• Petra Šobáňová

Moje ideální diplomka – projekt do výtvarné výchovy

Tento text Petry Šobáňové je příspěvkem do diskuse nad pojetím diplomových praxí na pedagogických fakultách. Reaguje na článek Kamila Kopeckého a přináší další pohled do diskuse nad inovacemi diplomových prací v rámci studia učitelství.



Jako didaktička výtvarné výchovy na katedře výtvarné výchovy jsem za své působení vedla desítky, ba stovky různých prací od závěrečných, bakalářských, přes diplomové až k dizertačním. V průběhu let jsem sledovala různé trendy a akcenty a vždy jsem zastávala názor, že kvalifikační práce by měla být úzce propojena s profilem absolventa daného studijního programu. Na akademické půdě samozřejmě panuje značná svoboda co do zaměření prací a také já se snažím respektovat preference studentů. Na pedagogické fakultě, kde se tradičně pěstuje množství oborů a kde se přirozeně mísí různé oborové obsahy s didaktickými a pedagogickými perspektivami, se můžeme setkat s opravdu velkou variabilitou témat. Pokud se budu držet své vlastní katedry, tradičně zde máme tři typy prací vycházející ze tří našich pilířů – umělecké tvorby, výtvarné pedagogiky a teorie a dějin umění.


Jde o tyto typy prací:


1.

práce umělecky zaměřené – výstupem je umělecké dílo či soubor děl; praktickou, hlavní část práce doprovází textový pandán, který objasňuje souvislosti tématu a záměr tvůrce, nabízí uměleckohistorický kontext a současnou uměleckou perspektivu a dokumentuje a popisuje technologické a jiné aspekty práce; každá taková práce je u nás povinně doplněna pedagogickou částí, jež nabízí návrh projektu-aplikace daného tématu do pedagogické praxe; součástí posuzování je rovněž instalace práce;


2.

práce didakticky zaměřené, a to buď výzkumné, nebo didaktické, do praxe orientované práce (jde zpravidla o projekt do výtvarné výchovy nebo o návrh a tvorbu autorského didaktického prostředku; viz dále);


3.

práce uměleckohistorické (založené na výzkumu, který spadá to teorie a dějin umění a výtvarné kultury).



Kromě programu výtvarná tvorba a učitelství výtvarné výchovy u nás realizujeme rovněž program edukace v kultuře, jehož studenti se zaměřují převážně na didaktické práce nebo zkoumají témata související s muzejní kulturou, památkami a jinými oblastmi edukace v kultuře. Vedeme také práce těch, kteří studují různé další programy na PdF, typicky práce budoucích primárních pedagogů.


Když zůstanu u budoucích učitelů a učitelek výtvarné výchovy, tak naprostá většina z nich si volí první typ práce, tedy uměleckou tvorbu, menší část si volí práci didaktickou (z nabízejících se možností preferují projekt či tvorbu didaktického prostředku, nikoliv výzkum) a jen minimum studentů si volí výzkum umělecké kultury.


Bez mučení se přiznám, že se vyhýbám pracím, jež mají být čistě výzkumné.

Jako didaktička jsem přirozeně vedoucí prací didakticky zaměřených – a právě o nich bych chtěla napsat pár slov. Bez mučení se přiznám, že se vyhýbám pracím, jež mají být čistě výzkumné. Proč? Jednoduše proto, že naši studenti – oproti např. studentům dějin umění na filozofické fakultě – nejsou primárně vedeni k akademickému psaní a metodologii a mnohdy mají velký problém s rozpoznáním relevantního výzkumného problému a s metodologickými nástroji.


Proč by vůbec měli dělat výzkum? Během svého studia musejí zvládnout praktické základy všech oblastí umělecké tvorby, musejí obsáhnout dlouhé dějiny výtvarné kultury a uměleckého provozu až do současnosti, noří se do dějin výtvarné výchovy a poznávají základní problémy výtvarné pedagogiky, realizují mnohé do praxe orientované výstupy. Musejí uvažovat nad souvislostmi, přemýšlet nad výtvarně pedagogickými koncepcemi, sledovat současné umění, vybírat z oceánu možností současné výtvarné výchovy, co je právě pro ně – v roli učitele a tvůrce kurikula – podstatné. Proč by se měli kvůli diplomce najednou stát ještě výzkumníky? Proč, když jejich profesí má být učitelství? Osobně jsem rozhodně raději, když si vyberou téma zaměřené do praxe – a klasický výzkum přenechávám doktorandům.


Ale pozor:

To samozřejmě neznamená, že se stavím proti výzkumu nebo že vytvářím umělé protiklady. Teorie a výzkum nejsou „fuj“, naopak! Právě schopnost orientovat se v současných poznatcích a schopnost pojmenovat a ukotvit praktické jevy v teorii by měla být přirozenou výbavou kvalitního absolventa pedagogické fakulty – zrovna tímto se odliší od absolventa nějakého rychlokurzu. U našich absolventů je nemyslitelné, že by se alespoň v základu neorientovali ve všech vyjmenovaných oblastech!


