„Učte tak, jak byste chtěli být vyučováni.“ Tomáš Hubálek jako další účastník cyklu Kosích rozhovorů

Minulý měsíc začal studentský spolek KOS sérii rozhovorů, kde si o pedagogice a školství povídá s významnými osobnostmi ze světa vzdělávání. V dnešním textu vzpomíná Tomáš Hubálek z katedry společenských věd na školní léta, přísné (ale spravedlivé) pedagogy i první zážitky jako učitel v mateřské škole.

Čím jste se chtěl stát, když jste byl malý? 

Těžko říci. V raném dětském věku mne uchvacovalo téměř na každém povolání něco, takže jsem se dokázal nadchnout pro více variant. Postupem času ale ve mně krystalizovala idea věnovat se učitelství. Definitivní rozhodnutí jsem učinil asi až v posledním ročníku střední školy. 

Dostal jste ve škole nějakou poznámku? Jaká byla nejzajímavější? 

Dostal jsem jich spoustu, ale bohužel mi žádná jako zajímavá neutkvěla v paměti. Nejčastějším motivem pro udělení napomenutí bylo zapomínání. V tom jsem zejména na prvním stupni vynikal. 

Jaký byl Váš nejoblíbenější (nebo naopak nejméně oblíbený) předmět na základní škole? 

Od nástupu do školy jsem vždy měl pozitivní vztah k čemukoli, co se vztahovalo k historii, takže jsem se těšil zejména na hodiny vlastivědy. Na druhém stupni jsem pak rozšířil svůj zájem i na hodiny občanské výchovy, což mi vydrželo až dodnes. Na druhou stranu nemůžu říci, že bych některý z předmětů měl vyloženě nerad, a to i přes to, že jsem v některých předmětech nijak nevynikal. 

Měl jste někdy učitele, který Vás zásadně ovlivnil? Jak? 

Je to asi zvláštní, ale měl jsem svým způsobem rád všechny pedagogy, kterých si od té doby, co mám přesnější představu o tom, co všechno učitelské povolání obnáší, mnohem více vážím. Je to asi primárně dáno mým vrozeným optimismem a snahou vidět v každém to lepší.  

Pokud bych musel, asi bych zmínil zejména ty, kteří byli přísnější a zásadovější, protože jsem u nich vnímal nejen jejich vyšší nároky na nás i na sebe, ale i vyšší cit pro spravedlnost, která byla pro mě důležitá. 

Jaká je nejvtipnější nebo nejbizarnější situace, kterou jste zažil ve třídě jako student nebo jako učitel? 

Ne bizarní, ale rozhodně velmi neočekávanou situaci jsem zažil hned první den v MŠ, kdy jsem jako pedagog „přebaloval“ malé dítě, které do školky chodilo. Na to mě nikdo předem nepřipravil. ☺ Úsměvných příhod jsem prožil hodně, ale žádná z nich mi neutkvěla jako ta nej.   

Kdyby dnes přišel váš bývalý učitel na Vaši přednášku, co by si asi pomyslel? 

Doufám, že by se snad nestyděl. A pro klid duší všech svých fyzikářů, chemikářů, matematiků a tělocvikářů bych rád dodal, že žádnému z těchto předmětů se profesně nevěnuji. 

Co byste řekl sám sobě jako studentovi, kdybyste měl tu možnost? 

Nedělej úkoly na poslední chvíli. ☺ 

Jaký největší mýtus o vzdělávání nebo pedagogice byste chtěl jednou provždy vyvrátit? 

Že učitelem může být každý. Formálně už téměř většina bariér padla, nicméně kvalitní učitel na sobě musí pracovat celý život, což mnoho lidí nechce akceptovat. Potom by se ale nemuseli cítit dotčeně, pokud je někdo označí za „nedobrého“ pedagoga. 

Jakou radu byste dal studentům, kteří se chtějí stát učiteli? 

Buďte lidští, nevzdávejte to a můžete se inspirovat „mým“ mottem: „Učte tak, jak byste chtěli být vyučováni.“  

Je to asi zvláštní, ale měl jsem svým způsobem rád všechny pedagogy, kterých si od té doby, co mám přesnější představu o tom, co všechno učitelské povolání obnáší, mnohem více vážím.

Na závěr jsme panu doktorovi Hubálkovi nabídli rychlý výběr ze dvou možností. 

Ústní zkouška, nebo písemný test? 

Ústní zkouška. 

Ranní výuka, nebo večerní seminář? 

Ranní výuka.

Ticho v hodině, nebo živá diskuze? 

Jak kdy (diskuze k věci je skvělá, neúčelný hluk je ubíjející). 

Pauza na kávu, nebo na procházku?  

Opět jak kdy, někdy jsem rád, že stíhám alespoň tu kávu. 

Nečekaný test pro studenty, nebo nečekaná kontrola vedení na vaší hodině?

Nečekaný reálný test jsem nikdy nedal (neočekávaný cvičný ano), neohlášenou hospitaci jsem přežil, takže asi kontrolu. 

Rozhovor s panem doktorem Hubálkem nám ukazuje, že učitelství není jen o látce a známkách, ale hlavně o lidskosti, respektu a neustálém rozvoji. Ve světě, kde se často říká, že učitelem může být každý, nám připomíná, že být skutečně dobrým učitelem je dřina – ale dřina, která má hluboký smysl. A možná i proto se vyplatí začít učit tak, jak bychom si přáli, aby někdo učil nás. 

Spolek KOS