Co vyšiluješ, vždyť se ti nic neděje! Co je panická ataka, proč vzniká a jak si v ní i po ní pomoci

„Co vyšiluješ, vždyť se ti nic neděje!“ Tahle věta může znít jako snaha uklidnit, ale člověku v panické atace často ještě víc přitíží. Plakát stejného názvu otevírá téma náhlého a intenzivního záchvatu úzkosti, při němž tělo spustí poplach, jako by šlo o život – přestože reálné ohrožení není přítomno. Přibližuje, co se během paniky děje v mozku a těle, proč vzniká, jak si v akutní chvíli pomoci a jak podpořit někoho, kdo ji prožívá. Tento plakát není pouze samostatný produkt – je součástí dlouhodobé metodické podpory škol, kterou fakulta systematicky poskytuje prostřednictvím platformy Pečuji o sebe… a své žáky. V rámci této platformy vzniká ucelený cyklus popularizačních materiálů, které školám pomáhají lépe pracovat s duševním zdravím žáků. Nabízejí odborně podložený obsah, praktické nástroje, inspirativní a snadno použitelnou metodickou podporu do výuky.

Současně jde o klíčový příspěvek k akci Týden pro wellbeing ve škole 2026. Ukazujeme, že wellbeing ve školách není pouhé téma, ale podstatný a dlouhodobý závazek a že akademická oblast může spolu s ostatními oblastmi patřit mezi ty, které školy a wellbeing v nich skutečně provázejí.

Plakáty i doprovodné texty jsou zdarma dostupné na našem portálu, kde najdete i další materiály, aktivity, workshopy a inspiraci pro podporu duševního zdraví ve školách.

Plakát 07.pdf

Stáhnout PDF • 14.91MB

Panická ataka je prudký záchvat intenzivní úzkosti, který obvykle dosáhne vrcholu během několika minut. Typické příznaky zahrnují bušení srdce, dušnost, tlak na hrudi, závrať, mravenčení, derealizaci, pocení, třes, nevolnost nebo pocit, že člověk omdlí. Mnoho lidí má během ataky pocit, že „umírá“, „má infarkt“ nebo „ztrácí kontrolu“.

Podle diagnostických kritérií DSM-5 jde o epizodu, která se objeví náhle a tělo ji vyhodnocuje jako vážnou hrozbu, přestože žádné reálné ohrožení nemusí být přítomno. Výzkumy ukazují, že během panické ataky se aktivuje sympatický nervový systém a amygdala, centrum mozku odpovědné za detekci nebezpečí. Tělo reaguje prudkým vyplavením adrenalinu a dalších stresových hormonů, což vyvolává fyzické symptomy podobné reakcím při skutečném ohrožení (Barlow, 2002).

Panická ataka se často objeví poprvé v období vysoké zátěže, vyčerpání nebo po významné životní změně. Nejde o slabost ani hysterii – jde o přetížený systém, který reaguje příliš intenzivně.

Příčiny panických atak jsou komplexní. Biologickou roli hraje zvýšená citlivost systému „fight-or-flight“, genetická predispozice nebo nerovnováha neurotransmiterů (Bourin et al., 1998). Psychologické faktory zahrnují dlouhodobý stres, traumata, úzkostnou povahu, potlačované emoce nebo strach ze samotných tělesných příznaků. Sociální faktory mohou zahrnovat tlak na výkon, izolaci, konflikty nebo náročné životní situace. Výzkum Craske et al. (2010) ukazuje, že panická ataka se často objeví poprvé v období vysoké zátěže, vyčerpání nebo po významné životní změně. Nejde o slabost ani hysterii – jde o přetížený systém, který reaguje příliš intenzivně.

Ataka ustupuje obvykle během 10–20 minut, i když pocit ohrožení může být extrémně silný.

Dobrou zprávou je, že panická ataka sama o sobě není nebezpečná. Ustupuje obvykle během 10–20 minut, i když pocit ohrožení může být extrémně silný. Co však může člověku výrazně ulevit, jsou jednoduché techniky. První pomoc spočívá v zaměření se na výdech; prodloužený výdech aktivuje parasympatikus, který tlumí stresovou reakci.

