Němčina, vícejazyčnost a cesta za novými zážitky I
V novém díle svých deníkových zápisků nás bloggerka Jarmila Macková zavede do německé Postupimi, kde se spolu se spolužáky vydala poznávat vícejazyčnost a její místo ve vzdělávání. První dny přinesly mezinárodní diskuse v němčině, návštěvu školy u polských hranic i poznávání univerzitních kampusů. Nechyběly ale ani drobné cestovatelské peripetie, neplánované běžecké výkony a spousta příležitostí zjistit, že učení se cizím jazykům zdaleka nekončí u učebnic.
Vítám vás u svého deníku, který jsem sepisovala během pobytu v Potsdami. Každý večer jsem se pokoušela shrnout, co jsem za ten den zažila – každodenní zážitky, nové poznatky, setkání s lidmi a zkrátka vše, co se přihodilo.
Proč jsem se vlastně ocitla v Potsdami? V týdnu od 7. do 11. 9. se zde konala stáž na téma Mehrsprachigkeit, což je vícejazyčnost. Jedná se o nové, pro nás poměrně neznámé téma, které řeší, jak jako učitel pracovat se žáky s odlišným mateřským jazykem. Cílem bylo se zde s tímto konceptem seznámit jak teoreticky pomocí přednášek, tak prakticky skrze návštěvy škol a oblastí, kde se vícejazyčnost objevuje. Z naší fakulty nás jelo celkem 7 studentů, naše lektorka Iwi Hagenau, paní docentka Dömischová a pan doktor Kolek.
Tato mobilita byla doslova nabitá pestrými zážitky – a já vám o nich jdu vyprávět. :D
6. 9. 2026
Mobilita měla začít sice až o den později, ale protože Potsdam ode mě není zrovna nejblíž, musela jsem si dát už na 6 ráno budíček, na poslední chvíli dobalit poslední věci, doufat, že jsem nic nezapomněla a vyrazit. :D
Nejdřív mě čekala tříhodinová štreka do Prahy, svezla jsem se vláčkem a během cesty zrelaxovala a vyřešila si několik veledůležitých věcí. :D V Praze jsem dala sraz s Kristy, čekala na mě na pražské Florenci na obrovském autobusáku (pro mě, holku z vesnice :D). Seznámila jsem se s jejími kamarády, Míšou a Honzou. Nástupiště 24 jsme našly hned a čekala nás pětihodinová cesta do Berlína. Seděly jsme vedle sebe a celou cestu prokecaly, probraly naše životy od A do Z.
Jak naše cesta probíhala? Dobře! :D V největších serpentýnách jsme si vařily u kávovaru horkou čokoládu (jak jinak, legrace :D) a vydechly v Drážďanech u obchodního centra. A potom cesta pokračovala, dorazily jsme až k Fóru v Berlíně.
A tam nastala pátračka! :D Tolik nástupišť, jeden autobus vedle druhého, každý jiné číslo, no čert, aby se v tom vyznal!
Pomohla nám aplikace VBB, kde se dají koupit nejen jízdenky, ale dohledat i jednotlivá spojení, pokud cestujete do Berlína nebo Postupimi, doporučuji stáhnout. Rozhodly jsme se jet tramvají, tak jsme šly podle cedulí do podchodu, ale tam jsme zjistily, že cedule jaksi chybí a kam jsme měly jít, je záhadou. Jedna paní nám naštěstí poradila, tak jsme se rychle zorientovaly. Po několikaminutové peripetii s koupí jízdenky jsme konečně vyrazily směr Potsdam, hlavní nádraží. Nasedly jsme do vagónu a v pohodě jely. Jenže pak se vlak zastavil a nikdo netušil proč. Po 10 minutách popojel a na zastávce Babelsberg úplně zastavil. Ptala jsem se průvodčí, co se stalo a ona, že máme nasednout do následujícího vlaku a v klidu dojedeme. Což se stalo – o dvě zastávky dál se už na nás usmívala Potsdam.
