top of page

Petr Doležal: Mou snahou je co nejefektivněji předat žákům své nabyté znalosti a zkušenosti

Na našem webovém portále Učitel21 pomalu vrcholí seznamování s držiteli ceny Učitel roku Olomouckého kraje 2022. Jednu z cen si 28. března loňského roku při slavnostním odpoledni z rukou hejtmana Olomouckého kraje a radního pro oblast školství Olomouckého kraje převzal Petr Doležal, který působí na Střední škole řemesel v Šumperku.



Ten pro krajský úřad Olomouckého kraje a soutěž sepsal pedagogickou reflexi. A píše v ní například to, že nedostatek kvalitních řemeslníků vnímá jako velký a dlouhodobý problém současného trhu práce. Ale to bychom předbíhali, začneme tedy pěkně od začátku, od nominační listiny.


„Ačkoliv pan kolega nemá ani 40 let, pracuje v naší škole už 17 roků. A když by se přičetla i středoškolská studia v oboru stavebnictví, tak patří mezi nejdéle sloužící učitele školy. Nominaci si určitě nezaslouží za věrnost své škole, ale protože je opravdu duší stavebních oborů v našem zařízení,“ stojí v nominačním dopise, který na krajský úřad Olomouckého kraje zaslal ředitelka výše zmíněné školy Irena Jonová.


Její slova o svém působení v učitelské židli potvrzuje i sám oceněný, Petr Doležal, který sepsal pedagogickou reflexi. „Na dráhu učitele odborného výcviku jsem se vydal již před 17 lety, kdy mě s touto nabídkou oslovil tehdejší vedoucí pracovník odborného výcviku. Ačkoli mé rozhodování provázely velké obavy, měl jsem totiž vychovávat a připravovat na budoucí povolání žáky ne o mnoho starší než já, nabídku jsem s respektem přijal,“ napsal v reflexi Doležal.


Po krátkém čase jsem ale pochopil, že právě tady je mé místo, a že předávání svých životních i pracovních zkušeností mě jako člověka opravdu naplňuje.

Ale nešlo to hned, nabídka byla totiž spjatá s nutnosti doplnit si pedagogické vzdělání, kterým v té době Petr Doležal nedisponoval. „Mé nejvyšší dosažené vzdělání byla v té době pouze maturita. To mě trochu znepokojovalo. Po krátkém čase jsem ale pochopil, že právě tady je mé místo, a že předávání svých životních i pracovních zkušeností mě jako člověka opravdu naplňuje a vidím v tom smysl, svoji cestu. Neváhal jsem tedy a nastoupil do magisterského studijního programu na MU v Brně, který jsem o pět let později zdárně dokončil. Postupem času jsem své znalosti a zkušenosti v oboru zedník doplnil také dokončeným vzděláním v učebních oborech tesař a stavební klempíř,“ prozradil na sebe v reflexi Doležal.


Široký záběr svého učitele kvituje také ředitelka školy, která sepsala nominační dopis. „Díky svému vzdělání, sebevzdělání i praxi rozumí pan učitel problematické mladé generaci a uvědomuje si, že střední škola je pro mnoho žáků poslední možností, jak se vymanit z nepodnětného prostředí, jak se postavit, i díky řemeslu, na vlastní nohy,“ stojí v něm.


Nedostatek kvalitních řemeslníků vnímám jako velký a dlouhodobý problém současného trhu práce.

Petr Doležal se tak dostal k práci s žáky, která ho naplňuje a vedení školy i oceňuje jeho přístup. „Pan učitel umí pracovat s žáky, kteří potřebují individuální přístup ať pro specifické poruchy učení, tak pro své nadání. Úzce spolupracuje se školním poradenským centrem a dovede v pracovním prostředí vytvářet z žáků takové skupiny, které jsem vhodné nejen pro splnění úkolů praktického vyučování, ale i pro výchovné účely,“ stojí v nominačním dopise.


„V současné době se věnuji výchově a vzdělávání žáků tříletého oboru zedník a čtyřletého oboru stavitelství. Jelikož vnímám nedostatek kvalitních řemeslníků jako velký a dlouhodobý problém současného trhu práce, je mou snahou co nejefektivněji předat žákům své nabyté znalosti a zkušenosti, aby se tak co nejrychleji zorientovali na současném trhu práce a stali se tak kvalitními a spolehlivými řemeslníky, kteří dnes ve společnosti nepochybně chybí,“ píše ve své vlastní pedagogické reflexi Petr Doležal.


