Tomáš Novák, člen Akademického senátu Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, hájí v tomto důležitém akademickém orgánu zájmy studentek a studentů. Ve svém příspěvku na blogu studentských senátorů přibližuje význam Facebooku pro komunikaci se studenty.
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že velkou část svého mandátu budu trávit na Facebooku, do jisté míry bych tomu i uvěřil. Ani ve snu by mě však nenapadlo, jak velký dopad bude mít Facebook na fungování v akademickém senátu.
Víte, já si musel zpočátku uvědomit jednu věc: že tu nejsme pro fakultu, ale pro studenty. Podněty studentů nás ženou dopředu. Máme co řešit a máme za co bojovat.
Jak to tedy funguje? Studenti nám napíší, my předáme? Ano i ne.
Není to tak jednoduché. Prvně o vás někdo musí vědět. Je nutné tedy vzít v potaz jednu klíčovou věc, a tou je dosah (Facebook to označuje jako „oslovení lidé“). Čím více lidí příspěvek osloví, tím větší šance je, že si nás studenti všimnou. Mnohdy mi přijde, že jednou z nejtěžších částí bylo vůbec se dostat do povědomí studentů. Nějak jim říct, že vlastně vůbec existujeme.
No a jelikož prvně o nás vědělo jen pár jedinců, neměli jsme podněty, a tím pádem jsme neměli co řešit. Tady jsme si uvědomili, že je něco špatně.
Jako první jsem začal psát příspěvky, které má Facebook algoritmus rád. Nejmenovaný ostřílený jedinec (Honza Gregar) mi k tomu dal cenné tipy: Sdílet mezi 18:00–20:00 během týdne, používat emoji, sdílet do jiných skupin. Začal jsem tedy dělat věci tak trošku neformálně a ono to vyšlo!
Chtěl jsem se totiž zezačátku tvářit profesionálně a projektovat toto ve svých příspěvcích. Ale to byla chyba. Dal jsme k příspěvkům emoji, nasdílel do jiných skupin (Studenti Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Olomouc a Univerzita Palackého) a začalo se o nás vědět více a více. Díky tomu jsme postupně získávali větší dosah a – jako důsledek – více podnětů, které jsme na senátu mohli řešit.
Asi si tady nebudu stěžovat na to, že nám v ten moment chodily desítky zpráv a všichni senátoři museli být celé dva dny online, protože nám přesně o tohle šlo: aby se o nás vědělo, aby nám studenti psali podněty.
Asi „nejzáživnější“ příspěvek byl z 15. 3. Jednalo se o příspěvek po zasedání AS, kde se řešila možnost konat SZZ bez kvalifikační práce. Tento příspěvek měl téměř 10 tisíc zhlédnutí. Co se zde podařilo? Hrálo tu roli mnoho faktorů. Jednalo se o velmi sledované zasedání (přes 200 lidí), kde nás na YouTube vidělo hodně studentů. Příspěvek jsem sdílel do skupin a jelikož to bylo hodně žhavé téma, studenti s příspěvky interagovali. Asi si tady nebudu stěžovat na to, že nám v ten moment chodily desítky zpráv a všichni senátoři museli být celé dva dny online, protože nám přesně o tohle šlo: aby se o nás vědělo, aby nám studenti psali podněty. Bylo to náročné, ale přesně toto jsme potřebovali! Důsledkem toho nás i na další příspěvky začalo sledovat více studentů a od tohoto příspěvku nám (za to moc děkujeme!) chodí velmi často dotazy a podněty.
Co nás tedy čeká dál? Jak jste z příspěvku mohli vycítit, je to ve vašich rukou. Pište nám a my se postaráme!
Moc díky za každý lajk, za každý komentář, za každou zprávu. <3
Tom