Distanční výuka Mordorem nové „ztracené generace“

Aktualizováno: zář 9

Příspěvek naší bloggerky Karoliny Wesołowské reflektuje zkušenosti z předešlého, pandemií poznamenaného období. Jak vnímala distanční výuku? Jak se on-line režim promítl do života studentů?



Koronavir, roušky, dodržování rozestupů a opatření – tato slova slyšíme téměř denně. Neonově žluté vykřičníky u Feriho na Instagramu vždycky zlověstí nějakou změnu a každý z nás by byl nejšťastnější, kdyby už nadobro zmizely. Rok 2020 byl opravdu strašný a jsem ráda, že je již za námi. (Někdo si zas dělá srandu, že Mayové se spletli v tom svém kalendáři a místo roku 2012 tam měl být rok 2021.)


Většina z nás sedí již víc než rok doma, prošli jsme již téměř všechny TIK TOKy nebo Instagram Reels, seriály na Netfllixu a HBO GO, dokonce nás znovu zaujaly knihy, které jsme koupili před několika lety a které trpělivě čekaly, až si na ně laskavě vzpomeneme. Tuto báječnou prokrastinaci nám studentům ale narušuje distanční výuka. Ne… A teď už trochu vážně.


Distanční výuka je snad něco, co většina studentů naprosto nenávidí. Zvuku oznámení z MS Outlooku se už normálně pokaždé zděsím a pár minut se tomu vyhýbám. Pokaždé se bojím toho, copak se to zase změní. Největším problémem bylo zvyknout si na to, na které platformě se vyučují jednotlivé předměty.


V Messenger skupinkách jsme byli vždycky zmatení a ty rozhovory vypadaly víceméně nějak takto:

A: Máme dneska předmět XYZ na BBB?

B: Na Zoomu, ne?

C: Cože? Já myslela, že na Teamsech.


Začali jsme se v tom nějak orientovat ve chvíli, když jsme si to rozepsali na papír. V půlce semestru jsme si už na to zvykli a bez problému si pamatovali, kde je co. (Mimochodem BBB je dle mého názoru naprosto nejhorší platformou ze všech. Neustále se to zasekává a kolikrát každému z nás něco z nějaké přednášky uniklo, protože vyučující zrovna zapínal prezentaci. Mohu asi říct za všechny studenty, že ZOOM a MS Teams jsou nejlepší.)


Dalším problémem bylo, že všichni neustále sedíme u učení a díváme se do počítače. Začala mě strašně bolet záda, ale toto jsem vyřešila jógou. Větším problémem je modré světlo z počítače. Spousta lidí neví, že jde v počítači nastavit „večerní režim“, díky kterému (nejlépe) od páté hodiny omezujeme záření modrého světla, které nás probouzí a kvůli kterému potom nemůžeme usnout. Zde vzniká bludný kruh. Nemůžeme v noci usnout, protože jsme celý den až do večera dělali něco do školy. Se západem slunce již bychom měli omezit modré světlo, aby nás melatonin mohl začít postupně připravovat ke spánku, ale neděláme to, protože máme přednášku od 18 h. do 19:30 a musíme si pečlivě dělat zápisky. Dáme si ještě pozdě večeři a máme ideální kombinaci na další neprospanou noc.


Mám také pocit, že se nám tady v Olomouci rozmohl takový nešvar – a lidé se začali naprosto nezdravě stravovat. (Vysvětluje to také, proč se najednou v Olomouci kromě Dáme jídlo objevil Wolt.) Nabídka kebabů, pizz a dalších nezdravých jídel se šíleně rozšířila. Neustále vidím, jak na ulici rotují lidé s červenými a modrými termo-taškami.


Celý náš život se přesunul do internetu a sociální život připomíná nezaplacenou objednávku v mailu. Víš, že tam je a snažíš se ji ignorovat, že vlastně se nic nestalo, ale ve skutečnosti bys to chtěl mít.

Související příspěvky

Zobrazit vše