Je tu další příspěvek našeho studenta a bloggera Aloise Lexy, který se dělí o své zážitky ze studijního pobytu v německé Postupimi. Tentokrát Alois píše o svém výletu za francouzské hranice, a to do alsaského Štrasburku. V čem je toto město historicky zajímavé a co v něm najdeme?
Poměrně nedávno jsem navštívil hlavní město Alsaska Štrasburk. Tato historická metropole je ukázkovým příkladem, jak se měnily hranice v průběhu staletí, jelikož Štrasburk byl ne vždy francouzský. Po Vestfálském míru v roce 1648 totiž připadl tehdejší Svaté říši římské a až do konce první světové války byl německý. Právě tyto teritoriální změny se promítají do velmi zajímavé architektury. Není tedy divu, že historické centrum Štrasburku nesoucí název „Grande Île“ je zapsáno od roku 1988 na Seznamu světového dědictví UNESCO a v roce 2017 byla zařazena i městská část „Neustadt“ na Seznamu světového dědictví UNESCO, která vznikla během německé správy města (1871–1918).
Ve Štrasburku sídlí celá řada důležitých institucí EU, a to konkrétně Rada Evropy, Evropský parlament a Evropský soud pro lidská práva. Samotný Evropský parlament jsem navštívil a vřele doporučuji k návštěvě. Jedná o mimořádně inovativní prohlídku za použití moderních technologií.
Člověk si může představit, jak je velkolepý plenární sál Evropského parlamentu a udělat si několik fotografií. Za zmínku stojí i Katedrála Notre-Dame, která byla postavená v románském a gotickém slohu a dosahuje výšky 110 m, a právě proto byla do roku 1874 nejvyšší stavbou na světě.
Dále mě zaujalo historické náměstí Kleber, které lze jednoznačně zařadit mezi nejkrásnější náměstí v rámci celé Evropy. Za zmínku stojí i Rohanský palác, který byl sídlem arcibiskupů z rodu Rohanů, nyní se se tu nachází různá muzea. Při zhlédnutí tohoto paláce mi v hlavě vybavila známá píseň „Srdce Jako Kníže Rohan“ od zpěváka Richarda Müllera.
Při návratu z tohoto výletu jsem potkal ve vlaku z Berlína čirou náhodou bývalého studenta mé domovské univerzity, který tu nyní pracuje jako učitel. Jedná se snad o prvního Čecha, které ho jsem tu potkal, pokud nepočítám v Parku Sanssouci moravské turisty z Brna.
Alois Lexa