top of page

Film Mezi příkopy a valy připomíná smutné výročí vyvraždění 3 792 Čechoslováků z terezínského rodinného tábora

Pod záštitou organizace Post Bellum vznikl dokumentární film s názvem Mezi příkopy a valy, který představuje nejvýznamnější českou památku holocaustu – město Terezín. To bylo poslední předsmrtnou zastávkou pro velký počet středoevropských Židů a téměř pro všechny Židy z českých zemí. Moravská premiéra proběhla 13. března 2024 ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, týden po 80. výročí největší vraždy československých občanů v naší historii.

 


V České republice neexistuje jiné místo, které by bylo s holocaustem tak úzce spojené jako terezínské ghetto. Přesto se povedlo tento rozměr města pro veřejnost zcela vymýtit. Ne tak pro jeho obyvatele. I přesto, že se jedná z časového horizontu o „pouhé“ čtyři roky, pro obyvatele Terezína znamená nesmazatelnou historickou stopu, která je zřejmá až do současnosti. Dokumentární film Mezi příkopy a valy ukazuje divákům město v jeho protikladech, napětích a jako vytyčený otazník, na který se jen těžko hledá odpověď.

 

 „To město je zaseklé v pocitu bez budoucnosti a zoufalství, které možná není jen o druhé světové válce, ale vyzařuje to tam na mě velmi intenzivně. V tom Terezíně je něco, co vyvolává extrémní pocit zmaru,“ reflektuje v dokumentárním filmu jeho průvodce – dokumentarista a historik Martin Šmok, který v Česku zastupuje americkou Nadaci Šoa (USC Shoah Foundation). Vedle něj zaznívají ve filmu vzpomínky pamětníků ze sbírky Paměť národa či rozhovor se současným starostou Terezína René Tomáškem.


I přesto, že se jedná z časového horizontu o „pouhé“ čtyři roky, pro obyvatele Terezína znamená nesmazatelnou historickou stopu, která je zřejmá až do současnosti. 

Uvedení filmu připomíná výročí osmdesáti let, které uplynuly od této smutné události. V noci z 8. na 9. března roku 1944 poslalo velení koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau na smrt do plynových komor 3792 židovských vězňů, deportovaných do tzv. terezínského rodinného tábora z terezínského ghetta půl roku předtím (6. září 1943). Jednalo se o největší hromadnou vraždu československých občanů v našich novodobých dějinách. Další vězně rodinného tábora (sekce BIIb tábora KT Birkenau), kteří sem byli z Terezína deportováni v transportech v prosinci 1943 a v květnu 1944, pak čekal podobný osud ve dnech 10. – 12. července 1944. Na rozdíl od březnového vyvraždění tentokrát několik vězňů prošlo selekcí. Z celkového počtu cca 17 500 vězňů rodinného tábora přežilo pouhých 1 294.

 

Text: Post Bellum

Grafika: Post Bellum

 

Související příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page