top of page

Kdo chce studiem pouze proplout, nikam se neposune. Rozhovor s Kristýnou Čmakalovou a Lucií Jurečkovou

Redakce portálu U21 přináší další z textů, které se věnují tématu Kompetenčního rámce absolventa učitelství, vzdělávání na pedagogických fakultách a perspektivy budoucích učitelů a učitelek. Tentokrát dáme prostor samotným studujícím, konkrétně Kristýně Čmakalové a Lucii Jurečkové, jež jsou studentkami 5. ročníku Učitelství pro 1. stupeň základních škol na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Dozvíte se, jak mladé učitelky těsně před dokončením studií vnímají kompetenční rámec absolventa učitelství a co od něj očekávají. Jak by se podle nich měla proměnit pregraduální příprava učitelů a učitelek ve světle probíhající reformy? Přečtěte si víc!

 



 

Kristýno, Lucie, obě studujete Učitelství pro 1. stupeň základních škol a jste už v pátém, tedy závěrečném ročníku svého studia. Připravujete se na dráhu primárních pedagožek. Jaká byla vlastně Vaše cesta ke studiu učitelství? Kdy jste se rozhodly právě pro povolání učitelky?

 

Lucie: Už odmalička jsem si hrála na paní učitelku, známkovala plyšákům příklady z matematiky a psala s nimi diktáty. Postupem času, kdy se mé plány různě měnily, jsem se přece jen vrátila k povolání učitelky a podala jsem si přihlášku na pedagogickou fakultu. Pomohly tomu i dobré učitelské vzory, které jsem za dosavadní studium potkala.

 

Kristýna: Odmalička jsem hlídala malé děti příbuzným a vytvořila jsem si k nim vztah. Už na základní škole jsem věděla, že chci v budoucnu pracovat s dětmi. V době, kdy jsem chodila na střední školu, jsem proto začala vyhledávat různé příležitosti, kde se budu moct dětem věnovat. Začala jsem jezdit jako instruktorka na dětské tábory a v posledním ročníku střední školy jsem se začala věnovat také dobrovolnictví. Mým cílem bylo nasbírat nejen zkušenosti, ale také vykouzlit dětem úsměv na tváři, pomoc jim a rovněž je něco naučit. A proto jsem se rozhodla studovat učitelství.

 

Co byla nejsilnější motivace k tomu studovat na pedagogické fakultě a jednou učit?

 

Kristýna: K samotnému učení mě motivovala šance něco změnit, udělat výuku ve škole zábavnější a přinést dětem radost z učení.

 

Lucie: Také pro mě to byla touha něco změnit k lepšímu, a to především ve výuce angličtiny na prvním stupni.

 

Jak to mají se vztahem k učitelství vaše spolužačky a spolužáci?

               

Lucie: Myslím si, že většina spolužaček se k tomuto povolání dostala díky rodičům, kteří jsou také učiteli. Ostatní k této práci přivedla láska k dětem či touha nastolit nějakou změnu. Někdo tento obor samozřejmě může vnímat také jako snadnou cestu k diplomu, popřípadě jako záložní variantu při nepřijetí na vysněnou školu.

 

To ale asi nebude ta pravá motivace většiny studujících na vaší katedře, nebo snad ano?

 

Kristýna: Myslím, že hodně z mých spolužaček se v tomto oboru úplně našlo. Pokud je práce s dětmi baví a naplňuje, je to na nich vidět. Důkazem toho je i to, že máme na oboru spolužačky, které už učí na základní škole anebo se věnují ve svém volném čase doučování, hlídání děti nebo vedení kroužku.

 

Pojďme ke kompetenčnímu rámci. Zaznamenaly jste, že tento dokument vznikl? Dříve, než vám byl na fakultě představen?

 

Kristýna: Upřímně jsem si vzniku kompetenčního rámce dříve nevšimla, ale je pravda, že po naší 1.  schůzce na katedře jsme se o něm ještě bavily a jedna z našich spolužaček přesně věděla, o co se jedná.

 

Jak se Vám líbí? Jak pro Vás může být užitečný?