Pomáhá grounding — například technika 5–4–3–2–1, při níž člověk pojmenuje pět věcí, které vidí, čtyři, kterých se dotýká, tři, které slyší, dvě, které cítí, a jednu, kterou chutná. Tato metoda pomáhá ukotvit pozornost v přítomnosti a snižuje intenzitu tělesného poplachu. Důležité je také připomenout si: „Tohle je panika, ne nebezpečí.“ Normalizace prožitku snižuje sekundární strach, který může ataku posilovat. Výzkum Clarka (1986) ukazuje, že katastrofické interpretace tělesných příznaků jsou klíčovým mechanismem, který paniku udržuje.

Jak se chovat k někomu, kdo paniku prožívá? Základem je klid, respekt a empatie.

V prevenci hraje velkou roli celková duševní hygiena: dostatek spánku, pravidelný pohyb, dechová cvičení, vědomé uvolňování stresu, práce s emocemi a kvalitní vztahové zázemí. Studie Blecherta et al. (2010) ukazuje, že dechová regulace a práce s CO₂ tolerancí mohou dlouhodobě snižovat výskyt panických atak. Kognitivně-behaviorální terapie, která učí rozpoznávat a měnit katastrofické myšlenky, patří podle metaanalýz k nejúčinnějším formám léčby panických poruch (Pompoli et al., 2016).

Jak se chovat k někomu, kdo paniku prožívá? Základem je klid, respekt a empatie. Je důležité neříkat „nic se neděje“ nebo „uklidni se“, protože to zlehčuje prožitek a může zhoršit pocit selhání. Vhodnější je nabídnout přítomnost, klidný hlas a jednoduché instrukce: „Jsem tady s tebou. Zkus se nadechnout a dlouze vydechnout. Zkusme spolu pomalu počítat.“ Podpora okolí je významným ochranným faktorem a snižuje riziko, že se panické ataky budou opakovat. Pokud se obtíže vracejí, je důležité podpořit člověka ve vyhledání odborné péče.

Panická ataka je extrémně nepříjemný, ale léčitelný stav. Kdo jí prochází, není slabý ani „přecitlivělý“. Je to člověk, jehož systém poplachu reaguje příliš prudce. Techniky dýchání, grounding, psychoedukace a odborná pomoc mohou výrazně snížit její opakování a vrátit pocit bezpečí. Portál Pečuji o sebe nabízí tipy, informace i podporující materiály, které mohou přispět k porozumění tomuto prožitku a k posílení psychické odolnosti.

Tým portálu Pečuji o sebe

Námět: Petra Šobáňová

Spolupráce: Filip Staněk & Alžběta Gregorová

Ilustrace: Kateřina Janků

Odborná psychologická supervize: Eva Směšná

Podpořeno v rámci Programu na podporu vzdělávání na vysokých školách v Olomouckém kraji v roce 2025.

Použité zdroje:

Barlow, D. H. (2002). Anxiety and Its Disorders. Guilford Press.

Bourin, M., Baker, G. B., Bradwejn, J. 1998. Neurobiology of panic disorder. Journal of Psychosomatic Research. 44(1):163—180. doi: 10.1016/s0022-3999(97)00203-1.

Clark, D. M. (1986). A cognitive approach to panic. Behaviour Research and Therapy, 24(4), 461–470.

Craske, M. G., et al. (2010). Panic disorder and panic attacks. In: Handbook of Anxiety and Fear. Elsevier.

Blechert, J., Wilhelm, F. H., Meuret, A. E., Wilhelm, E. M., Roth, W. T. 2010. Respiratory, autonomic, and experiential responses to repeated inhalations of 20% CO₂ enriched air in panic disorder, social phobia, and healthy controls. Biol Psychol. 84(1):104—111. doi: 10.1016/j.biopsycho.2010.01.002.

Pompoli, A., et al. 2016. Psychological therapies for panic disorder with or without agoraphobia in adults: a network meta-analysis. The Cochrane database of systematic reviews, 4(4). DOI: 10.1002/14651858.CD011004.pub2