Proč je třeba pohádek ve znakovém jazyce…

Aktualizováno: dub 18

Naše bloggerka Kristýna Winn se zamýšlí nad důležitostí pohádek (nejen) pro děti se sluchovým postižením a připomíná několik iniciativ, které se neslyšícím dětem snaží přinášet kouzla pohádek ve znakovém jazyce.



Hned na začátek je velice důležité si říci a uvědomit si, že Neslyšící jsou jazyková a kulturní menšina, jejímž mateřským jazykem je český znakový jazyk.


Český jazyk a český znakový jazyk jsou dva zcela rozdílné jazykové systémy – mají odlišnou gramatiku, slovosled apod.


Pro Neslyšící je český jazyk až druhý, cizí jazyk, učí se ho ve škole stejně, jako se slyšící učí například angličtinu nebo němčinu. Proto mohou mít s porozuměním češtině větší či menší obtíže. Jejich mateřským jazykem je znakový jazyk. To znamená, že i pro neslyšící dospěláky může psaný český text být komplikací. Zkusme si tuto situace poté představit u dětí…


V pohádkách je obsaženo mnohem více, než by se mohlo zdát.

Videí či materiálů, jako jsou pohádky, básničky, říkanky, povídky a různá vyprávění, pro neslyšící děti, které by jim přinášely radost v jejich mateřském jazyce, jazyce, který je jím smyslově přístupný – tedy ve znakovém jazyce, je velmi málo. Přitom pohádky jsou tolik důležité! Rodiče už od malička dětem čtou nebo vyprávějí pohádky. Díky pohádkám dítěti popisují svět kolem sebe. Skrz pohádky si děti osvojují jazyk a kulturu dané země. Hlavně jsou ale pohádky důležité pro vývoj jazyka. V pohádkách je obsaženo mnohem více, než by se mohlo zdát.


Nějaké pohádky v televizi jsou s titulky, ale děti si je ještě nedokážou přečíst, ať již jsou slyšící nebo Neslyšící. Navíc: když se soustředíte na titulky, tak se nemůžete úplně soustředit na obraz.


Některé pohádky jsou zase tlumočené do českého znakového jazyka tlumočníky v rohu v okénku. Podobně jak je znáte z tlumočených zpráv. Tlumočníci jsou ale v obraze velmi malí – a navíc většinou znakuje tlumočník, který není rodilým mluvčím znakového jazyka a tento jazyk se učil až v pozdějším věku. Znakování pohádek je vždycky lepší od samotných Neslyšících. To samé platí i pro výuku znakového jazyka. Neměli by jej učit slyšící lidé, ale samotní Neslyšící. Ale o tom jindy. To by bylo na dlouhé povídání…


Vraťme se k pohádkám. Například pohádka, která by byla přímo ve znakovém jazyce, se vysílá jen jednou ročně na Vánoce (každý rok jiná). Takže pohádek, které by byly přímo ve znakovém jazyce a neslyšící děti by z nich měly stejné potěšení jako slyšící děti, je opravdu jen zlomek.


Minulý rok v období Vánoc se Neslyšící sami rozhodli, že budou dětem překládat české pohádky vysílané v televizi do znakového jazyka. Pohádky vysílali na svém profilu na Facebooku. Bylo to opravdu krásné.



Posledním skvělým projektem tohoto typu je pohádka od studentů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kteří studují obor Čeština v komunikaci neslyšících. Jde o pohádku O princezně Rózince a znakujícím království. Pohádka je ke zhlédnutí zde: https://www.youtube.com/watch?v=fPROc4onN1A. Studenti měli za úkol vytvořit pro předmět Úvod do tlumočení projekt, který bude mít smysl a přínos pro komunitu Neslyšících. Myslím, že se jim to velmi povedlo. Bylo by potřeba mnohem víc takovýchto projektů.


17 zobrazení0 komentář