kdy zpracovávají nějaký úkol, na což opět obratem reagujeme. Žáci nechodí pouze dvakrát týdně do ZUŠky,“ říkají svorně manželé a svou otevřenou komunikaci v jakoukoliv dobu dokládají na jednom příkladu.

„Například dnes je sobota – malá Lucka posílá přes WhatsApp stupnici, kterou si měla sama dopsat, Eva zkontroluje, popíše, jak dál postupovat, co vylepšit. Další zpráva žákyně potvrzuje, že vše chápe. Nečeká další tři dny do své hodiny na opravu, ale naučí se to ihned správně. Nebo dnes také proběhla komunikace s bývalou žákyní studující vysokou školu v Brně, která přijde posílit náš flétnový soubor na páteční koncert. Musíme ji tedy doučit její flétnový part – přijde za námi do školy, výuka navíc,“ vysvětlují manželé svůj přístup na příkladu.


A to není všechno, do toho manželé připravovali žákům popis partitur a nahrávky jednotlivých flétnových partů pro zážitkový kurz s belgickým lektorem. A je to dle nich víkend, který je doma zcela běžný. Patří do něj i různá soustředění s žáky, ale i semináře pro pedagogy z celé republiky.


Jejich celoživotním přínosem je zásadní přispění k profesionalizaci hry na zobcovou flétnu a její výuky na školách v České republice


Ostatně jejich aktivity jsou jedním z důvodů, proč se je zástupce ředitele ZUŠ Iši Krejčího, Jakub Červenka, rozhodl na cenu nominovat. „Za téměř tři dekády systematického organizování vzdělávacích akci i lektorské činnosti pro jiné pořadatele oba nominovaní učitelé svým působením ovlivnili tisíce pedagogů hry na zobcovou flétnu na základních uměleckých školách v celé ČR. Navzájem těsně spolupracují jak při kolektivní výuce – soubory zobcových fléten, tak v metodické činnosti – učebnice Flautoškola s metodickými sešity a nahrávkami, v lektorské činnosti – První víkendová škola hry na zobcovou flétnu, Olomoucká víkendová škola hry na zobcovou flétnu, na mezinárodní akci Flauti Dolci XXL, což jsou kurzy v Olomouci pořádané ve spolupráci s Letní školou staré hudby. A to je důvod, proč je nominujeme společně, jako tandem. Jejich celoživotním přínosem je zásadní přispění k profesionalizaci hry na zobcovou flétnu a její výuky na školách v České republice,“ píše se v nominační listině, kterou zástupce školy posílal na Olomoucký kraj.


Kvapilovi: Radíme se, zvažujeme, učíme je vstupovat samostatně do jejich vlastního procesu učení – to je naprostý základ


Manželé Kvapilovi se ve svých hodinách snaží také podporovat aktivní učení u žáků. Jak? „Radíme se, zvažujeme, učíme je vstupovat samostatně do jejich vlastního procesu učení – to je naprostý základ. V případě nejistoty pochopitelně přejímáme vedení. Samozřejmé jsou výzvy jako, na čem chceš dnes pracovat… Co se Ti dařilo… S čím potřebuješ pomoci, probereme, ukážeme, navedeme…Co bys ráda dělala do budoucna… Poměrně malá žákyně si pak na základě tohoto vedení například umí domluvit vystoupení v ZŠ v rámci Hudební výchovy. Zahrát písničky s audio doprovodem a naučit spolužáky některou z nich také zazpívat. Ukáže ostatním, čím se zaobírá mimo základní školu a podělí se s nimi o své dovednosti. Může inspirovat,“ prozrazují manželé.


To ale není jediný příklad, jak uvádějí, v minulosti je jeden tatínek jejich žákyně informoval o tom, že jejich svěřenkyně se rozhodla hrát koledy před obchodním domem na okraji Olomouce. Šlo o vlastní iniciativu, bez jakéhokoliv zásahu rodičů. Pouze ona a kamarádka. I v aktivitě svých žáků pak manželé hledají spojení s moderními technologiemi.


Vnímáme realitu a naše životy nezůstávají vždy za dveřmi učebny


„K aktivitě také žákům pomáhá školní internetová platforma Teams, kam žákům vkládáme notové materiály, nahrávky skladeb, které momentálně studují. Také doprovody ke skladbám. Mají kompletní přístup ke svým materiálům,“ uvádějí Kvapilovi.


Moderní technologie ale nejsou všechno, Kvapilovi se u svých svěřenců snaží budovat také spolupráci ve skupinách. „Oba nominovaní učitelé aktivně budují týmovou spolupráci žáků své třídy, v rámci práce souboru Flauti Grandi probíhají například dělené zkoušky, na nichž starší žáci pomáhají mladším,“ píše se v nominačním dopisu.


Učení se na hudební nástroj je samo o sobě spjato s rozvíjením nějaké dovednosti, manželé Kvapilovi to ale propojují také s postoji důležitými pro život a ke svým žákům jsou naprosto otevření.


„Mluvíme o všem, o čem oni sami chtějí. Nezbytná je oboustranná otevřenost. Důslednost, co řeknu, to splním já i Vy. Respekt k sobě i ostatním. Jsme různí. Já to mám tak, Ty zase jinak, ale můžeme se dohodnout. Trávíme spolu čas individuálně i v kolektivu. Uvědomujeme si, že se navzájem vidíme a posloucháme. Usmíváme se na sebe. Umíme být i vážní. Vnímáme realitu a naše životy nezůstávají vždy za dveřmi učebny,“ dodávají manželé.


Medailonek manželů Kvapilových


Jan dlouhodobě působí jako člen nebo předseda poroty v soutěži ZUŠ vyhlašované MŠMT (od r. 2000 pravidelně předseda poroty ústředního kola a desítky krajských kol), i v dalších soutěžích v rámci zemí EU. Eva taktéž působí od roku 2000 jako členka i předsedkyně poroty, především v okresních a krajských kolech soutěže ZUŠ vyhlašované MŠMT, ale i v dalších soutěžích v rámci celé ČR. Jejím mottem je „Učení čehokoliv je fantastická možnost rozvíjení se, poznávání a propojování nejen s okolním světem, ale především sám se sebou. A děje-li se tento proces prostřednictvím hudby, pak je to čirá nádhera!“ Manželé Kvapilovi společně mimo jiné také vytvořili metodické koncepce Flautoškoly a Flautoškolky (zatím 10 vydaných svazků nakladatelstvím Bärenreiter Praha) a patří k respektovaným osobnostem v celé České a Slovenské republice.


Text: Lukáš Blokša

Foto: Archiv Jana a Evy Kvapilových

65 zobrazení0 komentářů

Související příspěvky

Zobrazit vše