top of page

Bez čtení není žádná kultura, žádné vědění, žádný pokrok v životě | Rozhovor s Robertem Bacaljou

Katedra primární a preprimární pedagogiky PdF UP hostila v listopadových dnech přednášejícího profesora Roberta Bacalju z chorvatské Univerzity v Zadaru, který představil ve své přednášce téma Identity Distribution in the Croatian Children's Novel. Přednáška, která se konala 16. listopadu 2022 v prostorách Pedagogické fakulty UP, zdůraznila důležitost chorvatského dětského románu, který se prostřednictvím šíření identity stává povzbuzením a inspirací mladým čtenářům.



Robert Bacalja patří mezi osobnosti, které se spolupodílely na vzniku Univerzity v Zadaru, a několik let zde působil ve funkci prorektora. V současnosti se zabývá především chorvatskou literaturou 19. a 20. století s akcentem na období chorvatské modernity. Působí také jako editor několika vědeckých časopisů a je šéfredaktorem časopisu Magistra Iadertina.


V rámci svého přednáškového pobytu na katedře primární a preprimární pedagogiky nám Robert Bacalja poskytnul rozhovor. Odpovědi na položené otázky dokládají jeho vřelý vztah k Olomouci i k naší pedagogické fakultě.


Pane profesore, co Vás ovlivnilo a přesvědčilo přijmout nabídku na pozici hostujícího profesora na olomoucké univerzitě, respektive na naší Pedagogické fakultě?


No, mimořádně dobrá spolupráce s kolegy, které jsem potkal v Šoproni v roce 2019 a již následující rok jsme i přes pandemii zahájili společnou práci. Začala výměna mezi vaším časopisem Magister, kde jsme ze Zadaru publikovali dva články, a stejně tak z Pedagogické fakulty UP přišly od kolegů dva články vašeho vědeckého zájmu pro náš časopis Magistra Iadertina. V současnosti máme připraveni příspěvky k publikaci pro příští číslo Magistra. Dále to byla spolupráce na dvou studentských projektech IGA. Proběhly také dvě návštěvy vašich studentů na naší katedře na Univerzitě v Zadaru. A konečně jsem začátkem října 2022 na Mezinárodním týdnu poznal vaši váženou instituci a vaše krásné město.


Jak osobně hodnotíte svůj pracovní pobyt v Olomouci? Co Vás případně mile překvapilo?


Jako pěkný zážitek. Ne každému je umožněno přednášet na tak prestižní instituci, jakou je vaše fakulta, a také jsem zjistil, že Pedagogická fakulta UP v Olomouci je se zhruba 5000 studenty největší fakultou v ČR. Také milé přijetí od vašich studentů, kteří byli srdeční všude, kde jsem je potkal, a především mě potěšil jejich zájem o téma, které jsem prezentoval na přednáškách (Identita v chorvatském dětském románu), kde jsem v úvodní části odkazoval na počátky chorvatské dětské literatury.


„Musím říct, že chorvatsko-české vztahy, tedy vazby mezi našimi národy a kulturami, se budují od středověku až dodnes. Vždy jsme měli dobré vztahy!“

Musím také zdůraznit vřelé a srdečné přijetí Vaším děkanem Vojtechem Regecem a proděkankou Janou Kvintovou, se kterými jsem si příjemně popovídal o případné další spolupráci našich dvou institucí. Samozřejmě musím říct, že chorvatsko-české vztahy, tedy vazby mezi našimi národy a kulturami, se budují od středověku až dodnes. Vazby byly otevřené a měli jsme vždy dobré vztahy! Mnoho Čechů přispělo svým dílem k chorvatské kultuře. Na naší univerzitě máme také lektory českého jazyka a nabízíme výuku českého jazyka pro občany prostřednictvím Centra cizích jazyků. Propojení Pedagogické fakulty UP v Olomouci a Univerzity v Zadaru jistě prohloubí spolupráci mezi našimi kulturami. Doufám, že tento můj pobyt je jednou malou nitkou ve spolupráci.


Proč jste zvolil právě téma dětského románu? V čem spatřujete význam tohoto tématu pro budoucí učitele v současnosti?


