Naše studentka a bloggerka Nikola Havránková nám dnes představí Estonsko, kde absolvovala studijní pobyt v rámci programu Erasmus+. Co má Estonsko společného s Českem a co nesmíte vynechat při návštěvě této pobaltské země? Zjistíte v článku!
V minulém článku jsem popisovala, jak jsem se dostala na výcvikový kurz do Estonska. Přiblížila jsem vám fungování krátkodobých vzdělávacích projektů od Erasmu+. V dnešním článku vám chci přiblížit samotné Estonsko.
Estonsko patří do seskupení pobaltských států, zároveň je z nich tří umístěn nejseverněji. Jeho hranice jsou tvořeny Baltským mořem a Finským zálivem, který Estonsko odděluje od Finska (tip pro cestovatele: Pomocí trajektu se můžete za dvě hodiny a pár euro dostat z Helsinek do Tallinnu a naopak). Estonsko se rozpíná se svou pevninou a přidruženými 2 222 ostrovy na rozloze cca 45 000 km2. Počet obyvatel je však jen 1 228 500 miliónů, to znamená, že hustota zalidnění v Estonsku je pouhých 28 obyvatel na km2. Pro vaši představu a srovnání, hustota zalidnění v České republice je 136 obyvatel na km2. Úředním jazykem v Estonsku je estonština, která i když mi zněla podobně jako ruština, nemá s ruštinou nic společného. Estonština totiž pochází z větve uralských jazyků a je podobná finštině. Další zajímavostí je, že v Estonsku žije velké procento Rusů, kteří se od Estonců distancují (nebo Estonci od Rusů?) a např. tu najdete rozdělené školy zvlášť pro ruské a estonské děti. Estonci jsou nejméně věřícím státem v Evropě, a to i přes to, že mají nádhernou katedrálu Alexandra Něvského (tip pro cestovatele: vstup do katedrály je zdarma).
Tohle vše jsem se dozvěděla buď z wikipedie, anebo od estonské účastnice, která byla vlastně Ruska. Než jsem se vydala na cestu, věděla jsem akorát, že Estonsko spolu s Litvou a Lotyšskem patří do pobaltských států a že v minulosti byli komunistickou zemí pod nadvládou Ruska. Už jen kvůli společné minulosti našich zemí jsem k nim pociťovala náklonost a do Estonska jsem se vydala vybavena eury, (I když mi doma rodina nevěřila, že se tam eurem vůbec platí. Platí, a to už od roku 2011) s obrovským kufrem plným teplého oblečení (neboť Rusko je blízko a určitě tam bude zima jak v Rusku) a velkým očekáváním.
S Estonskem toho máme hodně společného. Např. paneláky. Když jsem projížděla přes okraj města směrem do centra, silnice lemovaly klasické vysoké paneláky. Dále jsem na domov vzpomínala, když jsme obědvali karbanátky s bramborovou kaší nebo guláš. Kuchyně a stavby jsou tedy podobné. Co je naopak naprosto rozdílné je např. styl oblékání. Tam už Estonsko míří více k severu a nechává se inspirovat Finskem. A to nejen v oblékání, ale i v pokroku. Tallinnské letiště je malé, ale velmi blízko centra, a zároveň neskutečně vybavené. Je libo před odjezdem odpočinout si v letištní knihovně? Nebo si chcete zahrát virtuální realitu? Není problém. Na toaletách si procvičíte cizí jazyky pomocí citátů na zdech a odpočinout si můžete v polstrovaných křesílkách, které mají lepší než já doma.
Tallinn bych rozdělila na tři části. První část je typická pro všechny města – byty, paneláky, sinice, praktické místo pro žití. Druhá část je historická neboli staré město, kde vidíte kouzelné barevné domy, úzké dlážděné uličky, úžasné výhledy na celé město a spousty krámků se suvenýry. Poslední částí je moderní umělecké centrum města jménem Telliskivi. Tato část je prodchnuta uměním na každém rohu a zdi, můžete si vychutnat speciální pivo v moderních hospodách nebo navštívit obchůdky s autorskou módou. Celou návštěvu můžete zakončit v galerii moderního umění jménem Kumu.
Posledním doporučením je, abyste před cestou domů naběhli do obchodu a vyzkoušeli nejrůznější estonské sladkosti, které jsou výborné a jako suvenýr vzali Vana Tallinn, což je chutný rum.
Věřím, že má Estonsko nádhernou přírodu. Trochu jsem ji objevila v kempu Roosta, kde jsme byli ubytovaní, a kemp se nacházel v lese, odkud jste za tři minuty došli na pláž. A pokud je další příroda krásná alespoň z poloviny tak, jako jsem viděla v Roostě, stojí za to se tam ještě jednou vrátit a pořádně to prozkoumat.
Estonsko je moderní zemí s nádhernou přírodou, nevrlými lidmi a vařenými bramborami. A já vím, že jsem nebyla v této pobaltské zemi naposledy.
Nikola Havránková