Život se nám zúžil do mikrosvěta, v němž nás mnoho věcí frustruje. Mě např. přízemní věci, jako třeba to, že vlastně už skoro rok neustále vařím. Oběd, večeře, do toho běhám od jednoho počítače k druhému a vlastně jsem všude a nikde. Kontroluju syna, jestli je pozorný na online výuce, sám pak vysílám. Tím, že jsme doma, tak se nám kupí věci, zdá se mi, že je všude pořád nepořádek.
Studenti jsou nejvíc frustrovaní z toho, že se nevidí, že si třeba jen tak nepopovídají. Nevadí jim tolik online výuka, zvlášť těm lenivějším. Ale ve výchovách je to obrovský rozdíl. Studenti mi říkají, že ve škole reaguju na každý jejich podnět, na anonymních obrazovkách jim to prý jen říkám.
A není to to samé.