Můj deník z Rakouska IV: Hledání rytmu v rakouské každodennosti

V další části svého deníku nás Jarmila Macková opět bere s sebou do Vídně, kde se každý den mění v malý příběh — od přeplněné kavárny Demel přes ztřeštěné cestování na zumbu až po klidné procházky mezi kostely a vyhlídkami. Výsledkem je mozaika zážitků, v nichž se potkává velkoměstský ruch, drobné radosti i nenápadné komunikační situace, díky nimž zní němčina zase o něco méně cize.

18. 10. 2025

S Petrem jsme plánovali, že vstaneme v půl 7, nasnídáme se a okamžitě vyrazíme po památkách. Jenže jsme zaspali, nikdo neslyšel budík. A Petr mě šel vzbudit až v půl 9 a teprve o hodinu později jsme vyrazili do víru velkoměsta. :D Petr je zaměřený spíše na kulturní zážitky. Jako nejlepší kandidát pro náš výlet se jevil Hofburg a především jeho zahrady. Vystoupili jsme na zastávce Volkstheater, kde jsem si ho povodila – nejprve k Uměleckohistorickému muzeu, poté jsme přeběhli přes bohaté hofburské zahrady a nakonec to byl déšť, kdo rozhodl, že půjdeme do kavárny Demel. Toto byla moje vysněná destinace! Chtěla jsem tam ochutnat pravý císařský trhanec.

S pomocí navigace jsme došli úspěšně k cíli. Veranda doslova praskala ve švech! Všechny stolky obsazené. Ale my přesto šli dovnitř. V ten okamžik jsem si položila otázku, zda jsem ještě v reálném světě, nebo zda jsem vstoupila do portálu a přenesla se do světa pohádek – Demel vypadá fakt jako z fantasy příběhu! Plno sladkostí, nejrůznějších dortíků a ve vzduchu se nesoucí příjemně sladká vůně! Klasická vídeňská kavárna – meruňkové stěny, hnědý nábytek a celkové využití teplých barev. Nevím, jak je to s návštěvností v jiné dny, ale dnes, v sobotu dopoledne, kavárna praskala ve švech. Jedna z asi šesti servírek nás s Petrem poslala po schodech nahoru – a rovnou do fronty. Čekali jsme asi 15 minut, než se uvolní stůl! Jiná servírka nám pak přidělila stůl pro dva lidi a usadila nás k němu. Můj cíl byl jasný – trhanec! Petr studoval menu a vybíral si, co si dá za kávičku. Já měla jasno. :D

Jakmile mi servírka donesla císařský trhanec (pokud jsem vás dostatečně navnadila a chcete ho taky zkusit, musíte říct, že chcete Kaiserschmarrn, ale dost pravděpodobně si vylámete jazyk jako já, když jsem si trénovala doma před zrcadlem výslovnost. :D). K němu jsem dostala jako přílohu jablečné pyré. Chutná to přibližně jako naše palačinky, ale má to zkrátka svůj vlastní šmrnc. Měla jsem problémy to dojíst, ale nakonec se povedlo, nasoukala jsem to do sebe. :D I když ve Vídni poměrně dost přemýšlím, za co utratím peníze, tady jsem těch 13 eur nelitovala! Za mě je zkrátka super ochutnat v cizí zemi nějakou jejich specialitu (krom vnitřností teda, to bych nepozřela ani v případě, že by mi hostitel nabízel 50 euro :D). Konečně jsem navštívila legendární Demel! Jednu z vyhlášených vídeňských kaváren. Do pozadí hrála klidná, ale přesto skoro královská a vznešená hudba. Jak ji popsat? Asi tak, že korespondovala přesně s vybavením a atmosférou restaurace. :D

Po lahodném trhanci jsem Petra doprovodila na hlavní nádraží, rozloučila se s ním a vrátila se za holkami na byt. Takže kulinářské okénko splněno, co dalšího ještě chybí na seznamu? :D To se musím podívat a v dalších dnech to zrealizovat! :D

