Můj deník z Rakouska III: Mezi přednáškami, motýly a novými přáteli

Nové zážitky, nové tváře, nové dojmy z univerzitního života – naše studentka Jarmila Macková pokračuje ve svém deníku z Rakouska. Tentokrát píše o výuce němčiny z pohledu (skoro) vídeňské studentky, o setkáních, která překračují hranice kultur, i o momentech, kdy se cizí město začíná stávat druhým domovem.

13. 10. 2025

Ráno nás čekala přednáška s panem doktorem Dvoreckým – jedná se slovenského rodáka, který zakotvil ve Vídni a učí na zdejší univerzitě. Předmět se jmenuje Deutsch als die zweite Fremdsprache (němčina jako druhý cizí jazyk) a mně jakožto studentce německého jazyka přijde zajímavý. Je to zcela jiné pojetí němčiny, než s jakým jsem se setkala u nás na fakultě. Po přednášce jsem se setkala s Kristýnkou a ta mi představila naši kolegyni – jmenuje se Sylvie. Hned jsem se s ní dala do řeči a doprovodila ji na tramvaj. Pochází z jihu Rakouska a je to rodilá mluvčí německého jazyka. :D Zcela sebekriticky přiznávám, že mám v němčině jisté rezervy, ale ona mi ji pochválila, co si budeme, pro mé sebevědomí to bylo pohlazení! :D

S panem Dvoreckým jsme se ještě setkali u předmětu Grammatik im Fach Deutsch als Fremd und Zweitsptache. Probírali jsme, jakými možnými způsoby může učitel se žáky probírat gramatiku. Moji pozornost ještě upoutal zcela pokrokový rozvrh hodin dané učebny – vedle ní visí interaktivní tabulka, na níž je napsán název semináře a čas, kdy probíhá – zcela jednoduché a praktické! :D Student se jenom podívá a nemusí dlouhé minuty luštit rozvrh. :D (Já ho sice nikdy na fakultě neluštila, mám aplikaci, kde mám jasně napsané, kam jít. Ale tady ve Vídni nic takového nemáme, tak si to buď musíme samy sepsat, nebo prostě koukat na tabulky a podle toho najít tu správnou učebnu.)

Po škole jsme s Irčou vyrazily do Motýlího domu, v Rakousku jej najdete pod názvem Schmetterlinghaus. Nachází se na nádvoří Hofburgu. Vystoupily jsme na stanici Volkstheater a zíraly, jaké skvosty se zde skrývají! Nejprve nás zaujalo Uměleckohistorické muzeum. Ty geometricky řezané stromky, kašna se sousoším uprostřed a prostě ten dům i stavba celkově! Prostě wow, nový a nečekaný objev!

S Irčou jsme si všechno fotily. Znenadání mě oslovil snědší muž a požádal, abych ho před muzeem vyfotila. Neváhala jsem. Daly jsme se s ním do řeči a tentokrát procvičovaly angličtinu. :D Pán se nabídl, že nás doprovodí až k Motýlímu domu. Já toho využila a půjčila si od něj powerbanku, jelikož se mi můj dědeček telefon rychle vybíjel. Nakonec se rozhodl, že s námi půjde i dovnitř! I za cenu 9 euro! Zjistila jsem, že žije několik let v Kanadě a narodil se v Bangladéši. Tomu se říká přátelskost a otevřenost! :D Skoro mi to připomíná mentalitu Italů, Španělů nebo latinských Američanů!

