top of page

Lukáš Matoušek: Šel jsem učit, protože jsem chtěl, nikoliv musel

Gymnázium Jiřího Wolkera ukrývá celou řadu zajímavých pedagogických osobností. Jednou z nich je i Lukáš Matoušek. Ten překvapí už tím, jaké předměty vyučuje. Ke vcelku tradiční kombinaci dvou cizích jazyků – konkrétně angličtiny a španělštiny, si přibral ještě matematiku. Ale to není vše! Do školství totiž přišel z dobře placeného soukromého sektoru a své povolání vnímá zároveň jako poslání, které jej naplňuje. Pracuje také jako provázející učitel, který pomáhá na cestě k profesi pedagoga současným studentům a studentkám pedagogických fakult. A od března letošního roku se může pyšnit cenou Učitel roku Olomouckého kraje.



Když jsem se podíval do Vašeho nominačního dopisu, zaujala mě předmětová kombinace. Anglický jazyk, španělština… a k tomu matematika. Proč právě tato kombinace?


Již na gymnáziu mě velice bavila matematika a cizí jazyky. Ze všech zmíněných předmětů jsem také maturoval. Přestože jsem původně vystudoval neučitelský obor, měl jsem tyto předměty i na vysoké škole, což následně logicky vyústilo i v mou kombinaci na gymnáziu. Tato kombinace není zcela tradiční, ale líbí se mi ten vzájemný kontrast. Na první pohled se tyto předměty zdají zcela odlišné, spojuje je však například to, že jak v hodinách matematiky, tak v hodinách cizího jazyka je vyžadována větší aktivita studentů. Líbí se mi také možnost zakomponovat aktuální problémy do výuky jazyků, stejně tak aplikovat například finanční gramotnost do hodin matematiky a rozebírat aktuální témata (inflace, hypotéky…).


Všiml jsem si, že jste do školství přišel ze soukromého, a ne zrovna špatně výdělečného, sektoru. Proč ta změna?


Měl jsem pocit, že za mnou nic hmatatelného nezůstává, a potřeboval jsem změnu. Již během práce v soukromém sektoru jsem tak začal studovat učitelství. Vždy jsem chodil rád do školy, bavilo mě doučovat spolužáky a do školství mě to přirozeně táhlo (pocházím z učitelské rodiny). Práce v soukromém sektoru je naprosto odlišná, ale jsem rád za tuto zkušenost i za to, že jsem původně vystudoval úplně něco jiného. Díky těmto zkušenostem mám určitý nadhled a vím, jak to funguje v praxi. Zároveň jsem šel učit, protože jsem chtěl, nikoliv musel.


Naplňuje Vás učení?


Ano, bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Práce mě nesmírně naplňuje, beru to jako poslání. Do školy se vždy těším, je to pro mě koníček. Ve školním prostředí se cítím jako ryba ve vodě a je to nesmírně obohacující. Je skvělé vidět, jak studenti intelektuálně rostou před očima, jak dospívají, jak se formují a připravují na budoucí život.


Ke své práci se snažím přistupovat maximálně svědomitě a zodpovědně. Určitě mám výhodu v tom, že jsem před nástupem do školství působil v soukromé sféře. Dělám práci, která mě baví, naplňuje a zároveň je mým koníčkem. Člověk nikdy neví, kam ho to v životě zavane. Momentálně si ale nedovedu představit, že bych dělal něco jiného. Ano, zajímá mě spousta oblastí, snažím se zdokonalovat i v jiných směrech, ale je to příjemné zpestření a rozšíření mých obzorů. Takto získané znalosti navíc mohu uplatnit ve výuce.


Učitelství díky roli třídního učitele získává úplně jiný rozměr.

Kdybyste měl budoucím učitelům něco poradit, co by to bylo?


Aby byli sami sebou, čitelní pro studenty, aby se nebáli zkoušet, experimentovat, přiznat, že něco neví a aby pracovali na vztahu se svými studenty. Důležitá je také pokora, ochota se učit. Nesmím opomenout také respekt ke studentům a k tomu, že ne všem jde všechno, ne všichni mají doma stejné podmínky pro vzdělávání. Pokud do té práce dávají srdce a baví je to, studenti to vědí a bude se jim to vracet. Není to jednoduchá profese, ale je krásná.


Jste i třídním učitelem. Jak pracujete s motivací žáků? Co když jsou zrovna Vaše předměty těmi, které je nebaví nebo jim nejdou?