Považuji ale za podivné, když budoucí učitel nebo učitelka v závěru svého studia dokazuje své učitelské kvality prostřednictvím výzkumného šetření. Vždyť přece nemá být výzkumníkem, ale učitelem! Myslím, že by měl/a především ukázat své didaktické znalosti obsahu a schopnost didakticky redukovat a transformovat vše, co si během studia osvojil/a. A to – zdůrazňuji! – s přirozenou a hlubokou znalostí současných trendů a teorie, poznatků z výzkumu a praxe. A samozřejmě by měl/a být také schopna svůj projekt ověřit v praxi, analyzovat jej a evaluovat – a alterovat s výhledem na své další pedagogické konání.


Co tedy chci po svých diplomantech, kteří si volí didaktické, a nikoliv výzkumné téma?
Jak má podle mě vypadat dobrý pedagogický projekt v roli diplomky na katedře výtvarné výchovy?

1. TÉMA

Diplomanti by si měli vybrat dobré, tedy nosné, vrstevnaté a aktuální téma. Měli by vědět, proč si je volí a proč stojí za to předložit je žákům. (Předesílám, že ve VV může být téma libovolné – analogicky také umělec si volí jakékoliv téma.) Tyto své motivace by měli diplomanti popsat – spolu s plánem práce – v úvodu;


2. HLUBOKÝ ZÁJEM A KONTEXT

Ať už je téma přirozeně multidisciplinární (např. „voda“), nebo směřuje do uměleckého pole (např. využití keramické hlíny ve výtvarné výchově), měli by k němu přistupovat s hlubokým osobním zájmem a prostudovat k němu všechny možné souvislosti – nejen didaktické a kurikulární, ale i oborové (voda patří do mnoha oborů, že?), umělecké, historické, filozofické a jiné. Tyto prostudované souvislosti by měli diplomanti zpracovat (s odkazy na literaturu) do vstupního textu diplomové práce, který uvádí samotný projekt; nelze přitom vynechat literaturu výtvarněpedagogickou (včetně teorie a výzkumů!) a souvislosti se současným uměním;


3. ZPRACOVÁNÍ PROJEKTU

Zpracování projektu: diplomant by měl relevantním didaktickým jazykem popsat své záměry včetně cílů a obsahů, způsobů didaktické transformace, volby pedagogických strategií, výtvarných prostředků, technologické aspekty, metody, prostředky, organizační formy, způsob hodnocení a reflexe atd. Popis projektu by měl obsahovat přehled jednotlivých úloh i s jejich zadáním a „scénářem“ (včetně týmování a timingu), obvyklou součástí jsou rovněž autorské didaktické prostředky;


4. REALIZACE PROJEKTU A JEHO EVALUACE

Realizace projektu v praxi a jeho evaluace – tato část práce stojí na ověření návrhu v praxi; v textu by měl diplomant popsat a dokumentovat celou realizaci projektu, a především by měl zachytit silné stránky i slabiny navrženého projektu, měl by svůj projekt analyzovat a reflektovat, navrhnout alterace a zpracovat zpětnou vazbu buď od žáků, nebo od mentora, rodičů apod.; přirozenou součástí výtvarného projektu je kvalitní fotodokumentace celého procesu a prací žáků;


5. ZÁVĚR A CO DÁL

Vyhodnocení projektu a závěr – zde by měl diplomant vyhodnotit celý projekt a součásti práce (např. přiložené autorské materiály vyhotovené pro projekt), měl by zhodnotit, zda je navržený postup smysluplný a nosný, s výhledem na své budoucí působení by měl reflektovat svou snahu a popsat, co si odnáší do další praxe.



Ukázky z didakticky zaměřené diplomové práce Annamárie Michlíkové s názvem Médium kresby a grafiky – návrh a realizácia projektu do voľnočasového krúžku v Pevnosti poznání, vedení práce Petra Šobáňová, 2018, foto archiv Annamárie Michlíkové a KVV PdF UP



Uvedené body se týkají diplomové práce typu projekt do výtvarné výchovy. Někdy příště se pokusím popsat další oblíbený a užitečný typ diplomových prací u nás, jímž je návrh a realizace autorských didaktických prostředků. Troufám si říct, že právě tento typ – spolu s uměleckými a pedagogickými projekty – patří k tomu nejlepšímu, čím se může moje domovská katedra výtvarné výchovy pyšnit. Tyto práce mají „šťávu“ a ukazují o diplomantovi to podstatné – na rozdíl od amatérských, metodologicky mnohdy pochybných „výzkumů“, jež vznikají tam, kde jsou do nich diplomanti tlačeni. K čemu jsou dobré, to opravdu netuším.


Petra Šobáňová



PS:

Samozřejmě netvrdím, že diplomové práce na pedagogických fakultách nemají být výzkumné. Jen hluboce nesouhlasím s tím, aby byly právě výzkumné práce normou. Náš absolvent nemá být výzkumníkem, ale pedagogem. Tedy profíkem, který umí učit, má vztah k dětem, orientuje se v oboru a umí pedagogické jevy profesionálně reflektovat.

Související příspěvky

Zobrazit vše

Bouře

Bouře