Motýlci byli super! Viděla jsem jich tam několik, přes černé, modré až po pestrobarevné. Ve svetru a kabátu jsem se uvnitř téměř dusila ve vlastní šťávě. :D Bylo tam jako v prádelně, kromě motýlků zde byly nejrůznější tropické rostliny a dřeviny, prostě vše, co motýlům simulovalo jejich přirozené prostředí. Úžasný zážitek! Palmenhäuser (množné číslo pro Palmenhaus, aniž bych to počeštila) a všechny různé jiné Häuser mě prostě lákají! Kde je nějaká zoo nebo zvířata, tam musí Macková přímo sprintovat a fotit o sto šest. :D

Následně jsme se s Irčou vydaly ke Stephansdom. Já si to musela samozřejmě vyfotit a nechat se zvěčnit i s katedrálou za zády. :D Poté jsme si to s Irčou zamířily rovnou domů, kde se jako tradičně pořádá naše dámská jízda – rozumějte pokec ve třech. :D Každý večer sdílíme naše zážitky a ukazujeme si navzájem fotečky, které jsme během dne pořídily.

14. 10. 2025

V 9:45 nám začala přednáška z předmětu Grammatik. Pan profesor se jmenuje křestním jménem Thomas, to je to jediné, co si pamatuji. Probírali jsme zájmena a všechny jejich druhy v němčině. Na přednáškách obvykle není prostor pro diskuzi, ale Thomasovy hodiny bývají skoro vždycky interaktivní, je možnost se přihlásit a vyjádřit svůj názor, odpovědět nebo se jenom na něco zeptat.

Co se týče objevování Vídně, dneska nic nového – Irča se necítila ve své kůži a já taky neměla energie na rozdávání. V metru jsme si koupily smažené nudle (já klasické, Irča s lososem) a snědly je společně na pohovce. Chování a přístup pana kuchaře mě velmi mile překvapil! Poprosila jsem ho o porci nudlí a on mi přátelsky a expresivně odpověděl, že gerne. Hned se chopil pánvičky a pustil se do díla. <3

Doma jsem si ještě dala rychlý kruháč a pak jsme s Irčou vyrazily na seminář předmětu Bachelorseminar DaF/Z: Testen fremdsprachliger Kompetenzen. Tento předmět se konal poprvé – je to náhrada za literární seminář, který nám s holkami příliš neimponoval a hlavně nepřinesl žádné nové poznatky. Pan profesor nás vřele přivítal a na začátku vyučování nás vyzval, ať se krátce představíme. A téměř okamžitě nás integroval mezi rakouské kolegy. Pracovali jsme s nimi ve dvojicích a trojicích. Naší české skupince pan profesor přidělil náhodná čísla. Stejně tak i svým studentům. Naším úkolem bylo se podle čísel shledat a společně pracovat. V prvním úkolu jsme museli společně prolistovat skripta a najít, co znamenají pojmy na tabuli. Kdo chtěl, mohl začít – a já se chopila iniciativy a vysvětlila pojem Plurizentrik. Ten vysvětluje rozdíly mezi německou, rakouskou a švýcarskou němčinou. Každá z těchto němčin má svoji specifickou slovní zásobu a pro nějaké skutečnosti má různá pojmenování. Například leden se řekne klasicky Januar. Rakušané mu ale říkají Jänner.

U druhé aktivity jsme dostali zase jiná čísla a setkali se s někým jiným. Já potkala další kolegyňku, jmenovala se Anna. Diskutovali jsme nad jedním cvičením, zda je zadání správné, zda je relevantní a jak bychom jej případně upravili, aby jej žáci správně pochopili a vypracovali.

Cvičení bylo zakončeno tichou poštou – před katedrou jsme udělali kruh a posílali jsme si nově osvojené pojmy na zopakování. Za mě velmi originální a neotřelý způsob reflexe! Zde se nechám inspirovat pro svoji výuku! :D

Bylo to zábavné – jak jsme namíchaní a každý z nás má jiný přízvuk, došlo několikrát ke zkomolení. Například ze slova Wort vzniklo Obst. :D Byla legrace! Hodina utekla jako voda, bylo to velmi praktické a interaktivní. Měli jsme prostor mluvit německy a seznámit se s ostatními.

