Pavla Wagnerová: S pomocí jsem neváhala

Když z napadené Ukrajiny dojely do Olomouce první děti, potkaly se mimo jiné s Pavlou Wagnerovou, studentkou Pedagogické fakulty UP. Patří mezi ty, kteří neváhali a šli pomoci. I díky jejímu úsilí dnes dobře funguje dětský koutek v Krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině (KACPU).



Pavla Wagnerová se do 24. února zabývala především studiem a přípravou na svou diplomovou práci na výtvarné výchově. V den, kdy vypukla válka na Ukrajině, se však její myšlenky začaly věnovat něčemu jinému než jen škole. V nastalé situaci chtěla nějak pomoci.


„Hned jak jsem zaregistrovala informaci, že se hledají pomocníci na hlídání dětí, přihlásila jsem se. Dobrovolnické centrum Univerzity Palackého mne okamžitě nasměrovalo do KACPU,“ říká Pavla Wagnerová, studentka Pedagogické fakulty UP.


To v prvních dnech fungovalo ve velmi skromných prostorách budovy krajského úřadu v Olomouci před hlavním nádražím.


„Když jsem začala zajišťovat hračky a další potřebné věci, zavládla velká vlna solidarity. Hned mezi prvními měly potřebu pomoci zaměstnankyně kraje, které spontánně hračky nosily. Přispěli i hasiči, něco jsem donesla sama z domu,“ vzpomíná na první dny fungování centra a jeho dětského koutku dobrovolnice z UP.


Zdůrazňuje přitom i pomoc manželů Opravilových, kteří přispěli nejen hračkami, ale i lahvemi na sunar a přebalovacím pultem. „Na pana Opravila jsem se s prosbou o pomoc mohla obrátit i proto, že vede taneční klub KST QUICK, v němž se věnuji sportovnímu společenskému tanci. Velkou pomocí pak byla i sbírka hraček, kterou uspořádala Univerzita Palackého,“ dodává budoucí učitelka výtvarky a matematiky.


Za měsíc práce si na třísměnný provoz v centru zvykla. Každý den je pro ni jedinečný a závisí na možnostech pomoci.


„Jsou to dny plné problémových situací, které je třeba řešit. Každý den se dozvídám nové informace a společně s vedením štábu KACPU řeším nastalé situace,“ říká dobrovolnice a popisuje běžný denní chod centra.


„Lidé, kteří k nám dorazí, se nejprve nahlásí u registračního stolu, kde jim tlumočník sdělí, co je čeká. U dalšího stolu se pak každý nahlásí policii, poté s pomocí dobrovolníků tlumočníků vyplňuje formuláře potřebné k vyřízení víz. Řeší se souvislosti se zdravotním pojištěním, úřadem práce i ubytováním. Podstatná je pak i nabídka psychosociální pomoci,“ vysvětluje studentka PdF UP. Právě v tu dobu, kdy dospělí řeší nezbytné formality, jejich děti využívají dětský koutek. Dnes už v Hanáckých kasárnách v centru města, kam se KACPU přesunulo.


„Jsou zde pracovníci, kteří se věnují dětem. Jde většinou o studenty Pedagogické fakulty UP. Máme ale i dobrovolníky, kteří neumí česky, ale jen například ukrajinsky či rusky. Nejednou se nám totiž stalo, že se žena, která se sama v centru zaregistrovala, poté ujala pomoci dětem. Prchající ženy před válkou při práci s dětmi mohou alespoň na chvíli zapomenout na tíživou situaci. A děti jsou nadšené,“ říká Pavla Wagnerová, která dnes v KACPU působí jako koordinátorka.


„Ještě před týdnem byly situace, že jsme lidi posílali s čísly na ubytování a teprve později se k nám vraceli kvůli vyřízení dokumentů. Tak hodně tu bylo lidí. První dva týdny jsem tady byla pět dní v týdnu. Dnes je situace mnohem klidnější, přichází už méně lidí. A také už máme další šikovné koordinátory. Směny si rozdělujeme,“ dodává Pavla Wagnerová, která už začíná hledat více času k odpočinku. „I tak stále platí, že všichni dobrovolnici, kteří odcházejí ze směny, procházejí přes psychology. Považuji to za podstatné,“ dodává.


Text: Milada Křížková Hronová

Foto: Vojtěch Duda

21 zobrazení0 komentářů

Související příspěvky

Zobrazit vše

K.O.nflikty

K.O.nflikty