Mají tam krásné nádraží, přirovnala bych ho k olomouckému. Před ním jsme už jenom hledaly, na jakou tramvaj nasednout a jak dojet na byt. Celkem zábava. :D
Na bytě nás potom přivítala Áďa a Terka, dala jsem si s nimi dřepovací výzvu – splnit za den 50 dřepů a tím i sázku. :D
S holkami jsme se přivítaly, pokecaly a šly se projít po městě – na to, že má Postupim přes 100 tisíc obyvatel, je tu večer relativně klid. Před desátou večer dorazil i opozdilec Marťa za chvíli se šlo spát. :D Já si dala na spánku obzvlášť záležet, protože zítra mě bude čekat pětikilometrový běh se zkušenějšími běžci, Terkou a Marťou.
7. 9. 2026
Den D nastal! Dvojitý dokonce – ráno jsem na sebe ušila bič v podobě pětikilometrového běhu, při němž jsem měla rovnou poznat i Postupim, takže jsem spojila příjemné s užitečným. :D Budíček mi zvonil už v 6:15, šla jsem se převléct, vzít si pití, nazula jsem si boty a mohlo se vyrazit. :D Na začátku jsem běhala vedle Terky a Martina, ale Martin se při první odbočce odpojil a my s Terkou běžely kousek od sebe – Terka kus přede mnou a já za ní. Následovala jsem ji a vložila v ní plnou důvěru, že mě vede dobrou cestou. :D Bylo to fajn!
Po půl hodině jsme se všichni vrátili na byt, hodili sprchu a společně vyrazili do budovy 6 Potsdamské Univerzity. V místnosti jsme se setkali s doktorem Pfeilem a paní Kölling (dále už Stefan a Karen) , kteří nám v kostce představili téma Mehrsprachigkeit – vícejazyčnost, což je tématem celé mobility.
Na začátek nás čekala hra – měli jsme si vymyslet nějaký výrok týkající se vícejazyčnosti a někam se postavit ve třídě. Ten, kdo s výrokem souhlasil, se pak postavil blíž k nám a kdo ne, tak co nejdál. Fungovalo to jako taková škála, do jaké míry s tím tvrzením souhlasí. Padly např. výroky typu: V každodenní komunikaci používám více jazyků. Mluvím plynně polsky a česky. Nakupuji v Biedronce. Dorozumím se třemi jazyky. Apod.
Následovala devadesátiminutová skupinová práce – vytvořili jsme šest skupin po pěti až šesti členech tak, aby v každé skupině byli rodáci z různých zemí. Naše lingua franca, jak to nazvala Karen, byla samozřejmě němčina. Každá skupina měla zpracovat jedno téma, u nás to bylo vzdělání učitelů ve vícejazyčnosti.
Měli jsme společně diskutovat a probírat, jak se vícejazyčnost v různých zemích realizuje. Byla jsem ve skupině s Polkou, Islanďankou, Němkou a Lucemburčankou. Bylo to velmi zajímavé, akorát jsem musela pořádně nastražit uši, abych tu němčinu v různých akcentech pobrala. :D Výsledkem naší práce je projekt, který se bude ve středu prezentovat před ostatními, tak jsem zvědavá. Za mě top aktivita! :D
Dalším bodem na programu byl společný oběd v menze, dala jsem si gnocchi s nějakou rajčatovou omáčkou a pobavila se s Barčou, Zuzkou, Kristy a Stefanem. Pak nás čekala komentovaná prohlídka celého kampusu Am neuen Palais, kterou vedl místní student historie a filozofie. Postupimská univerzita má dva hlavní kampusy – Golm a Am neuen Palais. Druhá jmenovaná památka však nabízí mnohem více zajímavých staveb – kolonádu, různé zámky a imitaci římského kolosea. S ostatními jsme hádali, do jakého stylu stavby patří a jaké vlivy zde převládají. Shodli jsme se na antice, Řecku, Francii a možná i Portugalsku. Stavby působily tak slunečně… Akorát škoda toho rekonstruovaného zámku, kdyby tam nestálo lešení, na fotečce by vypadal krásně.