Ví, že být dobrým učitelem odborného výcviku neznamená jen naučit žáky řemeslu, jde také o to, předat jim kompetence, které v nich probudí zájem o celoživotní učení. Jen tak budou schopni přemýšlet v souvislostech a následně kvalitně propojovat své teoretické poznatky s praktickými dovednostmi a přijímat nové trendy. Jedině tak se dá dělat řemeslo s dlouhodobou perspektivou.


A Petr Doležal ví, o čem mluví. Středisko odborného výcviku v Rapotíně navštěvuje téměř 150 žáků, žáky vede 15 učitelů odborného výcviku, pracují zde ale i nepedagogičtí pracovníci. Petru Doležalovi se podařilo vytvořit učící se komunitu, která spolu vychází a ctí vize školy. Středisko je plné kreativity, která se přelévá i mimo zdi školy, na žáky základních škol.


„Pět let organizujeme v Rapotíně soutěž pro mladé truhláře ze základních škol v regionu. Prošly jí stovky dětí, ze kterých desítky zamířily ke studiu na naší škole,“ oceňuje práci svou a kolegů Petr Doležal.


Mým mottem je jít svým žákům dobrým příkladem.

Když se stočí řeč na to, jak působí při vlastní výuce, odpovídá jasně a stručně. Důležité je maximálně využít poznatky a zkušenosti na reálných věcech.


„Práci se žáky na oborném výcviku se snažím koncipovat tak, aby měli maximální možnost využít své poznatky a zkušenosti na reálných zakázkách pro třetí stranu. Učí se tak nejen zodpovědnosti za odvedenou práci, ale rovněž komunikaci se zákazníkem. Jsou tedy připraveni na skutečné podmínky, které na ně v praxi čekají,“ prozrazuje Doležal.


Jeho mottem je jít svým žákům dobrým příkladem a proto na pracovištích vždy pracuji na úkolech společně s nimi. Žáci se tak učí nápodobou a na reálných případech vidí, jakých chyb se mají vyvarovat nebo jaké jsou možnosti jejich nápravy. Během práce využívám formativního hodnocení, neboť zpětná vazba je při těchto aktivitách velmi důležitá.


Největší pracovní úspěch? Realizace kompletní rekonstrukce staré zchátralé montované haly

„Za svůj největší pracovní úspěch považuji realizaci kompletní rekonstrukce staré zchátralé montované haly, kterou máme na středisku odborného výcviku zedníků, tesařů a truhlářů. Objekt o rozloze cca 600 metrů čtverečních, na kterém jsme se podíleli se žáky a učiteli odborného výcviku mnoha dalších oborů vyučovaných na naší škole. Tento projekt nám zabral několik let, ale po zdění, omítání vnitřních i vnějších omítek, výměně oken, provedení nových elektro a vodoinstalací včetně topení, po opravě střešního pláště a klempířských prvků a kompletním zateplení budovy můžeme říci, že máme důstojné a moderní prostory pro výuku odborného výcviku stavebních oborů. O to krásnější to je, že si toto prostředí, za našeho vedení, vybudovali právě naši žáci,“ je pyšný na své žáky i kolegy.


Velkou výzvou pro něj byla situace kolem pandemie koronaviru, kdy se žáci nemohli účastnit prezenční výuky ve školách. „Proto jsem se snažil podněcovat spolupráci firem a živnostníků z našeho okolí se žáky jednotlivých oborů a zajišťoval brigády a konzultace na pracovištích dle potřebných odborností. V té době to byla jediná možnost, jak zájemcům zajistit neustálý kontakt se svým oborem. Nutno dodat, že některé tyto spolupráce trvají, k všeobecné spokojenosti do dnes,“ uzavírá Doležal.


A že jsou s Petrem Doležalem spokojení i lidé v jeho okolí, dokládá poslední věta z nominační listiny, kterou sepsala ředitelka školy Irena Jonová a stojí v ní: „Se vždy dobře naladěným panem Mgr. Doležalem je pro nás všechny radost pracovat.“


Text: Lukáš Blokša

Foto: Archiv P. Doležala, Lukáš Blokša

29 zobrazení0 komentářů

Související příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page