Učitelství díky roli třídního učitele získává úplně jiný rozměr. Už to nejsem pouze já, jakožto řadový učitel, ale i moje třída, za kterou se snažím vždy bojovat, poskytnout a předat jim to nejlepší, co mohu. Je skvělé mít tuto možnost. Se svou třídou jsme toho již spoustu zažili. Poslední akcí byla dvanáctidenní exkurze do Nizozemska, Belgie, Velké Británie a Francie. Snažím se kolektiv spojovat, chci, aby si pomáhali, spolupracovali a vzájemně se respektovali.


Co se týče motivace, tak studenty, kteří mají skvělé studijní výsledky, motivovat téměř nemusím; obtížnější je to u těch, kteří školu nemají jako prioritu. Tam se snažím o pozitivní motivaci v tom, že důležitý je každý pokrok, každé zlepšení a občas je to dlouhá cesta. Vždy se mohou na cokoliv zeptat, nikdy nikoho nesoudím/neškatulkuji podle známek, jde mi o přístup. Také se snažím, aby hodiny bavily i ty, jejichž motivace k učení je nižší. Vždy je vše o komunikaci a o tom se správně nacítit na danou třídu a její potřeby.


Být učitelem není jen o tom něco děti naučit v rámci školního učiva, ale i do života. Dokázal byste říct, co se jim snažíte předat v tomto směru?


Školství dle mého názoru není jen o nějakých poučkách, vzorcích a definicích, ale člověk by měl předat i jiné – pro život důležité dovednosti, které by současní studenti měli mít. Chtěl bych, aby po absolvování gymnázia byli připraveni na reálný život, aby byli slušní, vzdělaní a uměli se prosadit v současném rychle se měnícím světě, takže s nimi pracuji i v těchto oblastech (stress management, time management, wellbeing a podobně). S ohledem na svou životní pouť usiluji o to, aby si i mí studenti našli svůj směr, tu svou cestu, která je bude naplňovat. A je úplně jedno, v jakém oboru to bude. V práci trávíme velkou část života, a je důležité, abychom měli vnitřní naplnění a cítili se tam dobře, jedině tak můžeme být úspěšní v tom, co děláme. Je dobré si nechat poradit od okolí, avšak neplnit ambice a sny ostatních.


V roce 2020 do životů všech lidí na planetě vstoupila pandemie nemoci COVID-19. Jak zasáhla Vás, myšleno ve výuce, ve vztahu k využití moderních technologií?


Byla to obrovská změna ve stylu výuky. Moderní technologie jsem běžně používal již dříve, ale během pandemie došlo k tomu, že jsme museli učit online, což má úplně jinou energii než face to face výuka. Myslím, že jsem se s tím popasoval dobře. Nejhorší byly začátky, ale později si člověk našel ten svůj systém. Jako škola jsme fungovali přes MS TEAMS a tato platforma se nám velice osvědčila.


Když už jsme u technologií, jaké ve svých hodinách využíváte další metody výuky?


Samozřejmě to není jen o moderních technologiích a digitální gramotnosti, to už se dnes bere jako norma. Důležitý je i způsob výuky a její forma. Klíčové je zhmotnění daného tématu a také zainteresovanost studentů. Snažím se na sobě neustále pracovat, získávat nové poznatky a zakomponovat je i do výuky. V létě jsem v Barceloně absolvoval dva metodologické kurzy, které byly zaměřeny na to, jak učit ve 21. století, jaké kompetence předávat, jaké nástroje a platformy volit, jak zahrnout wellbeing do výuky a co vlastně budoucí generace potřebuje. Aktuálně se snažím proniknout do tajů umělé inteligence a jejího využití ve výuce.


Nešlo by to samozřejmě bez studentů, bez nich bych nebyl tam, kde jsem.

V nominačním dopise jsem si všiml, že pracujete také jako takzvaný provázející učitel pro možná i budoucí kolegyně a kolegy. Co pro Vás tato pozice znamená?


Myslím, že takový mentor je velice důležitý. Pro začínajícího učitele může být nástup do školní reality z akademického prostředí velice stresující. Snažím se kolegům poradit, pomoci, seznámit je s chodem školy, poskytnout jim zpětnou vazbu na styl jejich výuky. Zkrátka být jim na blízku a přispět k jejich pracovní pohodě a začlenění do kolektivu.


Co pro Vás znamená ocenění Učitel roku Olomouckého kraje?


Nesmírně si toho vážím, ale jak jsem již říkal na předávání, není to cena jen pro mě; je to pro všechny, kteří tuto profesi dělají srdcem a s nadšením. Pořád je co zlepšovat, takže vše beru s pokorou a nechávám se inspirovat i od ostatních. Nešlo by to samozřejmě bez studentů, kterým patří velký dík, protože bez nich bych nebyl tam, kde jsem.


Zpracováno redakcí U21

Foto: Alžběta Gregorová, Lukáš Blokša

Yorumlar


bottom of page