No, zdá se mi, že dětský román je nejdynamičtější žánr dětské literatury. Pokud jde o identifikaci, v dětství jsme se identifikovali s mnoha postavami z románů. Napodobovali jsme je, ale byli nám tak nějak věkově blízcí, myšlenkově zajímaví. Učitelé v hodinách literatury by tedy měli tomuto tématu věnovat zvláštní pozornost.


Jak a v čem vnímáte současný význam čtenářství v profesi učitele na 1. stupni základní školy?


Čtení je v životě člověka zásadní. Bez čtení není žádná kultura, žádné vědění, žádný pokrok v životě. Proto je důležité, aby se děti k četbě směřovaly. Tento směr jim má dát nejdříve rodina, pak se ale musí projevit zásadní role učitele, který jim musí ve směřování vštípit lásku ke čtení.


Jak se vyvíjela Vaše profesní dráha? Čemu jste se profesně věnoval, a věnujete se v současné době?


Moje kariéra souvisí především s univerzitou v Zadaru, tedy s institucemi, které univerzitě předcházely: Filozofická fakulta v Zadaru a College of Teachers v Zadaru; mnoho let jsem ale také působil na institucích ve Splitu a Pule jako hostující profesor. Začínal jsem v roce 1986 jako učitel na základní škole. Můj profesní zájem se většinou vztahuje k chorvatské literatuře novověku, tedy před koncem 19. století až do konce první světové války, vlastně až k literatuře první poloviny 20. století. Ale my, Chorvati, samozřejmě nahlížíme a zkoumáme chorvatskou literaturu v její celistvosti, od počátků až po současné dny. Ve své pedagogické práci přednáším a vedu semináře související s dětskou literaturou: Žánry v dětské literatuře, Chorvatská dětská literatura, Světová dětská literatura a Chorvatská dětská klasika. Co se týče chorvatské literatury, zabývám se chorvatským literárním romantismem, realismem a chorvatskou moderní literaturou.


„Je důležité, aby se děti směřovaly k četbě. Tento směr jim má dát nejdříve rodina, pak se ale musí projevit zásadní role učitele, který jim musí ve směřování vštípit lásku ke čtení.“

Byl jsem přednášejícím na mnoha vědeckých konferencích, redigoval jsem velké množství vědeckých sborníků a jsem iniciátorem a redaktorem Magistra Iadertina, časopisu naší katedry na univerzitě. Ve své profesi se neustále věnuji literatuře a v posledních letech spolupracuji na projektu Chorvatského kulturního a dokumentárního centra z Eisenstadtu/Željezna v Rakousku a dosud jsem se podílel na dvou knihách, Hrvatska rič gradišćanskih Croats (2019) a Zlata riba (antologie poezie pro děti a mládež, 2021). Připravuje se také antologie Gradišće chorvatské prózy, na které pracuji s Nikolom Benčićem, Chorvatem z Gradišće/Burgenland, oblasti, kde Chorvaté žili od 16. století (ale Chorvati se v té době jako menšina usadili i v širší oblasti v západním Maďarsku, na Slovensku a částečně i v Čechách).


Užil jste si i naše krásné, kulturní, historické a univerzitní město? Co Vás zaujalo?


Olomouc je nádherné město, má bohaté kulturní dědictví, které je vidět na každém kroku. Obzvláště mě zaujala katedrála sv. Václava, areál jezuitského konviktu, kostel zasvěcený Panně Marii Sněžné a také kostel sv. Michala.


Prozradil jste mi, že rád vaříte. Ochutnal jste naši typicky českou stravu? Jaké hodnotíte tuto oblast?


Nejvíc mě samozřejmě zaujalo a chutnalo mi vepřové koleno, přestože koleno máme zastoupené i v naší kontinentální kuchyni a občas si ho připravujeme také; i když my, Chorvati, nejvíce milujeme všechny plody moře. Ale chutnal mi také váš hovězí guláš.


Co byste ještě rád vzkázal našim studentům a případně kolegům?


Doporučil bych jim co nejvíce cestovat, protože s každou cestou je člověk bohatší. A samozřejmě je zvu, aby co nejdříve přijeli do Chorvatska, zejména na Jadran, do Zadaru a hlavně na naši Univerzitu v Zadaru!


Ptala se Miluše Rašková z katedry primární a preprimární pedagogiky PdF UP

Foto: Lukáš Blokša

37 zobrazení0 komentářů

Související příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page