Česká školní inspekce realizuje celou řadu šetření, jež se zaměřují na deskripci a analýzy problémů českého vzdělávacího systému. V posledních letech tyto výsledky komunikuje zajímavým způsobem také na svých sociálních sítích, zejména na facebookové stránce a na Twitteru. Data doprovází zajímavými grafy a jinými vizualizacemi, k nimž nabízí také podrobnější studie.
Vzdělávání se potýká s řadou různých výzev a komplikací, mezi nimiž hrají významnou roli různé projevy rizikového či nevhodného chování včetně šikany. Následky násilného chování mají fyzickou i psychickou povahu, ve vzdělávání se mohou projevit nižší koncentrací v hodinách, narůstající absencí, vyhýbáním se dalším školním aktivitám, záškoláctvím, zhoršením školních výsledků nebo předčasným odchodem ze školy. Všechny tyto skutečnosti ovlivňují i další vzdělávací a pracovní trajektorii žáků, a proto mohou mít dopad i na jejich osobní a profesní život.
V posledních třech letech byla alespoň jednou mezi žáky řešena šikana v 57 % základních a 63 % středních škol. V případně základních škol se ve srovnání se zjišťováním z roku 2015/2016 jedná o nárůst o 10 procentních bodů, u středních škol o necelé 3 p. b. Za vyšším podílem škol nemusí stát jen nárůst počtu případů šikany, ale i větší schopnost škol agresivní chování identifikovat, řešit a tím pádem i vykazovat. K nejčastějším formám šikany mezi žáky se řadí verbální šikana a kyberšikana (častěji na SŠ než na ZŠ). Již v menší míře bylo na školách v rámci šikany řešeno ničení nebo krádež cizího majetku, fyzické napadení nebo pasivní agrese. Kromě šikany mezi žáky byla na školách řešena i šikana žáka vůči učiteli, na ZŠ i SŠ se jedná o 7 % škol. Žáci nejčastěji napadají učitele verbálně, v kyberprostoru nebo volí pasivní prostředky, jako je ignorování. Ve srovnání s rokem 2015/2016, kdy byla evidována jen v jednotkách případů, došlo k nárůstu, za kterým může být větší pozornost, jež školy problematice věnují.
Důležitým předpokladem pro účinnou prevenci rizikového chování včetně šikany je její systematické uchopení. Jako pozitivní lze tedy označit zjištění, že téměř ve všech školách je součástí strategických dokumentů i prevence kyberšikany. Více než polovina středních i základních škol strategické dokumenty v posledních třech letech aktualizovala v reakci na potřeby žáků i aktuální situaci ve společnosti, jednalo se především o specifikaci konkrétních postupů při řešení šikany nebo rozvedení problematiky kyberšikany. Téměř ve všech školách je obsazena pozice školního metodika prevence. Mírně znepokojivý je ale nízký podíl školních metodiků prevence na ZŠ (49 %) i SŠ (66 %), kteří absolvovali kvalifikační studium, neboť se ukazuje, že vzdělávání preventistů v dané problematice má potenciál zvyšovat schopnost aplikovat ověřené preventivní postupy na konkrétní situace ve školách, analyzovat příčiny rizikového chování a tvořivě reagovat, plánovat a vyhodnocovat situace v rámci prevence i okamžitých intervencí.
Tato skutečnost se projevuje i ve schopnosti pojmenovat ve větší šíři potřeby školy právě v oblasti očekávané metodické podpory od odborníků při prevenci rizikového chování ve školách. Časová dotace pro plnění povinností spojených s prevencí rizikového chování ve škole není podle jejich vyjádření dostačující pro 60 % metodiků prevence ze ZŠ a 63 % metodiků na SŠ. Více času preventisté potřebují především pro přímou práci se žáky (případně i zákonnými zástupci), ať už individuální, nebo v rámci intervencí ve třídách. Polovina metodiků prevence věnuje aktivitám spojeným s pozicí 2 až 3 hodiny týdně, ale přibližně v jednom procentu škol zabere tato pozice metodikovi 10–20 hodin za týden. Časová náročnost vykonávání této funkce se liší dle velikosti školy a množství výskytu rizikového chování.
Nezbytnou součástí prevence rizikového chování je péče o klima školy a budování dobrých vztahů nejen mezi žáky, ale i mezi všemi zaměstnanci. Na ZŠ v rozvoji klimatu školy dominuje nastavování vztahových pravidel, péče o vztahy během běžné výuky nebo o třídnických hodinách, na SŠ jsou na prvním místě výjezdní aktivity, především pro stmelení kolektivu nově příchozích žáků.
Pro úspěšnou prevenci v oblasti rizikového chování je vhodné zapojit všechny aktéry, nejen pracovníky školy, ale i žáky, protože dobré vztahy, vzájemná důvěra, všímavost a spolupráce jsou důležitými předpoklady bezpečného prostředí. Na školách ale není pravidelné sledování klimatu školy napříč ročníky obvyklé, alespoň jednou za dva roky sleduje klima jen 34 % ZŠ a 31 % SŠ; vzhledem ke složitosti problematiky ovšem není toto zjištění překvapivé.
Neznamená to však, že by se školy klimatu vůbec nevěnovaly, téměř na 80 % škol inspektoři vyhodnotili, že se škola aktivně věnuje budování vztahů mezi žáky (především v rámci výuky předmětů a prostřednictvím společně stanovených vztahových pravidel). Zároveň na 70 % škol mají žáci k dispozici vybrané pracovníky, se kterými mohou konzultovat i své osobní problémy.
Celou analýzu zaměřenou na problematiku rizikového chování žáků v jednotlivých vzdělávacích stupních naleznete na webu České školní inspekce.
Zpracováno redakcí na základě tematické zprávy České školní inspekce