Učitelka v profesních situacích: Hodnocení ve školách, jako křivé a pozlacené zrcadlo

Co když největší službu žákům neprokážeme pochvalou, ale pravdivým hodnocením? Jaroslava Ševčíková otevírá citlivé téma školního hodnocení a klade otázku, zda někdy ve snaze chránit sebevědomí žáků nedeformujeme realitu. Text je obhajobou odpovědnosti, jasných pravidel a odvahy nastavovat nekřivé zrcadlo.

Žák (lehce arogantně): Za co jste mi jako dala dostatečně (4)? Učitelka: Máš pravdu, podíváme se na to… Ano, nebylo to spravedlivé, vždyť jsi nevěděl nic, hodnotíš se nedostatečně? Souhlasím!

Nemám ráda křivá zrcadla, vadí mi záměrně zkreslovaný pohled na svět a tím více mi vadí zkreslený pohled na hodnocení jakékoliv věci či jevu ve škole. Samozřejmě uznávám, že můj názor nemusí být jediný správný, ale zkusme to promyslet. Prostě mi jde o diskusi.

Ve školách, při výchovně vzdělávacím procesu, máme nastaveno hodnocení. Hodnotit (či sebehodnotit) potřebujeme.

Proč?

Podle mne proto, aby si žáci mohli udělat přehled, jak na tom jsou. Co se naučili, co zvládli a kde je třeba přidat, doučit se, doplnit.

Myslím si, že bez kritického sebe/hodnocení není posunu.

Bez sebe/hodnocení by mohl člověk ustrnout v zóně komfortu, klidu a pohody, ve stádiu nažraného lva. A pak se ničemu novému nenaučí, protože vlastně ani neví, že by se měl zlepšovat, posunovat, něco řešit, protože okolní svět jeho výkony (falešně) hodnotí jako dokonalé.

Co se stane s takovým žákem, zvyklým jen na plácání po ramenou a nadhodnocování jeho výkonů, až nastoupí do zaměstnání s plnou odpovědností za jakékoliv jevy, události a postupy?

(Třeba zamění děti v porodnici? Přehlédne výstražné znamení na přejezdu? Najede na dálnici do protisměru? Stiskne nesprávné tlačítko v jaderné elektrárně? Kdo pak zaplatí za tyto „dokonalé výkony“ označované jako lidská chyba?)

Fenomén zkresleného hodnocení se usadil v českých (základních) školách.

Asi protože jedině tam projde. Nepřišel sám. Přenesli jsme ho tam my. Respektive lidé, údajní odborníci, kteří se prezentují jako přátelští k žákům a jejich psychice. A co vlastně vyžadují? K čemu nás učitele nutí a o co okrádají žáky?

Vyvíjí na učitele nátlak, aby falzifikovali hodnocení školních výkonů, aby stigmatizovali hodnocení 4 (dostatečně) a 5 (nedostatečně), dnes už dokonce i 3 (dobře) a rozdávali, jako housky na krámě, jen hodnocení 1 (výborně, výkon byl výborný) a těm horším 2 (chvalitebně, výkon zaslouží pochvalu) bez ohledu na výkon žáka, ať už ho hodnotíme normou, standardem, kritérii či jinak. A totéž v tzv. hodnocení slovním. Minimum konstruktivní kritiky, spousta balastní chvály. Prostě přichází příkazy: Učiteli, falšuj hodnocení školních výkonů žáků ve prospěch jejich psychiky, abys jim zbytečně nesrážel sebevědomí a netraumatizoval je.

Upozorňuji ty, kteří to v textu nenajdou, že nepíši filipiku proti slovnímu hodnocení a už vůbec ne proti hodnocení formativnímu, které žákovi otevírá obzory, nabízí prostor pro zlepšení, informuje ho, co a jak zvládá, a co a jak by měl (ještě) zlepšit. Ale pokud mu ten obzor neodkryjeme (ale naopak zamlžíme falešným pokřiveným nahodnocením), podvádíme ho. Nebezpečně.

Píši filipiku proti podvodům na žácích. A že jich při hodnocení jejich výkonů ve školách napácháme! A ještě údajně v jejich prospěch!

Učitel tak jedná pod neúprosným tlakem pseudoodborníků, kteří vypouští do větru, jako pšouky, tvrzení typu: Jen špatný (neschopný) učitel rozdává žákům známky 4 a 5! 

Jsem učitelka a žákům známky nerozdávám! Hodnotím jejich školní výkon (v procesech a výsledcích). A zdůrazňuji, že nehodnotím žáky, ale jejich výkon. A žáci vždy dostanou šanci svůj výkon vylepšit. Tím neříkám, že měním původní hodnocení, získané za výkon realizovaný v regulérních podmínkách. Prostě žák může kdykoliv dokázat, že se už učivo naučil, že ho ovládá, a dokáže aplikovat (třeba jako část kompetence).

Učitel podle mne odpovídá za nastavení vhodných podmínek a každý žák pak odpovídá za svůj výkon. Pro klamání tu není místo.

Napadlo někdy ty výše zmíněné odborníky, že žák, který netuší, že by se měl zlepšit, protože jeho výkon byl falešně dlouhodobě nadhodnocován, byl podveden?

Já své žáky podvádět nebudu. Dokud mi vydrží síly a dech, budu hodnotit výkon svých žáků na celé škále stupnice pro hodnocení přesně podle stanovených pravidel, a budu používat číselné vyjádření (klasifikaci), v doprovodu hodnocení slovního. Do mé výuky křivé zrcadlo nesmí! (Snad jen v optice.)

Anebo to vidíte jinak?

Jaroslava Ševčíková