Miluše Rašková: „Původ neadekvátních rozhodnutí je v nedostatku informací. I v sexuální výchově.“

Sexuální výchova patří do vzdělávacích programů předškoláků i školáků. Je zároveň předmětem, který i v 21. století vzbuzuje hodně emocí. Nejen u žáků a rodičů, ale i u učitelů, kteří se její výuce mnohdy vyhýbají. Miluše Rašková z katedry primární a preprimární pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého se věci snaží pomoci. Už několik let se snaží vysvětlovat, že informace, které v této oblasti generačně chybí, je potřeba dávkovat už od útlého dětství.



„Téma sexuální výchovy je velmi široké a rozhodně se nevěnuje pouze anatomii a fyziologii. Přestože je sexualita nedílnou součástí života lidí a zdaleka neplní jen roli reprodukce, není tématem, které by bylo slyšet ani v rodinách a často ani ve škole. Jsem přesvědčena, že právě neznalost přináší společnosti řadu patologických jevů,“ uvedla Miluše Rašková. Na Pedagogické fakultě UP je garantkou oboru Učitelství pro první stupeň základních škol a tématu se věnuje léta. Ze zkušeností ví, že mnoho problémů vychází z nepřipravenosti.


„Když člověk přijde do puberty a nerozumí sám sobě, může být ve stresu například z toho, že přitahuje stejné pohlaví. Může být zděšen, že masturbuje, a ptá se sám sebe, zda je s ním vše v pořádku. Je nejistý často právě proto, že nemá patřičné informace,“ doplnila členka katedry primární a preprimární pedagogiky, podle níž je na uvedené téma vhodné mluvit už s dítětem – samozřejmě úměrně věku. „Možná vám zní tato informace překvapivě, ale jsou země, například Švédsko, kde je to naprosto běžné,“ dodala.


„Sexuální výchova byla v České republice tabu do roku 1921. Dívky věnovaly pozornost jen těhotenství a mateřství. V sedmdesátých letech se ve školách opět mluvilo o těhotenství, mateřství, sem tam byla ve škole nějaká přednáška ohledně narození dítěte, a to spíše v souvislosti s nechtěným těhotenstvím. Ani v devadesátých letech minulého století - jde tedy o generaci, která má nyní potomky v mateřských školách – lidé sexuální výchovou ve škole neprošli. Přestože Sexuologický ústav v tomto období již vydal dokumenty, v nichž je zaznamenané, co se ve škole má učit podle témat a podle věku, nic z toho se neučilo. Téma i nadále nahrazovaly pouze informace o rodičovství. Sexuální výchovu v nové podobě obsahuje RVP až od roku 2007.“

Vzdělávací systém České republiky legalizoval sexuální výchovu v Rámcových programech pro předškolní vzdělávání i v návaznosti v programech pro školní vzdělávání v roce 2007. Ve vzdělávacím systému ČR se pak v tématu kontinuálně pokračuje dál. „Určitě je důležité v této souvislosti zmínit i další dokumenty: Standardy pro sexuální výchovu, které pro Evropu vydala Světová zdravotnická organizace v roce 2010 a které poukazují na důležitost této výchovy. Podstatná je pak i Charta sexuálních práv, kterou ČR přijala v plném znění.“


Právo na informace i v sexuální oblasti. V českých školách chybí kontinuita


V předškolním vzdělávání se téma sexuální výchovy objevuje v oblastech vázaných na výchovu ke zdraví, shodně se pak v této oblasti pokračuje ve vzdělávání dětí na prvním stupni základních škol. Výchova ke zdraví je na prvním stupni ZŠ součástí celku Člověk a jeho svět a dnes už je i jasně stanoveno, co by dítě na konci pátého ročníku mělo znát a umět. Ve výuce sexuální výchovy se pak pokračuje i na druhém stupni ZŠ a na středních školách, samozřejmě se změnou metodického přístupu i jednotlivých témat.


„Formálně zní všechno v pořádku, realita je však někdy odlišná. Někteří učitelé mají tendence se tématu totiž vyhnout. Výstupy z šetření nás utvrzují v tom, že i současná doba má své tabu, a to jak v rodině, tak ve škole. V tomto smyslu bohužel dodržujeme neblahou českou tradici. Naši prarodiče, rodiče se v tématu nevzdělávali, v mnohém si neví rady a podle toho přistupují i ke svým potomkům,“ shrnula Miluše Rašková. I současná rodina podle ní totiž často nezná přesné pojmy, nemá kvalitní znalosti, a to se pak odráží v dovednostech. „Postoje a názory některých rodičů vycházejí z neznalosti. Kdo nemá znalosti a kdo nezná vztahy a souvislosti, těžko se v životě rozhoduje. Škola sice často i supluje rodinu, ale nedostatečně. V České republice chybí kontinuita,“ dodala.


Například otázka puberty je podle Miluše Raškové na jedné straně tabuizovaným tématem, na straně druhé patří ve vzdělávání už na první stupeň základních škol. „Každý člověk projde pubertou, každý zažije první lásku, každý se jednou bude chtít chránit proti pohlavním chorobám a nechtěnému těhotenství, bu