 

Lucie: Kompetenční rámec mi přijde fajn jak po vizuální, tak po obsahové stránce. Užitečný mi může být v přemýšlení nad tím, v jakých oblastech se cítím naprosto jistá, nebo naopak nad tím, v kterých oblastech mám nedostatky a co musím se ještě zdokonalit, než začnu svou profesi vykonávat.

 

Kristýna: Souhlasím s názorem Lucky a za sebe bych doplnila, že mi může být užitečný nejen při studiu, ale i po dokončení studia. Jako začínající učitel se mám pořád co učit a zlepšovat.

 

Jak by se s kompetenčním rámcem podle Vás dalo pracovat?

 

Lucie: Dal by se provádět každoroční plán posunu. Už od konce prvního roku studia by si studenti mohli vést dle kompetenčního rámce záznam toho, co už podle svého názoru ovládají, popřípadě co jim ještě chybí. Ideálně však dobrovolně a bez hodnocení učitele. Na konci svého studia by pak měli studenti ucelený obrázek o svém pokroku a rozvíjení jednotlivých kompetencí skrz ročníky.

 

Kristýna: Každoroční plán posunu nám přišel s Luckou jako nejefektivnější varianta práce s kompetenčním rámcem. Shodly jsme se také na dobrovolnosti, protože pokud by to bylo povinné, nemuseli by studenti vnímat práci s kompetenčním rámcem pozitivně. Dle mého názoru však musí být práce s kompetenčním rámce propojena s praxí, protože až přímo v praxi si každý student uvědomí, které kompetence ovládá a na kterých musí ještě zapracovat.

 

Jak v kontextu kompetenčního rámce vnímáte svoje dosavadní studium? Ve které z kompetencí pociťujete jistotu? A která Vám zatím ještě chybí?

 

Lucie: Myslím si, že jsem poměrně dobře připravena v kompetenci týkající se plánování, vedení a reflexe výuky, prostředí pro učení a profesního sebepojetí, rozvoje etiky a duševního zdraví. Jisté nedostatky vidím v kompetencích týkajících se přímo vyučovaných oborů a jejich zprostředkování žákům. Cítím také potřebu naučit se dávat žákům zpětnou vazbu — a nejvíce je mi vzdálená asi kompetence profesní spolupráce.

 

Kristýna: Pro mě a pro spolužačky, které už pravidelně na základních školách učíme, profesní kompetence tolik vzdálená není. Ze své dosavadní zkušenosti musím uznat, že mě studium dobře vybavilo potřebnými kompetencemi, které nadále rozvíjím v praxi. Stejně jako Lucka však narážím při výuce žáků na nejistotu v oblasti kompetencí týkající se zprostředkování učiva.

 

Díky dobrovolnictví jsem získala mnoho zkušeností, které jsou pro mě nenahraditelné. Ne všechny děti mají milující rodinu nebo možnost navštěvovat kroužky, chodit do kina, zajít si na zákusek...

 

Kristýno, jak vaše pedagogické kompetence obohatilo to, že jste se během studia aktivně zapojovala do dobrovolnictví? Kde jste vlastně dobrovolnicky působila a co Vám to dalo?

 

Kristýna: Díky dobrovolnictví jsem získala mnoho zkušeností, které jsou pro mě nenahraditelné. V posledním ročníku střední školy jsem se stala dobrovolnicí v programu Na cestě. V rámci tohoto programu jsem se účastnila nácvikových a preventivních aktivit a vrstevnického provázení.

 

Co znamená vrstevnické provázení?

 

Kristýna: Smyslem vrstevnického provázení je umožnit dětem přebírat od dobrovolníka pozitivní návyky, prospěšné vzorce chování, nabídnout mu smysluplné trávení volného času, sdílet společné zážitky, ale také zvýšit kompetenci k orientaci a fungování v širším sociokulturním prostředí. Tento program je určen pro děti z dětských domovů, zařízení vyžadujících okamžitou pomoc, OSPODU a pedagogicko-psychologických poraden. V programu jsem byla 3 roky a po celou dobu jsem měla pod svými křídly jednu klientku, pro kterou jsem dělala vše, jen abych jí vykouzlila úsměv na tváři. Díky tomuto programu si člověk uvědomí, že ne všechny děti mají milující rodinu nebo možnost navštěvovat kroužky, chodit do kina, zajít si na zákusek atd.

