Jednou ze součástí Moravského zemského muzea v Brně je i Dětské muzeum, které míří hlavně na dětské návštěvníky. Pracovníci Dětského muzea se zaměřují na popularizační a edukační činnost, a kromě výstav tak pořádají i různé výukové programy nebo didaktické materiály, které doplňují vlastní výstavy. Více nám prozradila vedoucí oddělení Sylva Brychtová.
Mohla byste nám v úvodu představit Dětské muzeum? Jakým způsobem funguje, co v něm návštěvníci naleznou?
Dětské muzeum působí v Moravském zemském muzeu od listopadu 1992. Toto oddělení vzniklo jako první pracoviště systematicky zaměřené na práci s dětskými návštěvníky i návštěvníky se specifickými potřebami v našich muzejních zařízeních. Základním posláním Dětského muzea je podpora vzdělávací funkce mateřského muzea směrem k dětskému návštěvníkovi. Navázání komunikace s návštěvníkem se uskutečňuje prostřednictvím vlastní výstavní tvorby, jejíž součástí jsou doprovodné interaktivní programy, přednášky a tematické dílny s lektorským vedením. Připravují a realizují se prezentace zaměřené na oblasti přírodovědné, kulturně historické i uměnovědné. Naší snahou je prostřednictvím výstav či expozic a programů adaptovat dětského návštěvníka na svět muzea, vytvářet vazby s mladými návštěvníky a vychovávat tak budoucí generaci stálých návštěvníků.
V Moravském zemském muzeu zrovna probíhá výstava Óóó Indiáni! Co všechno se v ní návštěvníci dozvědí? Pro koho je výstava určena a jaké prvky či exponáty byste z ní vyzdvihla?
Výstava Óóó Indiáni, která nyní probíhá v Pavilonu Anthropos, si klade za cíl představit historii a kulturu původních obyvatel Severní Ameriky – zejména významných indiánských národů a kmenů z hlediska různých kulturních okruhů, rozmanitosti prostředí a dalších životních zvyklostí. Výstava je členěna do několika stěžejních částí, které se věnují různým tématům. Pozornost je zaměřena na každodenní život Indiánů, role žen a mužů, výchovu dětí, duchovní život, obydlí, obživu, ošacení, řemeslné dovednosti a umění, hry i válečnictví. Geograficky jsou zahrnuty zejména Velké pláně a prérie, Severozápadní pobřeží, Jihozápad i oblast Arktidy. Vystaveny jsou exponáty z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur a ze sbírek Moravského zemského muzea. Obohacením je rovněž prezentace vybraných zástupců americké fauny.
Uvedeny jsou i jednotlivé kulturně geografické areály, jejichž součástí je řada společenství s výrazně vymezeným teritoriem, jazykem a jedinečnou tradicí. Stručně je popsána i kolonizace kontinentu Evropany a jejich soupeření včetně následků, které měl jejich příchod na původní obyvatele Ameriky. Naše pozornost se zaměřila i na život současných domorodých Američanů.
Ve výstavě je připravena pestrá škála interaktivních prvků: repliky předmětů na dosah - předměty denní potřeby jako hračky indiánských dětí, oděvy, ozdoby, hudební nástroje, obřadní předměty a zbraně; smyslové hry, řemeslné aktivity, stylizované scény a dětský katalog s hrou a výtvarnými aktivitami. Dále galerie reprodukcí výtvarných děl významných osobností, ilustrace, fotografie a další texty prostřednictvím dotykových obrazovek, hry na dotykové obrazovce, animace, technologie virtuální reality, videomapping i promítání.
Výstavní projekt je určen pro rodiny s dětmi od předškolního věku až po dospívající mládež. Srdečně vítáni jsou rovněž senioři a zdravotně znevýhodnění návštěvníci. V rámci projektu probíhá celá řada doprovodných programů – tvůrčích dílen a přednášek pro širokou veřejnost a výukové programy pro školní a zájmové skupiny.
Jak mohou učitelé využít návštěvu Dětského muzea a jím nabízené aktivity pro doplnění výuky?
Výukové či animační programy tvoříme dle principů muzejní didaktiky a náš přístup směřuje k naplňování cílů školy. Uvědomujeme si, že při tvorbě programu je důležité skloubení formálního vzdělávání s neformálním, tedy propojení obsahu s učivem dle školního kurikula, přičemž se řídíme principy moderní pedagogiky. Předávání kulturní historie, lidské zkušenosti a paměti, která je obsažena v muzejních sbírkách jakožto objektech vzdělávání, nemusí probíhat pouze pasivně, nudně a neosobně, řekněme tradičním způsobem. Naši snahou je tvorba podnětné, didaktické, interaktivní, hravé a zábavné prezentace stimulující více vjemů, kromě zraku i hmat, sluch nebo čich. Samozřejmou součástí takových prezentací je řada didaktických pomůcek (včetně písemného obrázkového didaktického materiálu), interaktivních předmětů, replik na dosah, her a hraček dle charakteru výstavních projektů včetně pomůcek pro dětské i dospělé návštěvníky se specifickými potřebami. Významným edukačním prostředkem jsou aktivity využívající princip názornosti a objevování podporující rozvoj kognitivních dovedností, které často absentují v běžném školním prostředí.
Muzejní edukace má své organizační formy a probíhá s využitím co nejvhodnějších metod a různorodých prostředků. Jako didaktické modely využíváme zejména objektové učení, kritické myšlení a konstruktivismus. K tomu využíváme metody řízené diskuze s žáky, studenty, metody badatelské, zkušenostní, zážitkové či formy samostatné skupinové práce. Pracujeme s reálnými sbírkovými předměty – muzeáliemi – které jsou prostředkem, nástrojem všech edukačních snah. Pomocí nejrůznějších aktivizujících prvků a prostřednictvím exponátů odhalují žáci a studenti historické souvislosti daného tématu. Nutno zmínit, že mezi příjemná zpestření návštěvy muzea patří představení tématu jako příběhu, které je založené na aktivním poznávání. Vybrané objekty ve výstavě vypovídají o určitém ději, tedy vyprávějí. A pokud jsou tyto objekty k dispozici na dosah v podobě replik, modelů, můžeme se jednak lépe ztotožnit s konkrétním historickým jevem, postavou, ale hlavně se co nejpravdivěji přiblížit k životu v určité době. Na muzeálie pohlížíme rovněž jako na nositele celého komplexu hodnot a významné prameny poznání pro vědní obory. Žáky a studenty současně vedeme k hlubšímu uvědomování si významu předmětu, jeho kulturní a společenské hodnoty i jeho ochrany. Muzeum se v širším slova smyslu naštěstí i pro děti stává místem poutajícím jejich pozornost. Místem rozvíjejícím imaginaci a prohlubujícím osobní prožitek.
Text redakčně upravil Vojtěch Češík
Foto: archiv Sylvy Brychtové