Paradox digitální éry. Proč popisné titulky stále nejsou samozřejmostí?
- Učitel21
- 21. 7.
- Minut čtení: 3
Kolik informací nám každý den uniká jen proto, že nejsou opatřené titulky? Pro většinu lidí jsou titulky jen praktickým doplňkem. Pro neslyšící a nedoslýchavé však představují klíč k informacím, kultuře i vzdělávání. V dalším textu z blogu ASNEP, který přinášíme i čtenářům U21, se Kristýna Mariáková zamýšlí nad tím, proč by titulky měly být samozřejmou součástí audiovizuálního obsahu – a ne výjimkou.
Před více než třemi dekádami došlo k historickému posunu v oblasti informační přístupnosti vůči neslyšícím a nedoslýchavým. Česká televize (ČT) tehdy jako první začala své pořady opatřovat titulky. Na této změně měl velkou zásluhu doc. Jaroslav Hrubý, Csc., který je mimo jiné autorem výjimečné dvoudílné publikace Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. Tehdy se titulkům říkalo SDH titulky (Zkratka je převzata z anglického označení Subtitles for The Deaf and Hard of Hearing – česky titulky pro neslyšící a nedoslýchavé). ČT je aktuálně jediná televizní stanice v českém mediálním prostředí, která nabízí titulky u alespoň 70 % pořadů. Dodržuje tím zákonné normy, které musí splňovat v rámci přístupnosti (veřejnoprávního) vysílání osobám se sluchovým a zrakovým postižením. Více informací o titulkování na ČT najdete zde a zde.
V současnosti používáme termín „popisné titulky”, který je stále více přijímán v zahraničí – například „descriptive subtitles” v anglofonních zemích nebo „subtitulos descriptivos” ve Španělsku. Termín „popisné titulky“ je přesnější a inkluzivnější alternativou k dosud používaným názvům „skryté titulky“ a „titulky pro sluchově postižené“, protože označuje přístup k audiovizuálnímu obsahu pro všechny osoby bez ohledu na stav jejich sluchu.
Více k terminologii najdete zde.
Zapnout televizi a užít si jakýkoliv pořad či film se může dnes zdát jako samozřejmost. Je to dostupný relax a často i únik od reality. Ale u lidí se sluchovým postižením je to i ve 21. století paradoxně sci-fi. Televizní stanice totiž zákonné normy uplatňují tak trochu diplomaticky. Pouštějí populární filmy, které se v televizi vysílají mnohokrát do roka a které titulky už dávno mají, často se titulkovaný obsah vyskytuje u materiálů vysílaných někdy nad ránem. Premiéry českých filmů – a české filmy vůbec – mnohdy titulky vůbec nemají. Často titulky chybí i u zahraničních filmů, zejména u těch novějších. Netleskáme ani streamovacím poskytovatelům jako jsou Netflix, Disney+ nebo Amazon Prime Video. – I zde je třeba hledat, co je titulkované. Velmi často se mi stává, že to, co chci vidět, vidět nemůžu, protože to titulky nemá. Před televizí nebo před kinem je člověk se sluchovým postižením prostě jakýmsi občanem druhé kategorie. V roce 2026 naprosto absurdně a zbytečně.
Jenže titulky neřešíme jenom u televize a kina. Dnes světu vládnou podcasty. Ty již dávno překonaly televizní a rozhlasovou tvorbu a fungují jako velké informační a vzdělávací médium.
Demokracie je spojená s velkou mírou svobody projevu, a to včetně té v mediálním prostoru. Je na diváctvu a posluchačstvu, jaké informace nechá do svého vědomí proudit. Respondentstvo se sluchovým postižením ale ve svém výběru nemá takovou svobodu jako lidé bez postižení. Přístupné jsou pro ně pouze ty informace, které obsahují textový doprovod – kde je zajištěn přepis nebo titulky. A to rozhodně není fér. Je to diskriminační.
Proč tato díra na trhu, která se vlivem rozsáhlé podcasterské tvorby stále více prohlubuje, není pro tvůrce a tvůrkyně téměř vůbec tématem? Co všechno se musí stát, aby se přepis a titulky staly standardem u jakéhokoliv audiovizuálního díla? Je hezké, že se ve společnosti v mezinárodním kontextu diskutuje o inkluzivním designu (Inkluzivní design je design pro všechny), ale co místo prázdných slov o tom, jak to má vypadat, začít skutečně dodávat titulky k veškerému audiovizuálnímu obsahu? Budeme o informační přístupnosti u neslyšících stále jen řečnit, a současně ignorovat potřeby této početné skupiny obyvatelstva? Panuje tu zjevná informační diskriminace, která ignoruje zásadní milníky z minulosti, na kterých u nás mají zásluhu především Jaroslav Hrubý, Věra Strnadová, Raimund Koplík, Federace rodičů a přátel sluchově postižených, a také ASNEP, a která nekoresponduje s technologickým vývojem dnešní doby.
Pokud vás tato problematika zajímá, doporučuji zhlédnout dokumentární snímek s názvem Marlee Matlin: Už nejsem jediná. Jde o životopisný příběh ambiciózní lobbistky za práva neslyšících, která pomohla prosadit titulky v americké televizi. Ačkoliv se jedná se o zahraniční snímek, jasně prezentuje sílu všech neslyšících, kteří neoblomně bojují za svá práva na lepší zítřky. Přečíst si o něm můžete zde a nebo v mém článku pro vzdělávací portál U21: https://www.ucitel21.cz/post/chcete-pochopit-neslyšícího-podívejte-se-na-film-marlee-matlin-už-nejsem-jediná.
Neslyšící lidé mají právo na informační přístupnost stejně jako všichni ostatní. Pojďme normalizovat titulky jako automatickou součást televizní zábavy, podcasterské tvorby i edukačního obsahu. Nabízím vám tři jednoduché kroky, jak můžete přispět ke změně:
dodejte titulky k filmu/videu
dodejte titulky k písničce nebo přidejte text písně do popisu videoklipu
k podcastu přidávejte simultánní přepis
Buďte těmi, co to začnou dělat jinak! Pokud tvoříte audiovizuální obsah a chcete, aby měl textový doprovod, můžete jednoduše oslovit experty, kteří vám rádi pomohou!
Pro automatický přepis: Beey.io, SpeechTech
Pro simultánní přepis:Pro Přepis, Transkript Online
Kristýna Mariáková
