Nové video pedagogické fakulty představuje tvorbu a bakalářské práce studentek a studentů katedry výtvarné výchovy. Ponořte se do světa jejich imaginace a výtvarných metafor a budete překvapeni hloubkou, s jakou mladí lidé reflektují svět, nebo intimitou a intenzitou zvolených témat.
Z iniciativy pedagoga a sochaře MgA. Roberta Bučka, Ph.D., vzniklo na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci video, jež dokumentuje několik praktických bakalářských prací. Ty mají formu zajímavých uměleckých děl pokrývajících jak klasické, tak i ryze současné umělecké formy a obsahy.
Dokumentární video představuje kromě děl i výpovědi samotných autorek a autorů, kteří nabízejí divákovi vhled do kontextů své tvorby a uvažování. Video vytvořili doktorandi KVV PdF UP David Bartoš a Robin Michenka pod hlavičkou jejich společného tvůrčího projektu Nakamerô. Ve videu vystupují studentky a studenti bakalářského studijního programu výtvarná tvorba se zaměřením na vzdělávání Kateřina Večeřová, Alexandr Ivanov, Aneta Pastrňáková, Eva Machalová, Karolína Zelená, Kateřina Janišová, Terezie Tomková, Matěj Komínek, Kamil Mráz a Radka Částková.
Práce představené ve videu jsou sice jen malým vzorkem, ale i tak umožňují divákům nahlédnout do světa imaginace a výtvarných metafor, jež se vyznačují hloubkou a intenzitou, s jakou tito mladí, kreativní lidé reflektují svět. Na projektech je příznačná také intimita a naléhavost zvolených témat, jež vycházejí přímo z vnitřního světa studentek a studentů.
Kateřina Večeřová představuje ve videu svou práci Lidská skořápka, v níž pracovala s vlastním tělem, jež odlévala a tiskla do sádrových forem. Sejmuté obvazy s keramickou hlínou pak v keramické peci pálila a dál významově pracovala s výslednou deformací pokroucené hlíny spečené do tenkých plátků.
Jiný přístup k sochařské formě i k tématu zvolil Alexandr Ivanov, jenž vytvořil monumentálně působící bustu. Ta je podle jeho slov alegorickou plastikou ztvárňující indoktrinaci parazitickou ideologií. Student výtvarné tvorby vyšel z příkladu ze světa přírody – konkrétně jej inspirovaly spory jedné parazitické houby – který se mu stal paralelou k proměnám lidské mysli ovlivněné ideologií.
Tématem Anety Pastrňákové se stala architektura, jež se v procesu její kresebné tvorby změnila na jednoduché pásy-záznamy architektury, působící v nezvyklé minimalistické instalaci spíše jako vzdušný závoj než jako hmota stěn a materiálu.
Eva Machalová se ve své práci zaměřila na nedokonalosti lidského těla a východiskem se jí staly „instantní“ fotografie dokumentující lidi s jejich přirozenými nedostatky. Jak Eva zdůrazňuje, oddělili jsme se od svého těla, stále se porovnáváme s obrazy dokonalých lidí na sítích, je nám vštěpováno, jak máme vypadat. Tento obraz je ale třeba nahlížet s nadhledem; tvůrkyně doporučuje vrátit se k vlastnímu tělu a mít jen rádi. Tělo je tématem také pro Karolínu Zelenou, jež se zaměřila přímo na reflexi ženského těla. Tematizuje lásku k vlastnímu tělu, jež ženám tak často schází, a pracuje přitom s citlivými a tvárlivými přírodními materiály, jakou jsou okvětní lístky, uhlí, grafit, kostní klih.
Kateřina Janišová vytvořila keramické sousoší, jehož tématem je znovuzrození; její sochařská instalace ukazuje proces růstu, v němž nechybí umírání, transformace, nové rození a katarze.
S médiem malby pracovala Terezie Tomková, jež vytvořila velká plátna pokrytá dynamickými gesty akrylových skvrn, jež vycházejí z archetypálních motivů, střetávají se mezi sebou a tvoří divoké dialogy. Autorka pracovala se screeny z internetu a jak sama říká, snaží se zachytit to, co okolo ní prochází virtuálním světem, i když spolu motivy zdánlivě nesouvisejí.
Malbu akrylem využil také Matěj Komínek, jenž zachytil pět herců Městského divadla ve Zlíně. Jeho záměrem bylo přiblížit divákovi skrytou stránku divadla a nabídnout pohled do zákulisí. Dodejme, že Matějova suverénní malba přesahuje běžnou úroveň studentských prací.
Kamil Mráz se ve své práci inspiroval oblíbeným popkulturním jevem zombie a odpadovým materiálem, konkrétně barevnými pet lahvemi. Oba tyto inspirační zdroje spojuje fenomén pomalého rozkladu, výsledným plastovým figurám nelze upřít propracovanost ani humor.
Řada studentů se ve svých pracích navrací k dětství nebo tomu, co je v životě obklopovalo a tvořilo jejich základnu pro vnímání světa a sebe sama. Pro Radku Částkovou je silnou inspirací stará cihelna, k níž má osobní vztah a díky níž ve své instalaci rozvinula téma potenciálu půdy, místa vesnice, rozprostření a transformace krajiny ve vrstvách a rovinách.
Video lze zhlédnout zde.
Více prací našich studentek a studentů můžete najít na sociálních sítích katedry výtvarné výchovy.
Text: Petra Šobáňová
Video: David Bartoš & Robin Michenka, Nakamerô