19. 10. 2025

Včera večer jsem právě přemýšlela, co bych ještě ráda ve Vídni podnikla. :D

Rozhodně sport! Přála jsem si jít do fitka a zažít skupinovou lekci v němčině. Originální a pro mě nový způsob, jak přijít s němčinou do kontaktu! Vymetla jsem již všelijaké lekce, ale pokaždé s českým trenérem. :D I pro tento zážitek jsem si šla do Vídně. :D

Fitka jsou ve Vídni poměrně drahá. Jeden vstup stojí kolem 15 euro a drahá permanentka se mi také nevyplatí. Naštěstí mám ale na bytě Anet, která tento zážitek zachránila. :D Půjčila mi svoji permanentku a já se tak musela na pár hodin stát jejím klonem. :D Kdyby se někdo ptal, jak se jmenuji, tak bych se musela představit jako Aneta. :D

Jako skupinovou lekci jsem si vybrala zumbu – upřímně, nikdy předtím jsem ji nezkoušela. Zahrnuje totiž taneční prvky a já jsem na tance obecně dřevo. :D Sama od sebe bych to nezkusila, ale když už se to nabízelo, řekla jsem si, že jdu do toho a zkusím zumbu. :D Buď mě to chytne, nebo ne. :D

A nelitovala jsem! Musela jsem sice dvakrát v metru přestoupit a popojet autobusem. V autobuse jsem dokonce jednu zastávku přejela – z Olomouce jsem zvyklá, že autobusy zastavují automaticky na každé zastávce. S tím jsem počítala i dneska a přepočítala se. :D Autobus zastávku přejel. Když spolucestující viděl moji naštvanou tvář, vysvětlil mi, že zde fungují zastávky na znamení. :D

Tak jsem řádně poučená vystoupila na té další a za 5 minutek dorazila k fitku – nachází se v obchodním centru. Vedle Lidlu nastoupím do výtahu a nechám se k němu vyvézt. Pak vytáhnu permanentku, nechám ji pípnout, projdu do šaten a hurá do cvičebního sálku! Fitko bylo obrovské – tři místnosti plné nejrůznějších moderních strojů, zvlášť oddělené dámské fitko a již zmíněný sálek pro skupinové lekce. V sálku mě překvapila pestrobarevná světýlka! Instruktor se jmenoval Kevin, čas od času na nás promluvil německy, vysvětlil, jak dynamicky se budeme pohybovat a my se s ostatními (převážně) kolegyněmi dali do práce. :D Pouštěl nám energické písně, laděné do španělské kultury. Bylo to zábavný, pobavila jsem se, upustila páru, nasbírala energii a vyřádila se. :D Nejde o to, zda to dělám dobře, ale spíš o to, že si to užívám a tančím. :D Příště půjdu zase! Bylo to zajímavý, mít německého trenéra. Sice jsem mu nerozuměla každý slovo, ale pochytila jsem, o čem mluví a co přibližně říká. :D

Poté jsem chtěla vyzkoušet zajímavý stroje a chvíli si zaposilovat. :D Na jezdících schodech jsem vyšla do 30. patra a na kole do kopce ujela 10 kilometrů. Kdybych měla bezednou energii, zůstala bych tu déle, ale takový šťastlivec nejsem. :D Ještě jsem si musela v němčině vykomunikovat, že si chci proteinový nápoj z automatu. Abych ho dostala, musela jsem požádat recepčního a místo přímo v automatu zaplatit na recepci.

Před fitkem jsem ještě objevila menší plac pro grilování. Je zajímavé, že se takové klidné a pohodové místo nachází poblíž vytížené ulice a přímo naproti rušnému obchodnímu centru! :D Možná právě tento kontrast mi přijde zajímavý. Klid i ruch velkoměsta v jednom! :D Zkrátka vím, kam jít příště na piknik! :D

20. 10. 2025

Dnes jsem se nikam nevydala. I když bylo krásné říjnové počasí, modrá obloha a vzduchem proletovalo barevné listí, zůstala jsem s Irčou a Anet po škole doma. Irča vyrazila do Thalie, aby si koupila svůj vysněný knižní titul.

Já běžela na byt, doučovala německou gramatiku a poté jsme šly s Anet nakupovat. V Rakousku mají vratné plastové lahve a plechovky. Do Hoferu jsem donesla 2 půllitrovky a dostala za ně půl eura! Mají tu automaty, kam se lahve nebo plechovky nahází, vyjede lístek a ten se přiloží na pokladně.

