Studentům k svátku

Hana Vacková, zkušená středoškolská učitelka z gymnázia a také naše bloggerka, nabízí své zamyšlení nad významem 17. listopadu. Přečtěte si její příspěvek k Mezinárodnímu dni studentstva!



„Přítomnost není něco, co je jen v tento moment, a minulost není něco, co by bylo jen tehdy. Přítomnost je reflektování minulosti,“ řekl Jan Patočka.


Hodně mi tento citát běžel hlavou, když jsme si letos v Příbězích bezpráví pouštěli se studenty film České televize Postavení mimo hru o československých hokejistech, kteří se ze dne na den stali z vítězů poraženými.



„Přítomnost není něco, co je jen v tento moment, a minulost není něco, co by bylo jen tehdy. Přítomnost je reflektování minulosti,“ řekl Jan Patočka.


Myslela jsem na to také, když jsme ve škole instalovali výstavu o osudu židovské dívky Ruth Maierové.


Proto hlavně pro studenty by přítomnost měla být reflektováním minulosti. Jistě, některé věci se velmi obtížně vysvětlují z hlediska bezpečného prostoru, ve kterém žijeme. Špatně se vžívá do osudu lidí, kteří byli ve velkém ohroženi na životech.


Pokud jsem ale vnímavým pozorovatelem dnešního světa, mohu najít ledacos z minulosti i v přítomnosti. Bělorusko-polská hranice, ukrajinsko-ruská hranice, omezování svobody v Číně a jinde na světě.


Hodně často si dnes říkáme – jsme tady a teď a všechno už je dávno. Je však třeba vést dialog o tom, jaké by věci mohly být, i když je to pouhý idealismus a je třeba k něčemu vzhlížet, něčím se inspirovat.


Svobodu nemáme automaticky a neměli bychom vzdávat boj za ni. I když to bolí a chce to odvahu.


Jako bychom vypadli z Havlových dopisů Olze: ,,Chápu dnes možná líp než kdy dřív, že člověk může zatrpknout. Pokušení Nicoty je ohromné, všudypřítomné a má se stále víc oč opírat a na co se odvolávat; proti němu stojí člověk sám, slabý a vyzbrojený hůř než kdykoliv dosud v dějinách.


A přece jsem přesvědčen, že neexistuje v tomto slzavém údolí nic, co by samo o sobě mohlo vzít člověku naději, víru, smysl života. Ty ztrácí jen a jen tehdy, kdy selhává on sám, kdy podléhá pokušení Nicoty.“


Všechny tyhle myšlenky mě napadají v předvečer svátku studentů. I oni v dějinách byli slabí a hůře vyzbrojení, přesto dokázali, že za ideály stojí bojovat a nevzdávat se.

Doufám, že i dnešní studenti jsou vědomi svých náročných úkolů do budoucnosti, a přeji jim, aby je Nicota nepokoušela a oni neselhávali.


A také aby jim nikdo nebral naději, víru a lásku.


Hana Vacková

32 zobrazení0 komentářů

Související příspěvky

Zobrazit vše