 

Svou pomoc jste nabídla taky během lockdownu, že?

 

Kristýna: Ano, doba coronavirová mě přivedla k dalším dobrovolnickým aktivitám. Přestože jsem byla teprve v 1. ročníku vysoké školy, neváhala jsem ani minutu a zapojila se do pomoci. Pravidelně jsem začala hlídat děti v rodině lékařů a začala jsem jezdit do Dětského domova v Prostějově doučovat zdejší děti. Pamatuji si, jak tety a strejdové byli rádi, že jsme dorazili, protože vypracovat s 8 dětmi veškerou práci zadanou paní učitelkou/panem učitelem, bylo velice náročné. V rámci dobrovolnictví v dětském domově jsem měla možnost vyzkoušet si individuální výuku. Postupem času jsme si s dětmi na sebe zvykli a o to líp se nám pak pracovalo. Během té doby jsem poznala mnoho dětí nejrůznějších věkových skupin a povah. Měla jsem možnost pracovat i s dětmi se SVP. Dětský domov navštěvuji dodnes. Nastoupila jsem tam jako dobrovolnice a teď jsem pro děti tetou. Děti mě mají rády a já mám ráda zase je. Lhala bych, kdybych tvrdila, že veškeré získané zkušenosti z dětského domova byly pozitivní, ale i negativní zkušenosti dokáží člověka hodně obohatit.

 

Obě jste už v pátém ročníku, tak se můžete za svým studiem ohlédnout. V čem konkrétně Vám fakulta dala rozhled a dobrý základ, na němž budete moci v praxi na 1. stupni základní školy stavět?

 

Lucie: Já oceňuji především dobrou přípravu na realizaci výuky tělesné výchovy. Prakticky jsem si vyzkoušela hodinu připravit, provést a od pana učitele se mi dostala i zpětná vazba ohledně toho, co by bylo třeba změnit, aby byla výuka efektivnější, aby byli všichni žáci zapojení a aktivní. V těchto hodinách jsem se také naučila, jak poskytovat záchranu např. při gymnastice. Díky tomu jsem se přestala bát tohle s dětmi zkoušet.

 

Co nejvíce obohatilo Vás, Kristýno?

 

Kristýna: V hodinách českého jazyka jsme si vyzkoušely plánovat hodiny konstruktivisticky, což mi přišlo velmi užitečné. V seminářích hudební výchovy jsme se zase naučily různé způsoby, jak děti naučit písničky, jak s nimi vyrábět hudební nástroje, pokud je například nedostatek finančních prostředků. To se mi bude v praxi určitě hodit. Další vyučující nás zase naučila, jak plánovat hodiny a dala nám základ pro využití obecného modelu výuky i do všech ostatních předmětů.

 

Je naopak ještě něco dalšího, co byste pro rozvoj svých profesních kompetencí na pedagogické fakultě přivítaly? Je mezi kompetencemi nějaká, na níž budete muset více pracovat?

 

Lucie: Co se týká kompetencí, myslím si, že budování kompetence zaměřené na vyučované obory a jejich zprostředkování žákům by se mohlo posílit, málokterá oborová didaktika fungovala tak, že bychom se přímo učily, jak dětem něco vysvětlit. Ve většině seminářů jsme sice dělaly přípravy na hodiny, ale nevím, jestli je reálně někdy použiji. Pro imaginární třídu je to jednoduché vytvořit, ale pro reálnou třídu by bylo třeba přípravy hodně uzpůsobit. Myslím si, že by bylo fajn, kdyby fakulta měla připravený i modelový školní vzdělávací program, popřípadě tematické plány, na základě kterých by se tyto přípravy realizovaly. Za sebe si myslím, že bude třeba zapracovat na budování kompetence profesního sebepojetí nebo profesní spolupráce, ale to je za mě spíše záležitost 8týdenní praxe.

