Na Pedagogické fakultě UP každoročně probíhá grantová soutěž IGA, určená k podpoře výzkumu akademických pracovníků i studentů fakulty. Prostřednictvím připravovaných článků bychom vás rádi seznámili s některými z řešených projektů. Jedním z nich je projekt Připravenost budoucích učitelů k výuce mediální výchovy. Ten nám představila hlavní řešitelka Karolína Mackenzie.
Váš projekt se týkal připravenosti budoucích učitelů k výuce mediální výchovy. Jaká je? Co se Vám podařilo zjistit?
V rámci projektu jsem zjišťovala, zda studenti během své pedagogické přípravy na univerzitě absolvovali předmět týkající se mediální výchovy a kolik času jí věnovali. Dále mě zajímalo, s jakými oblastmi mediální výchovy se setkali a jaké oblasti pro ně naopak byly neznámé. V druhé části výzkumu jsem vedla rozhovory s budoucími učiteli a zjišťovala jejich motivace a úskalí, které vnímají při nástupu do své budoucí praxe. Výsledkem bylo, že budoucí učitelé se spíše necítí připraveni mediální výchovu vyučovat. Dobrou zprávou je, že 38 % respondentů absolvovalo předmět mediální výchova v rámci své pedagogické přípravy. To je dobré zjištění, pokud to porovnáme s výsledky výzkumu Univerzity Palackého, který zkoumal učitele a to, zda oni sami absolvovali mediální výchovu v rámci univerzitní přípravy. Zjistil, že 80 % z nich nic obdobného neabsolvovalo.
Je ta připravenost dostatečná, nebo vidíte někde mezery? Případně kde?
Mohlo by se zdát, že s otevřením předmětu mediální výchova na univerzitách budou učitelé dostatečně připraveni ji vyučovat. Ukázalo se ale, že se věnují jen některým částem mediální výchovy – pokud to rozdělíme dle RVP pro základní školu a gymnázia. Například oblastem, jako je kritické myšlení nebo dezinformace, se v rámci pedagogické přípravy věnovali alespoň trochu. V případě oblastí, jako je financování médií, nastolování agendy, historie médií nebo tvorba mediálních sdělení, se těmto tématům nejčastěji nevěnovali vůbec.
Jak jste získávala data, která jste následně hodnotila?
Data z kvantitativní části byla získána dotazníkovým šetřením, kterým jsem oslovovala současné studenty posledních ročníků pedagogických fakult přes vedoucí jednotlivých kateder napříč Českou republikou. To bylo podpořeno získáváním respondentů přes facebookové skupiny a metodou snow-ball. Pro druhou část výzkumu, kvalitativní, byla data získána formou hloubkových rozhovorů, přičemž bylo osloveno pár respondentů z první části.
Překvapilo Vás něco konkrétního během Vašeho výzkumného šetření?
Nejvíce mě překvapily dvě věci. První, že nejčastěji věnovali budoucí učitelé mediální výchově 0 hodin. To může být dáno tím, že se jí opravdu pedagogické fakulty nevěnují, anebo tím, že si studenti neuvědomují, že jsou v tomto ohledu vzděláváni napříč jinými tématy. Druhým překvapivým zjištěním v rámci hloubkových rozhovorů pro mě byl fakt, že studenti často nevěděli, že je mediální výchova průřezovým tématem a co od nich RVP očekává.
Ve svém výstupu k projektu jste psala o kvantitativní a následně kvalitativní složce a mluvila o motivacích, které studenti mají k výuce mediální výchovy. Jaké ty motivace jsou?
Sami budoucí učitelé považují obsahy mediální výchovy za důležité, což je pro ně hlavní motivací je do výuky zapojovat. Dále je mediální výchova v současné podobě RVP pro základní školy a gymnázia průřezovým tématem, další motivací je tedy naplnění RVP. Budoucí učitelé nejčastěji hovořili o problematice dezinformací, o používání sociálních sítí a rozpoznávání rozdílnosti mediálních sdělení jako o důležitých oblastech, kterým se chtějí věnovat. Za problém považovali fakt, že nevědí, kde by se dovzdělali, pokud sami předmět neabsolvovali. Kromě předmětu mediální výchova navrhli jako možné řešení materiály, které by si mohli pročíst, nebo učebnici. Jedna respondentka absolvovala předmět mediální výchova a uvedla, že mediální výchovu chce do svých hodin zapojovat velice často, protože jí přijde pro žáky atraktivní a ona sama ji považuje za důležitou.
Zpracováno redakcí U21
Fotografie: Lukáš Blokša, archiv Karolíny Mackenzie