Sucho, záplavy, mizející biodiverzita… To vše jsou závažné problémy, jejichž řešení je klíčové pro naše přežití a o nichž je třeba hovořit už s žáky a žákyněmi na školách. Pedagogická fakulta proto připravila atraktivní vzdělávací materiály v podobě videí, ilustrací, her a badatelských aktivit. Jsou volně přístupné on-line na zvláštní stránce určené pro výuku biologie, zeměpisu, environmentální výchovy nebo výchovy výtvarné a hudební. Využijí je žáci na gymnáziích a středních školách a všichni další zájemci, které zajímá téma vody v krajině.
Rétorická bitva, aktivity se zapojením kritického myšlení, hry s on-line daty, s mapami a vizualizacemi záplavových zón, tvůrčí psaní, vytváření autorských knih nebo natáčení hudebního klipu – to jsou jen některé z dvou desítek aktivit, které žákům gymnázií a středních škol nabízí výuková minisite Kolik podob má řeka.
Prostřednictvím badatelských a tvůrčích aktivit získají žáci důležité poznatky o říčních ekosystémech a možnostech řešení problému sucha. Především ale aktivity pomáhají budovat vztah mladých lidí k přírodě, vedou je k vnímání světa v souvislostech a k aktivnímu přístupu k řešení ekologických problémů.
Přírodu mladým nepředáváme v dobrém stavu, i když ekologové už dlouho nabízejí cesty, jak lze do krajiny vracet vodu a život. Měli bychom jim více naslouchat!
„Když se dnes mluví o klimatickém žalu a o tom, že mladí lidé prožívají kvůli stavu planety silné emoce, nejde jen o mediální zkratku. Úbytek druhů, výkyvy počasí, hrozba záplav, nebo naopak sucha, to jsou zcela reálné a mimořádně náročné výzvy, které budou muset mladí lidé řešit. Přírodu jim nepředáváme v dobrém stavu, i když ekologové už dlouho nabízejí cesty, jak lze do krajiny vracet vodu a život. Měli bychom jim více naslouchat,“ soudí proděkanka Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Petra Šobáňová, jež vznik edukativního projektu iniciovala. Přizvala k němu ekologa a pracovníka Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Jana Koutného, který se již řadu let věnuje revitalizačním projektům a snaží se navracet vodu do krajiny.
„O ekosystému řeky a rychlých účincích citlivých zásahů, jež řekám vracejí přírodní podobu, umí Jan Koutný velmi barvitě vyprávět. Dokáže přístupně vysvětlit i složitá témata, třeba samočisticí schopnost řeky nebo dopady necitlivých úprav říčních koryt na krajinu. Když nám nabídl, že nás vezme k řece Bečvě a vysvětlí nám, jak vlastně funguje říční ekosystém, neváhali jsme. Do projektu jsme zapojili také studentky katedry výtvarné výchovy a začali jsme na něm pracovat,“ dodává Petra Šobáňová.
Během dvouleté práce na projektu nejprve vznikla videa. Celkem pět videí zachycuje jedinečný úsek řeky Bečvy, kde si řeka během povodní vzala zpět své původní koryto – a kam se navrátily i kriticky ohrožené druhy živočichů. Pak vznikly ilustrace, jež připravily studentky Aneta Pastrňáková a Radka Částková. K nápadům na badatelské aktivity se přidaly nápady umělecké, a nakonec vznikla edukativní webová stránka, která je atraktivní nejen svým obsahem, ale také snahou o mezipředmětovou integraci.
„Znamená to, že se na řeku nedíváme pouze pohledem jednoho školního předmětu, ale že se snažíme žáky přivést k vnímání celku. Aktivity pro žáky tak zasahují do biologie, environmentální výchovy, zeměpisu, ale i do českého jazyka a literatury nebo do výtvarné a hudební výchovy. Také my v autorském týmu jsme spolupracovali s experty z různých disciplín a bylo to velmi obohacující,“ dodává Petra Šobáňová. Její kolegyně Kateřina Mesdag, jež celý projekt koordinovala, dál upřesňuje: „Řeka se v našem projektu stala tématem sbližujícím obsahy různých vzdělávacích oborů. Jde o další komplexní didaktický materiál, který je učitelům a žákům k dispozici na portále Učitel21.“ Projekt Kolik podob má řeka byl podle ní navržen tak, aby svým zpracováním pomohl učitelům lépe se orientovat v množství dostupných zdrojů a aby podporoval spolupráci pedagogů různých předmětů.
„Společně s dalšími výukovými stránkami – Příběhem 17. listopadu, Vaše naše nová slova, Tvoříme digitálně, Ve světě umělých obrazů a dalšími – obohacuje užitečnou knihovnu digitálních vzdělávacích zdrojů do výuky, jež vzniká na olomoucké pedagogické fakultě,“ dodává Kateřina Mesdag.
Webová stránka „Kolik podob má řeka“ je volně přístupná na portále Učitel21 a pedagogická fakulta ji chápe jako jednu z iniciativ, jíž naplňuje svou třetí roli. Videa, texty, fotografie a ilustrace doplňují pracovní listy se zajímavými aktivitami určenými každému, kdo má chuť zamyslet se nad významem řek a unikátních říčních ekosystémů, které řeky svou podobou přímo utvářejí.
Stránku s materiály mohou využít všichni zájemci, primárně je určena žákům a žákyním gymnázií a středních škol. Na minisite jsou zvláště vítáni učitelé a učitelky, kteří mohou materiály využít ve výuce. Jistě je potěší informace, že stránka byla vytvořena s ohledem na rámcový vzdělávací program a cíleně pracuje nejen s mezipředmětovou integrací různých oborů, ale i s principy badatelsky orientované výuky, zážitkové pedagogiky a kreativního učení. Projektová metoda navíc nabízí otevřenost celku – takže si jej mohou učitelé podle svých záměrů libovolně modifikovat.
PdF UP se touto vzdělávací minisite připojuje k Evropskému týdnu udržitelného rozvoje (ETUR). Do této celoevropské iniciativy, která probíhá ve dnech 20.–26. září 2023, se letos poprvé zapojují i české vysoké školy včetně Univerzity Palackého v Olomouci.
Text: redakce U21
Ilustrace: Radka Částková, Aneta Pastrňáková
Minisite Kolik podob má řeka vznikla na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v rámci konceptu Učitel21 v roce 2023.
Námět: Petra Šobáňová, Jan Koutný & Kateřina Mesdag; koordinace projektu: Kateřina Mesdag; koncepce videí: Jan Koutný & Kateřina Mesdag; natáčení a postprodukce: Tomáš Juříček; výtvarné zpracování námětu řeky: Radka Částková; ilustrace živočichů (včetně Honzy) a dalších dílčích prvků stránky: Aneta Pastrňáková; námět a grafické zpracování aktivit: Petra Šobáňová; webdesign: Petra Šobáňová; spolupráce: Vojtěch Češík; odborné konzultace a zvláštní poděkování: Ludvík Urda; ukázky realizace úloh: Studio Experiment Olomouc.