Výuka skončila v 18:15. S Irčou jsme si ještě nakoupily v Hoferu na další dny a zamířily rovnou domů. Byl to náročný a dlouhý den. :D

16. 10. 2025

Dnes jsem se v dopoledních hodinách setkala s Kristy. Potřebovala jsem jí předat cucavé tabletky na bolest v krku. Kristy nenašla náš východ z metra, a tak jsem se rozhodla jí jít naproti. Šly jsme společně nakupovat a pak se posadily na lavičce poblíž zastávky Johnstraße. Bavily jsme se společně česky, řešily různá témata, pouštěly si písničky… :D

A pak si k nám přisedl jeden starší pán, chvíli nás poslouchal a pak se ptal, jakým jazykem mluvíme – zaujalo ho, že mluvíme tak rychle. :D Zjistili jsme, že se jmenuje Metin a narodil se v Turecku. Jméno Metin znamená v jeho řeči silný. Ve Vídni žije již několik desítek let. Kdyby mi neřekl, odkud je, nepoznala bych, že není rodilý Rakušan. Poté, co mi řekl o Turecku, jsem se zaposlouchala do jeho řeči a pocítila jsem lehce jiný přízvuk. Poté nám nabídl kávičku z automatu – já si vzala cappuccino a Kristy poprosila o čaj. :D Jakožto bývalá servírka jsem mu pomohla s nošením 3 kelímků – ocitla jsem se v prodejně, kde se sází na různé sporty. Na obrazovkách běžel fotbal, tenis a nějaké motorky. Byla jsem oslněná tím prostředím! Moderní budova uprostřed historické a klasicistní Vídně!

Metin mi předal kelímek s cappuccinem a čajem. Odnesla jsem to Kristy, Metin mě následoval se svým kelímkem a ještě chvíli jsme konverzovali. Mně dal do budoucí učitelské profese doporučení – mám mluvit pomalu a procítěně. Dobrá rada nad zlato, otázkou zůstává, zda dokážu zpomalit. :D

Doprovodila jsem Kristy ještě na metro a namířila si to domů. S Anet jsme navečer zamířily na diskotéku. Anet je na Erasmu a zůstává tu do konce ledna. Navštěvuje jinou univerzitu, kde studuje tělesnou výchovu a sport. Při běhání se setkala s několika lidmi, kteří uspořádali párty na zahájení semestru. A já tam chtěla s ní, abych poznala nové lidi.

Popojely jsme dvě zastávky metrem a vystoupily na Westbahnhof. Prohlížela jsem si zdejší bohatě zdobený kostel a litovala, že si jej nemůžu zvěčnit, protože byla tma.

Na diskotéce jsem se seznámila s pár lidmi ze strany Anet. Poté jsem skočila mezi ně na parket a párty začala! Zprvu jsem se divila, proč v rakouském klubu hraje Ben Cristovao. A pak mi to došlo! :D Na parketu jsem potkala několik Slováků a Čechů a zjistila, že si každý mohl zvolit písničku dle svého gusta.

Udělalo mi ohromnou radost, že hráli One Direction, snad 3 písničky. Jako teenager jsem je milovala, pak se jejich skupina rozpadla a každý z nich se vydal vlastní cestou. Z jedné skupiny máme vlastně 5 nových interpretů – vlastně tedy 4, už bohužel bez Liama.

Domů jsme se stihly vrátit ještě před půlnocí – Anet vstávala brzy do školy a musela být ready na další tréninky. :D

17. 10. 2025

Pracuji v jazykové agentuře, učím klienty německý jazyk. Ráno od 8 mě čekaly hned 2 lekce. Po jejich zvládnutí jsem mazala na hlavní nádraží (Hauptbahnhof) a vyzvedla jsem si Petra. Je to můj kamarád a spolužák z fakulty. Je jasný, že si v Rakousku dělám nové známosti a snažím se poznávat další lidi, ale ráda si k sobě zvu české kamarády a vodím je po památkách a zajímavých místech.

