Za (bohužel) 38. světovým kongresem INSEY v Olomouci

Naše bloggerka Hana Vacková se ve svém nejnovějším článku vrací k osmatřicátému ročníku světového kongresu INSEA — Mezinárodní společnosti pro výchovu uměním napojené na UNESCO, který se uskutečnil od 21. srpna 2025 v Olomouci. Na Univerzitu Palackého se sjelo více než 6 stovek specialistů v oblasti výtvarné pedagogiky, muzejní a galerijní edukace, ale i umělců a zástupců příbuzných oborů.

Když jsem ve čtvrtek odpoledne unavená a dojatá opouštěla Konvikt, dějiště 38. světového kongresu INSEA, říkala jsem si, že proto, abych se pokusila zachytit atmosféru celého kongresu mi nebudou stačit slova.

Také jsem si uvědomovala, že něco tak unikátního dlouho Česká republika a Olomouc nezažije, když vezmeme v úvahu, že taková akce tu byla v roce 1966 v Praze, čili před 59 lety! Proto mě velmi mrzelo, že vše proběhlo za obrovského nezájmu médií, MŠMT, NPI… Jsme asi všichni okoralí, utahaní množstvím informací, které se na nás valí.

Velkolepý začátek v pondělí v kině Metropol potvrdil, že máme světové výtvarníky ve všech možných oborech, představené např. Radimem Jurdou a studiem Amanita, nové mladé olomoucké výtvarníky a animátory, především Pavlu Baštanovou, jejíž film O krávě získal ocenění v Locarnu na filmovém festivalu. Všechny nás dojala svou přednáškou „Not All Those Who Wander Are Lost“ Susan M Coles. A její tři klíčová slova: důstojnost, empatie a tvořivost!

Pak už nastal přednáškový maraton, kdo chtěl hodně vidět a slyšet, nachodil po chodbách kilometry. Pro mě jako Olomoučanku je spousta věcí naprosto všedních. Najednou jsem chodila s očima otevřenýma a vnímala krásy Kaple Božího Těla, olomouckých náměstí a vůbec všeho, co nás obklopuje a běžně si toho nevšímáme. Jako pasivní pozorovatel (jedna z mála učitelek středních škol) jsem hluboce vnímala mezinárodní spojení všech, kterým jde o umění jako celek a vidí společně s uměním společenské souvislosti. Zároveň celosvětových srdcařů, kteří se dokážou nadchnout pro tvořivé věci. Byly to přímo vodotrysky tvořivosti! Na chodbách Konviktu, kde potkáte ve školním roce pár jedinců, to žilo diskusemi, vonělo kávou. Žilo se také neuvěřitelnou demokratickou atmosférou a spojenectvím lidí, kteří ví, že umění promlouvá ke všem a jasným jazykem.

Uvědomovala jsem si, jak je důležité se scházet, diskutovat a přemýšlet. Potřebuje to každý učitel víckrát do roka. Jak potřebné je mít čas o věcech přemýšlet…

Jak smutné v kontextu České republiky, kde se stále bojuje za to, aby výtvarná výchova nebyla popelkou a jakýmsi chuchvalcem všech a všeho možného, co si NPI a MŠMT vymyslelo.

Kdo zažil tuto výjimečnou atmosféru ví, o čem mluvím. Vše probíhalo v duchu hesla EAT, SLEEP, ART AND REPEAT!

Chci vyjádřit poklonu dvěma úžasným ženám, které stály za celou organizací všeho a všech a dokázaly tak, že na Olomouc budou v mezinárodní společnosti INSEA vzpomínat jako na něco neuvěřitelně krásného, co se zažívá ojediněle na světových kongresech. (Cituji to, co jsem slyšela v sekcích, na chodbách a všude.) Potvrzují to také REELS, které jsem si zrovna pustila – perfektní organizace, spoleh na všechno, co kdo slíbil, všudypřítomní ochotní studenti, v každé místnosti někdo, kdo pomohl s technikou. Jako učitelé to důvěrně znáte, i sebepřipravenější hodina může zkolabovat, když si technika postaví hlavu, dodržování časů, takže si člověk mohl přebíhat mezi jednotlivými sekcemi. Jeden student říkal – bylo tu hodně lásky… Ano bylo, lásky k umění, k životu, důstojnosti, opomenout se nedá ani skvělý catering, neboť nejen přednáškami živ jest člověk, a mohla bych pokračovat dál.

Klobouk dolů, Petro a Jano!!!

Jednotlivé sekce vždy končily dotazem: Otázky? V souvislosti s proběhlým světovým kongresem si říkám, že je jich čím dál tím víc…                                                                          

Olomouc 25. 7. 2025