Očekávání versus realita

Přečtěte si úvodní příspěvek naší bloggerky Regíny Oczkové, mladé speciální pedagožky, která je v současné době na rodičovské dovolené s téměř tříletou dcerou, což jí úplně změnilo pohled jak na školství, práci v tomhle oboru, tak na rodiče dětí, s nimiž se setkává. To bude také hlavním tématem jejího blogu: osobní zpověď, jak mateřství ovlivnilo její osobu jako učitelku, čím ji tahle zkušenost obohatila do praxe nebo jak maminky přicházejí o iluze a čekají na zázrak. Aneb jak to vypadá, když se učitelka stane mámou.


Snídáme v kuchyni u stolu, dcera po chvíli odstrkuje jogurt a dožaduje se mých míchaných vajíček. Automaticky jí přisunu svůj talíř, podám vidličku a trpělivě čekám. Ochutná vajíčka a zazní známé „Neci.“ Nabízím jogurt, který si před pár minutami vybrala, ale bez úspěchu. Chce čokoládu.


Vzpomínám na svoji první pedagogickou praxi v mateřské škole. Dva dny jsem pozorovala dění ve třídě plné malých dětí, které paní učitelka jedním povelem srovná do řady a odvede do šatny, kde se oblečou na procházku. Vypadá to jednoduše. Třetí den byl dopolední program na mně. Stála jsem před třídou plnou krásných dětských očí a šibalských úsměvů. Potily se mi i prsty na nohou. Jak se to dělá? Tohle nás ve škole neučili.


Trpělivě vysvětluji dceři, že si k snídani vybrala jogurt a měla by ho tedy sníst, aby neměla hlad. „Neci.“ Nabírám sousto vajíček, s vidličkou letím jako s letadlem do hangáru, ačkoliv jsou jí už skoro tři. „Neci, chci čokojádu.“ Přecházím do fáze smlouvání. Za snědenou snídani kousek čokolády. Dítě přechází do fáze vztekání. Čokoládu, nebo nic. Trpělivost ztrácíme obě dvě. Jak se to dělá? Tohle nás na předporodním kurzu neučili.


V těhotenství jsem přečetla dvě knihy o rodičovství a výchově a měla jsem pocit, že už všechno vím a nic mě nepřekvapí. Jsem přece učitelka, zvládla jsem třídu plnou autistických dětí, mě už nemůže nic překvapit. Opak byl samozřejmě pravdou. Nikde se nepsalo o bramborech rozpatlaných na zdi ani o vztekajícím se dítěti na podlaze obchodu. Dojídám jogurt a přemýšlím, jak moc krkavčí matka jsem, když odpočítávám dny, kdy nastoupí do školky.



Regína Oczková


140 zobrazení0 komentář