Prohlídka skončila kousek od Braniborské brány (ano, i v Postupimi máme jednu) a kousek od našeho bytu. S partou jsme vydechli, uvelebili se na gauče a na postele, společně pojedli a já potom vyrazila s Kristýnkou do Lidlu na nákup. Ostatní šli posedět do baru, my si daly odpočinek doma. :D Na zítra to bude potřeba, jedeme totiž do Frankfurtu nad Odrou! :D
8. 9. 2026
Úterý bylo obzvlášť nabité – ráno jsme se všichni sešli na nádraží v Potsdami a odsud se vydali do Frankfurtu nad Odrou, což je město nacházející se v Braniborsku a poblíž polských hranic. Polština tedy sehrála klíčovou roli. :D Čekala nás návštěva zdejšího státního gymnázia. Některé třídy se učí polštinu jako druhý cizí jazyk a jiné jsou naopak plné Poláků, kteří se učí svůj mateřský jazyk, stejně jako my češtinu. Já skončila společně s Patrykem z Polska a Celinou z Německa v menší třídě s asi dvanácti studenty kolem šestnácti let, kteří si jako druhý cizí jazyk zvolili místo francouzštiny polštinu. Jejich paní učitelka je rodilá Polka a velmi dobře zná moje okolí a Jeseníky. Studenti se v polštině učili volnočasové aktivity a učili se říkat, co dělali a co plánují na víkend.
My tři jsme sledovali průběh hodiny, cílem bylo se seznámit s vícejazyčností v praxi. Já byla osobně nadšená, hodina mě bavila, dokonce cítím motivaci se naučit základy polštiny. :D
Po hospitaci následoval společný oběd v menze, který se pojí s vtipným zážitkem – naše trojice byla odvedena do pobočky gymnázia opodál, ostatní skupiny zůstaly v hlavní budově. S panem doktorem Kolkem jsme se dohodli, že dáme v půl 1 sraz před hlavní budovou. Jenže co se nestalo, hodina se protáhla, cesta také zabere nějakou minutku, a tak jsem běžela na domluvené místo s lehkým zpožděním. A parta se už pomalu vydala k menze a já je měla následovat – zapnula jsem Mapy cz. a dala se do běhu. :D Z běhu mě zastavil až přechod, kde jsem vydechla a čekala, až padne zelená. Než naskočila, všimla jsem si, že se ke mně blíží skupina lidí – otočila jsem se a poznala, že to je naše česká skupina – Martin, Áďa, Terka, pan doktor Kolek, paní docentka Dömischová a Monika, německá organizátorka. :D Měla jsem je pomalu dohánět, jenže já je doslova předehnala. :D A u toho si i pořádně zasportovala.
Na obědě jsme se společně posadili a rozebírali naše dojmy z celého dne.
Stále ještě zůstáváme ve Frankfurtu nad Odrou, jenom se tentokrát posouváme směrem k univerzitě Viadrina. Něco o ní – patří mezi nejmenší německé univerzity, nachází se v blízkosti polských hranic, studují zde polští studenti a nabízí studium práv, kultury a ekonomie.
Čekala nás přibližně hodinová prezentace týkající se chodu školy. Následně se nás ujal místní průvodce, muž středního věku překypující energií, aby nás celou školou provedl, ukázal nám zajímavá místa a něco nám k nim řekl. Prohlídka se protáhla na přibližně hodinu a půl, poté následovala cesta zpátky do Postupimi. Naše pětice jela vlakem na skupinovou jízdenku plus jsme ještě nabrali dvě posily – doktora Kolka i docentku Dömischovou.
Autorčin deník z Rakouska naleznete pod odkazy níže.
Jarmila Macková
