Co bylo potřeba udělat, aby na konci šestnáctého století vznikla v Olomouci univerzita? Tato a celá řada dalších otázek se staly součástí osmi zážitkových workshopů, které se jako součást doprovodného programu oslav 450. výročí olomoucké univerzity uskutečnily ve Vlastivědném muzeu Olomouc. Žáci a žákyně vybraných základních škol se díky studujícím a vyučujícím katedry historie FF UP ocitli v roli historiků věnujících se dějinám jezuitů a vzdělávání v Olomouci.
Studující a vyučující katedry historie FF UP navštěvují s výukovými programy vybrané základní školy pravidelně v rámci kurzu Trendy v moderní výuce dějepisu. Letos se při příležitosti oslav 450. výročí univerzity uskutečnilo osm vybraných workshopů pro žáky a žákyně ve Vlastivědném muzeu Olomouc. Programově navázaly na instalovanou expozici o založení a dějinách univerzity. Žáci a žákyně se v připravených workshopech ocitli v roli historiků, kteří pod vedením studentek a studentů zkoumali písemné, obrazové a hmotné prameny a pomocí řešili otázky, které souvisejí s dějinami jezuitů a vzděláváním v Olomouci.
„Workshopy připravujeme zážitkově a badatelsky. Koncipujeme je tedy jako aktivní práci žáků s historickými prameny a různými typy zdrojů. Přímo a intenzivně jsou tak zapojeni do práce, sami svou vlastní činností získávají nové poznání, pracují vlastně jako historikové a historičky, byť s didaktizovanými, tedy pro práci žáků upravenými, prameny. Kladou si výzkumné otázky, na něž hledají odpovědi prostřednictvím kritické práce s prameny,“ uvedla Radmila Prchal Pavlíčková z katedry historie FF UP.
Kurz Trendy v moderní výuce dějepisu, v jehož rámci vznikl i uvedený workshop, vede s kolegyní z katedry Michaelou Antonín Malaníkovou. Na obsahu workshopu obě pracovaly se studujícími od začátku semestru.
Žáci a žákyně se v připravených workshopech ocitli v roli historiků, kteří pod vedením studentek a studentů zkoumali písemné, obrazové a hmotné prameny a pomocí řešili otázky, které souvisejí s dějinami jezuitů a vzděláváním v Olomouci.
„Nejdřív jsme všichni pečlivě procházeli exponáty a popisky univerzitní expozice a přemýšleli, jaké téma zvolit a jak práci koncipovat, abychom se o exponáty na výstavě mohli opřít, a přitom počítat se znalostmi žáků sedmých a osmých tříd. Expozice vystavuje portréty významných osobností, které se nějakým způsobem zasloužily o vznik univerzity, většinou se jedná o církevní hodnostáře, panovníky a jezuity. Vytvořili jsme pět stanovišť, na nichž žáci pracovali s portrétem a jeho symbolikou, s písemným zdrojem, který naši studující na míru připravili a didaktizovali tak, aby byl vhodný pro práci žáků. Žáci a žákyně během workshopu zjišťovali, co konkrétně daná osobnost poskytla univerzitě pro její vznik: jednalo se například o privilegium, finance, budovy ve městě, svatou patronku a podobně. Pracovali v pěti týmech pod vedením našich studujících. Vyústěním jejich práce byla závěrečná historická minikonference, během níž si navzájem představili to, na co přišli, například formou živého obrazu či divadelní scénky. Někteří představili jimi sepsanou zakládací listinu univerzity či účetní materiál a jeho analýzu,“ doplnila Michaela Antonín Malaníková.
Obě historičky pak zdůraznily, že se badatelská výuka hlásí k pedagogickému konstruktivismu a kompetenčnímu vzdělávání a že jejím cílem není, aby si žáci zapamatovali množství informací, které by dokázali co nejdokonaleji reprodukovat. V takto zaměřené výuce je důležité, aby žáci a žákyně s informacemi aktivně pracovali a tím své poznání utvářeli. Zároveň tak budovali dovednosti, jež pro práci s informacemi v každodenním životě potřebují.
„Při aktivní práci s prameny se žáci učí například zkoumat pravdivost informací, třídit je, vyhodnocovat jejich důležitost, učí se vytěžit z textu klíčové informace, porovnat je s jinými zdroji, formulovat vlastní myšlenky, žáci obecně posilují své čtenářské kompetence a kritické myšlení, ale taky sociální dovednosti, jako schopnost spolupracovat ve skupině, kultivovaně diskutovat, naslouchat si, řešit společně problémy a podobně,“ dodaly.
Badatelská výuka se hlásí k pedagogickému konstruktivismu a kompetenčnímu vzdělávání a jejím cílem není, aby si žáci zapamatovali množství informací, které by dokázali co nejdokonaleji reprodukovat. V takto zaměřené výuce je důležité, aby žáci a žákyně s informacemi aktivně pracovali a tím své poznání utvářeli.
Uvedené se podle nich i ukázalo v závěru workshopu, když žáci a žákyně porovnávali danou situaci na konci 16. století se současností. Odpovídali si na otázku, v čem je při zakládání nějaké nové instituce naše doba stejná a v čem se v porovnání s šestnáctým stoletím odlišuje.
„Badatelská výuka spočívá také v tom, že v centru práce stojí nějaká klíčová badatelská otázka, na kterou žáci hledají prostřednictvím své práce se zdroji odpověď. Tato otázka formuluje nějaký konkrétní problém, k němuž se vztahuje celá práce. Naše badatelská otázka zněla: ‚Co bylo potřeba udělat, aby vznikla na konci 16. století v Olomouci univerzita?‘ Ve většině žáci přišli na to, že tehdy i nyní jsou třeba peníze, schopní lidé, nápady, právní záruky, prostory, konexe a podobně. Jednu z nejpodstatnějších odlišností vnímali v tom, že v dřívější době bylo vše důležité v rukou mužů, ženy nemohly studovat, ani vyučovat. Jedinou ženou, která byla v uvedené době pro renomé univerzity důležitá, byla svatá Pavlína, jejíž relikvii jezuité přinesli a která se stala patronkou města,“ uzavřela Radmila Prchal Pavlíčková.
Kurz Trendy v moderní výuce dějepisu je jako výběrový určený budoucím učitelům a učitelkám dějepisu. Soustředí se na badatelskou metodu ve výuce dějepisu. Popsané workshopy pro školy jsou součástí každého semestru. Na katedře historie jsou vnímány jako dobrá příležitost, během níž si studující v kontaktu se školami vyzkouší něco praktického. Více o badatelství v dějepisu například zde a zde.
Text: Žurnál UP
Foto: Žurnál UP
