top of page

Konference ve Wannsee, přednáška o Thomasovi Mannovi, ochutnání pokrmů z různých koutů světa

Je tu další příspěvek našeho studenta a bloggera Aloise Lexy, který se dělí o své zážitky ze studijního pobytu v německé Postupimi. Tentokrát Alois píše o své cestě do Wannsee, ale například také o svých kulinářských zážitcích od spolužáků ze studijního programu Erasmus+.



20. ledna měla výročí konference ve Wannsee a z tohoto důvodu jsem navštívil tamější expozici, která skýtá nepřeberné množství informací (dokumenty, dobové fotografie, portréty, dokumenty, animace). Byla tu pochopitelně zmínka i o Československu, včetně zabrání Sudet a následného vzniku Protektorátu Čech a Moravy. Na závěru výstavy se nacházela návštěvní kniha, která mimochodem byla i v online formě. Tam jsem se podepsal jako student z Olomouce. Na této konferenci ve vile u berlínského jezera Wannsee bylo před 80 lety pod vedením Reinharda Heydricha (pozdější zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava) dohodnuto tzv. „konečné řešení židovské otázky“. Jednalo se o systematické vyvražďování Židů ve vyhlazovacích táborech.



Během rešerší ke své diplomové práci se mi poštěstilo a na stránkách Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu, kde se nachází Archiv Thomase Manna jsem objevil zajímavou přednášku. Byla to online přednáška na téma Thomas Mann International, která byla velmi poutavá a přinesla mi řadu nových poznatků, které bude možno aplikovat do mé diplomové práce. K mému neštěstí totiž předtím nastala prekérní situace. V univerzitní knihovně, kde se nachází literatura o bratrech Mannových, došlo k poškození během bouře a budova je do odvolání uzavřena.


Obrovskou výhodou programu Erasmus+ je, že student má možnost doslova zakusit i řadu pikantních až exotických pokrmů od zahraničních spolužáků. Měl jsem to štěstí a ochutnal jsem již pravé marocké kuličky, zapečené kuře s brambory a pak i opravdový marocký mátový čaj, který měl skvělé „grády“. Dále jsem okusil i skutečnou italskou pizzu. Jakmile jsem řekl italským spolužákům, že mám rád pizzu havaj, byl jsem hned označen za barbara. Poté jsem i okusil tradiční indický pokrm s curry, jednalo se o čočku s rýží. Také jsem měl možnost okusit pravé ruské pirožky (plněné mletým masem) a finské sladké šneky, které se velmi podobají těm českým. Ještě bych zmínil skutečnost, že jsem chtěl přidat na pizzu olomoucké tvarůžky jako správný patriot, avšak ostatním se netradiční vůně této lokální pochoutky z mého rodného kraje nezdála.


Alois Lexa

Související příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page