Baví mě to! Ráda ty lahve sbírám a ráda je tam nosím. :D Čas od času neodolám a za 2 eura si koupím dietní Colu s různými příchutěmi. Obzvlášť tu cherry!

Ve škole jsem měla jednu přednášku a cvičení s doktorem Dvoreckým. Bavili jsme se o výuce cizích jazyků a ukazovali si metody, jakými je možné vyučovat němčinu.

Dneska je zápisek kratší, ale to je kompenzací za zítřek – s Irčou jsme se totiž domluvily, že navštívíme legendární Haus des Meeres. Už se těším, až uvidím všechny ty rybičky, medúzky a další zvířátka!

21. 10. 2025

Ve Vídni jsem si už prošla celou řadu míst, takže jsem postupně nakoupila různý pohledy a rozeslala je rodině. Nejbližší poštovní pobočku mám asi 700 metrů od baráku, vydala jsem se pěšky. :D Šla jsem podle navigace, protože jestli někdo spolehlivě zabloudí, je to Macková. :D A jeden pán na mě, zda se ho bojím, že nemám důvod. Vysvětlila jsem mu svůj nesmysl pro orientaci a dala se s ním do řeči. Jmenuje se Tobi a je mu 34 let. Narodil se v Innsbrucku a v dospělosti se přestěhoval do Vídně. Asi 10 minut jsme se bavili v němčině, já se pak odtrhla a zaplula na poštu. Za přepážkou jsem se úředníka zeptala, kdy přibližně dorazí pohledy do Česka a on mi odpověděl, že tak 6–12 dní. :D Jsem dost zvědavá!

Líbí se mi, kolik zde zažívám nejrůznějších komunikačních situací! Nejlepší cesta, jak se naučit německy je se prostě s těmi lidmi začít bavit a zažívat běžné, každodenní situace.

Po mém návratu jsme s Irčou zamíříly do Haus des Meeres. <3 Tam jsem chtěla! Jedná se o jedenáctipatrový poměrně úzký modrý barák. Nachází se jenom 4 stanice metra od nás, takže paráda.

V prvním patře mě překvapilo akvárko plné ryb. Dokonce jsem si mohla mezi ně sáhnout a pohladit je! Zkrátka nebe a dudy, jak se říká. V dalších patrech jsem viděla krokodýla. Krokodýla! Toho jsem tam upřímně nečekala. Ležel nehybně na břehu, což mě vedlo k otázce, zda je živý nebo jen uměle naaranžovaný. Ptala jsem se pána stojícího vedle a ten mě potěšil odpovědí, že je živý. :D Dále jsem zrakem přeskočila na různé opičky, želvy a ptáky. Nevěděla jsem, na co se dříve podívat a co si vyfotit jako první.  A to prostředí, dřeviny, rostliny, veškerá další fauna a flóra.

V obrovských akváriích jsem spatřila karetu a žraloky. S Irčou nás nejvíc upoutala právě kareta, ale jak bylo vidno, ta na nás neměla náladu. :D Kdykoliv jsme se k ní přiblížily, obrátila na nás zadek, schovala se do rohu akvária a vesele si papala. :D Ale párkrát kolem proplula, tak jsme si ji stihly alespoň zběžně prohlédnout. :D Dále mě zaujaly mořské hvězdice, rejnoci, fugu a perutýn. <3 Irča obdivovala malé medúzky.

V horních patrech jsem zahlédla varana komodského, nejrůznější ještěrky, pavouky a klokánky. <3 Poslední jmenovaní živočichové byli v australském koutku. Sama jsem spatřila pouze pestrobarevné andulky, ale po klokáncích nebylo ani vidu a ani slechu! Až s pomocí průvodce jsem je našla, spinkali si hezky pod kamínky. :D

Kromě zvířat a rostlin nabízí Haus des Meeres také jedinečný výhled na celou Vídeň. Skvělé počasí tomu jen nahrávalo! Vídeň jako na dlani! Celou vyhlídkovou terasu jsem si pečlivě obešla a podívala se na město z různých úhlů pohledů i zeměpisných směrů.