Nejprve jsem Petrovi ukázala vídeňskou univerzitu. Provedla jsem ho po chodbách, okomentovala zajímavá místa a ukázala mu, kam chodím na různé předměty a podala mu stručný výklad, co kde děláme a kdo nás učí.

Posadili jsme se společně na pohodlná lehátka na dvoře univerzity a jen tak si povídali, co se kde šustlo. Petr mi sděloval své postřehy týkající se fakulty.

Na naše druhé stanoviště jsem se těšila a Petr obzvlášť – bylo jím Muzeum Sigmunda Freuda, které se mimochodem nachází poblíž univerzity. Přiznám se, že to nebylo úplně na seznamu must see, ale přišlo mi to zajímavé a hlavně různorodé – Vídeň nabízí nespočet míst k vidění – na své si přijdou milovníci kultury i adrenalinu, sportovci i zoologové – prostě co hrdlo ráčí! A já se snažím zažít ze všeho něco. V muzeu jsem např. spatřila pero, klobouk, čepici, brýle, kufr a hůl Sigmunda Freuda. Jako češtinářku mě uchvátil Freudův vlastnoručně psaný dopis adresovaný Arthuru Schnitzlerovi. Dále bylo boží i minikino s asi 10 židlemi a 2 koženými taburety. Uprostřed místnosti stála interaktivní tabule, na níž se vysílal dokument pojednávající o Freudovi – namluvila jej jeho dcera Anna, taktéž psycholožka. Dozvěděla jsem se, že Sigmund Freud nesnášel, pokud ho někdo fotil nebo natáčel – musím říct, že v tomto bychom si my dva do noty nepadli. :D Já se ráda s někým fotím, miluji i focení památek a klidně i každodenních kafíček. :D V tomto domě Freud dříve žil. Na zdech visely autentické fotografie jeho bytu a byly na nich v angličtině a němčině psány informace týkající se Freudovy osoby.

Naše další kroky směřovaly na Rathaus – chtěla jsem, aby Petr tento monument viděl na vlastní oči. Před Rathausem se rozkládá parčík – a v tom parčíku mě zaujaly lavičky, na jejichž opěradle je psáno něco jako I love Wien. Luxusní pro fotografování! :D Až bude hezčí počasí, nechám se tam vyfotit. :D A ještě jednoduše, ale přesto šikovně řešená fontánka, z níž tryskal čistý pramen vody.

Ráda bych Petra provedla více místy, ale čas tlačil a to chtělo jediné – skočit do kavárny na kávičku. Na Herrengasse jsme objevili Café am Hof (v překladu Kavárna na dvoře). Vstoupila jsem dovnitř a skoro místo pozdravu řekla wow! Připadala jsem si jako Vivien v Pretty Woman, jak šla poprvé do luxusní restaurace. Pokud znáte tento film, asi si dovedete představit, jak kavárna uvnitř vypadala – prostě noblesně. Kdo jej nezná nebo chce znát celou pravdu, tak byla osvětlená, desky stolů byly vyrobené z bílého skla s černými ornamenty a stříbrnými třpytkami. Na židlích se světle zelenou výstelkou se sedělo pohodlně. O poschodí výš se nacházela lounge, v půl sedmé večer však již uzavřená. Schody nahoru lemovala různá zrcadla – zkrátka jako v zrcadlovém sále.

Dali jsme si s Petrem každý jedno latté, pokecali si a dopřáli uchozeným nohám krátký odpočinek. :D Protože co se nestalo! Po příchodu na byt jsem navrhla, že si s Petrem a s Anet dáme procházku na večerní Schönbrunn. K našemu nemilému překvapení byly brány zavřeny, takže místo procházky po zahradách jsme se na Schönbrunn jenom podívaly skrze mříže a místo toho jsme si dali procházku a celý komplex obešli kolem dokola. Je to k nevíře, ale nachodili jsme devět kilometrů! Naši procházku zakončila kratší světelná show na Technickém muzeu sídlícím poblíž našeho domu.

Jarmila Macková