 

Už během studia jsem dobrovolně navštěvovala základní školu, kde jsem učila nebo vypomáhala jako asistentka. Zkušenosti, které jsem v průběhu let tímto způsobem nasbírala, jsou k nezaplacení.

 

Kristýna: V didaktikách bychom se dle mého názoru měly více učit, jak učivo vysvětlovat žákům. Jak už jsem zmínila dříve, cítím se v této oblasti kompetencí nejistá. Na rozvoji této kompetence neustále pracuji a velmi mi v tom pomáhají zkušené kolegyně z práce.

 

Díky za nápady a zpětnou vazbu. A závěrem: jak chápete roli samotných studujících v rámci profesního formování? Je něco, co byste ostatním spolužákům — třeba těm, kteří se studiem teprve začínají — doporučily?

 

Kristýna: Myslím, že je hodně náročné být v našem oboru, tedy v primární pedagogice a učitelství pro 1. stupeň, více aktivní hned v prvních letech studia. Předmětů máme opravdu hodně a času během semestru je málo. Postupně se ale vyplatí pracovat sám na sobě a být aktivní i mimo samotnou výuku. Osobně jsem volné pátky využila tak, že jsem dobrovolně navštěvovala základní školu, kde jsem učila nebo vypomáhala jako asistentka. Zkušenosti, které jsem v průběhu let tímto způsobem nasbírala, jsou k nezaplacení.

 

Lucie: V rámci vlastního profesního formování je určitě důležité, aby studenti sami byli aktivní a hlavně aby se chtěli učit. Já jsem například ze strany fakulty využila nabídku učit angličtinu v jedné z fakultních mateřských škol, a i když mateřská škola není oborově mým zaměřením, byla to také cenná zkušenost. Za mě bych ostatním doporučila nesnažit se studiem pouze proplout, protože tak se nikam neposunou.

 

Díky za rozhovor!

 

 



Rozhovor s Kristýnou Čmakalovou a Lucií Jurečkovou, ale i s Kamilem Mrkvanem (najdete jej zde) vznikl v rámci diskuse nad Kompetenčním rámcem absolventa a absolventky učitelství, kterou se studenty a studentkami programu Učitelství pro 1. stupeň ZŠ realizovala vedoucí katedry primární a preprimární pedagogiky PdF UP doc. PhDr. Dominika Provázková Stolinská, Ph.D., MBA. Protože se téma kompetenčního rámce přímo dotýká právě studujících i jejich učitelů, rozhovorů na katedře primární a preprimární pedagogiky vzniklo hned několik. Lidé z katedry se sešli ve dvou termínech – 29. 11. 2023 a 5. 12. 2023 — a pod vedením Dominiky Provázkové Stolinské zjišťovali názory studujících na záměry katedry více zohlednit požadované kompetence v obsahu vzdělávací nabídky pracoviště. Brzy přineseme další články na téma kompetenčního rámce a zveme i vás do debaty o kvalitě a proměnách pregraduální přípravy učitelů!



Náhled kompetenčního rámce s přehledem hlavních kompetencí; poklepáním se lze dostat na stránky MŠMT, kde je dokument ke stažení hned v několika formátech.


Ještě jste o kompetenčním rámci neslyšeli?

 

Kompetenční rámec absolventa a absolventky učitelství vznikl jako jeden z výsledků spolupráce fakult připravujících učitele s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy na Reformě pregraduální přípravy učitelů a učitelek v ČR. Jedná se o dokument, který popisuje profesní kompetence, jimiž má být vybaven každý absolvent a každá absolventka vzdělávacího programu vedoucího ke kvalifikaci učitele.

 

Tento dokument je společnou vizí pro kvalitu přípravy učitelů a má sloužit k dalšímu zkvalitňování přípravy učitelů v České republice. Dokument má být formativně využíván přímo ve výuce budoucích učitelů, ať už na fakultě, anebo ve školách během pedagogických praxí, kdy s ním mohou pracovat provázející učitelé. Rámec slouží také k podpoře začínajících učitelů v průběhu adaptačního období, kdy spolupracují s uvádějícím učitelem.

 


Připravila redakce U21 ve spolupráci s Dominikou Provázkovou Stolinskou.

Comments


bottom of page