Pro fajnšmekry – na terase se nachází rovněž luxusní restaurace. Pokud si chcete vychutnat výhled od stolu, šup sem! My s Irčou okusily i kavárnu ve 4. patře – objednala jsem si cappuccino a posadily jsme se na vyhlídkovou terasu. I odsud to byl pohled pro Bohy – teda, v porovnání s posledním patrem spíš pro polobohy. :D

Cestou dolů jsem se šla podívat na krokodýla, zda se pohnul. A on nikde! Jako by se vypařil! Nezbylo, než si s Irčou zahrát na detektivy – kdo ho najde? Jenže kde nic, tu nic, po krokoušovi se slehla zem! :D

Už jsem to nevydržela a ptala se dalšího návštěvníka, zda ho náhodou neviděl. Vzápětí ukázal na hladinu vody. Krokodýl si lebedil v mělké vodě. Skvělý maskování! 1:0 pro krokodýla! :D Haus des Meeres za námi! Mohu si ho odškrtnout ze seznamu a jít chystat něco nového, ideálně z jiného soudku. :D Jak pro sebe, tak pro vás!

24. 10. 2025

Dopoledne jsem se společně s Natálkou vracela do Vídně. Včera jsem jela do Olomouce na testy onSET – potřebuji je k přihlášce na plánovaný jazykový kurz v Německu. :D Jen jsem se v Olomouci otočila, ohřála a další den ráno hurá do Vídně!

S Natálkou jsme podnikly výlet ke kostelu Karla Boromejského – nachází se kousek od Stephansdomu. Je zajímavé, jak většina rakouských památek sídlí na jenom místě – u centra! Poblíž se nachází také parlament, Hofburg, Uměleckohistorické muzeum, Volkstheater i Rathaus.

Prvním bodem byl kostel Karla Boromejského – díky Natálce vím, že je v barokním stylu – poznám to dle okázalosti a zdobnosti. Za 6 euro jsme si vyšly na vyhlídku a mohly se kochat pohledem na Vídeň. <3 A zrovna svítilo i sluníčko! Ze střechy se dalo sejít na balkón, kde obvykle hrají varhaníci. A z něj se dívat do interiéru kostela – anebo i nahoru do kupole. Mě osobně umění nikdy nebralo. :D Na potkání jsem říkala, že to není nic pro mě – ačkoliv bych to studovat nechtěla, tak jsem si ten kostel užila. <3 I posezení v lavicích.

Pátek byl zkrátka ve znamení Tour de Kirchen. :D Navštívily jsme i Kostel svatého Petra. Poznáte jej podle zářivě zelené kupole.  Jeho specialitou jsou varhany! Kromě zraku potěšíte i sluch! <3 Takže pokud chcete dvojitý estetický prožitek, utíkejte sem! Hráli tam Bachovu Toccata a fuga d moll.

Mě nejvíce zaujal kostel Nejsvětější trojice – fasáda sestávající z barevných pruhů. Pomyslela jsem si, že to bude kostel z jiného soudku – a o to víc jsem ho chtěla zevnitř vidět. Překvapily mě ležící barevné koberce na zemi. Orientální vzory mě přivedly k úvaze, že se bude jednat o byzantskou modlitebnu.

Zrovna se uvnitř konala mše. Nakoukly jsme a nenápadně se vyplížily ven. :D Pak jsme zjistily, že můj oblíbený kostel je pravoslavný. :D Pro mě první svého druhu, který jsem kdy spatřila a navštívila. :D

Poslední dnešní zastávkou se stala univerzita – chtěla jsem, aby Natálka viděla, kde a jak celý měsíc studuji. Vzala jsem jí do jedné z našich poslucháren – a jak jinak se tam dostat, než se nenápadně a jako myšky vetřít na přednášku, pobýt tam a pak zase v tichosti zmizet? :D

A to se nám povedlo – vnikly jsme do první posluchárny, kterou vidíme. A tak se stalo, že jsme skončily na matematické přednášce! My, češtinářky! :D

Náš den jsme završily kávičkou ve školním bufetu. <3

Jarmila Macková