Maturitní písemná práce – více otázek, méně odpovědí

Naše bloggerka Hana Vacková se tentokrát zamýšlí nad tím, co znamená maturitní zkouška v době sociálních sítí a umělé inteligence. Ukazuje, že zatímco pravidla zůstávají, realita ve třídách se zásadně proměnila – a s ní i vztah studentů k psaní, učení a odpovědnosti. Text otevírá řadu otázek, na které zatím neexistují jednoduché odpovědi.

Označení, že státní maturita je předražený pandur, se objevilo v roce 2010, kdy státní maturity byly uvedeny do škol. Pravděpodobně tehdy šlo o velký evropský projekt, který musel mít jasné cíle a kontrolovatelné kvantitativní výstupy. Kritizována byla tehdy velká finanční náročnost, přehnaná ambicióznost. Maturita měla podle tvůrců zvýšit úroveň státní zkoušky.

Polemiky se týkaly i písemné práce (slohové práce), kterou opravovali externí hodnotitelé. Společnost učitelů českého jazyka a literatury se dlouhodobě zasazovala o vrácení slohové práce zpět do škol; to se jí v roce 2021 podařilo.

Co z dnešního pohledu ještě zůstává: Písemná práce tvoří 40 % školní maturitní zkoušky. Zůstávají zachována kritéria:1A – naplnění tématu a úroveň jeho zpracování, funkčnost zpracování tématu, pokud žák prokazatelně nedodrží téma nebo napíše jiný útvar, je práce hodnocena jako nedostatečná, 1B – splnění zadaného útvaru a komunikační situace, 2A – pravopis, tvarosloví a slovotvorba, 2B – slovní zásoba (oblast lexika), 3A – větná syntax, textová koheze, 3B – kompozice tématu a výběr tematických složek. Tato kritéria jsou důležitou oporou pro učitele v dnešní době, kdy názory jsou zaměňovány za fakta. Povedla se i přiznaná uzpůsobení (PUP), studenti s dyslexií a dalšími variantami poruch mohou požádat pedagogicko-psychologické poradny o vyjádření a ty určí, zda student může psát na počítači a jak se mají hodnotit některé chyby.

Témata maturitních prací si školy vybírají samy, mohou si určit, co je pro jejich konkrétní studenty dobré. Nicméně skutečná praxe je taková, že mnohé školy zůstávají u toho, co kdysi Cermat nastavil. Písemné práce opravují dva učitelé, hlavní je ten, který studenta učil. Ale i to mají školy každá jinak, někde opravují tři učitelé a situace je přesně opačná.

Potud je vše v pořádku, pokud přemýšlíme z úhlu nastavené státní maturity jako zkoušky, kterou musí maturant projít.

Do škol přicházejí generace, které jsou se sociálními sítěmi a mobilními telefony sžity tak, že si život bez nich nedokážou představit. Není pro ně problémem nastavit si v AI zadání slohové práce tak, jak by ji napsal student, dokonce se ani nezabývají tím, že by v práci mohlo být několik chyb, aby to vypadalo jako studentská práce.

Od zavedení státních maturit o šestnáct let dále a vše se pronikavě změnilo. Do škol přicházejí generace, které jsou se sociálními sítěmi a mobilními telefony sžity tak, že si život bez nich nedokážou představit. Není pro ně problémem nastavit si v AI zadání slohové práce tak, jak by ji napsal student, dokonce se ani nezabývají tím, že by v práci mohlo být několik chyb, aby to vypadalo jako studentská práce. Dělala jsem si kdysi vlastní anonymní průzkum o podvádění u sto padesáti studentů, jen třináct mi napsalo, že nepodvádí a podvádět nebudou. Většina z nich psala, že to dělají jen proto, že jejich rodiče chtějí dobré známky nebo že neměli čas se učit předmět, který je nezajímá a který nebudou potřebovat a uváděla mnoho dalších zástupných důvodů.

Z průzkumů, které se do České republiky dostávají jen velmi opatrně, vyplývá, že propojení se sociálními sítěmi a AI vede u studentů k úbytku kreativity, dokonce i představivosti. Na to, aby se naučili dobře psát rukou, by byly potřeba speciální hodiny kreativního psaní, které školy při svých dotacích pro určité předměty nedokážou zajistit.

Jsme v situaci, kdy nás napadá více otázek než odpovědí:

Jak učit psát studenty, kteří denně používají sociální sítě, ignorují interpunkci, gramatiku, velmi těžko zvládají syntax?

Jak je naučit vnímat ironii, sarkasmus, jak je učit vyjadřovat své emoce?

Jaký by měl být v dnešní digitální době výstup, aby zaručil vlastní práci studenta, když vysoké školy začínají upouštět od bakalářských a diplomových prací?

Zakazovat, nebo povolovat digitální techniku?

Jak zabraňovat podvodům?

Co potřebuje student v dnešní době, když komunikace se odehrává převážně online?

Jak zajistit, aby maturita nebyla osudovou zkouškou, ale výsledkem dlouhodobé práce studenta? Třeba tím, že si vybere za čtyři roky svou nejlepší práci, kterou psal v relativním bezpečí běžného školního roku?

Stuart Henderson kdysi napsal, že reklama je jako mávat na dívku ve tmě – vy sice víte, co děláte, ale nikdo jiný ne.

Ve stejné situaci se nacházíme i my učitelé. Intenzivně máváme na všechny strany a nikdo nás nevidí.

Každým rokem přibývají nové otázky a my máme méně a méně odpovědí.

A vše je čím dál tím individuálnější a subjektivnější, jak pohledy učitelů, tak studentů.

A znáte to, každý má názor. 😊

Hana Vacková