top of page

EduChange 2.0 připravuje budoucí pedagogy na výuku o klimatické změně | Zkušenosti Kateřiny Kolkové

Kateřina Kolková je studentkou 3. ročníku geografie a historie se zaměřením na vzdělávání. Ve svém textu se podělila o vlastní zkušenosti s týdenním programem v rámci projektu EduChange 2.0. Jak sama říká, účast na projektu znamenala vystoupení ze své komfortní zóny, ale také možnost práce v mezinárodním týmu.



Tání ledovců, zvedání hladiny světových oceánů, časté lesní požáry a vlny veder, mírnější zimy nebo silnější bouře. Změna klimatu začíná být citelná rok od roku více a více. Jelikož za ni z největší části může lidstvo samo, je zapotřebí snažit se trend oteplování naší planety alespoň co nejvíce zmírnit. Vedle zavádění nových politických opatření, která jsou v poslední době hodně diskutována, je mimo jiné potřeba začít vychovávat i novou generaci lidí, kteří budou lépe chápat, co tuto změnu způsobuje, proč je třeba se jí bránit a co je nutné dělat, aby se zamezilo nejhorším predikovaným scénářům, ke kterým se lidstvo podle vědců řítí. Avšak prvním krokem vedoucím ke kvalitnímu vzdělávání o klimatické změně ve školách je dostatečně připravit budoucí pedagogy, kteří na svých bedrech ponesou tíhu tohoto důležitého úkolu. Jedním z projektů, který se snaží připravit zejména budoucí pedagogy a geografy na výuku o klimatické změně je program EduChange 2.0.


„Jelikož za klimatickou změnu z největší části může lidstvo samo, je zapotřebí snažit se trend oteplování naší planety alespoň co nejvíce zmírnit. Je potřeba začít vychovávat novou generaci lidí, kteří budou lépe chápat, co tuto změnu způsobuje, proč je třeba se jí bránit a co je nutné dělat, aby se zamezilo nejhorším predikovaným scénářům.“

Na projektu participují čtyři evropské univerzity – Univerzita Palackého v Olomouci, Utrecht University, University of Malta a Norwegian University of Science and Technology. Důležitou součástí týmu je i začínající finská společnost Seppo, která přináší nové možnosti tvorby výuky, protože kombinuje sociální učení a všestranné způsoby využití mobilních technologií. První ročník programu se měl uskutečnit v roce 2021 v Norském Trondheimu, kvůli covidovým restrikcím ale musel být zrušen. V následujících letech už úspěšně proběhly další dva ročníky, které se uskutečnily v roce 2022 v Olomouci a v roce 2023 na Maltě. Ten byl zároveň ročníkem posledním. V letošním roce je v plánu ještě závěrečná konference v nizozemském Utrechtu, kde se vyhodnotí získané poznatky a zkušenosti, které tento projekt všem přinesl.


Já jsem měla to štěstí, že můj životopis společně s následným pohovorem zaujal přijímací komisi, a mohla jsem se tohoto projektu zúčastnit. Odletěla jsem letos v únoru s mými dalšími kolegy na ostrov Malta, kde jsme strávili věděním naplněný týden. První den jsme se dozvěděli, proč je důležité zapojit do výuky i terénní výzkum, co je to gamifikace a jak nám může pomoci ve vzdělávání. Vžili jsme se do role žáků a vyzkoušeli si spojení terénního výzkumu a gamifikace na mobilní hře Seppo, která nás provedla po krásách a zajímavostech města Valletty. Na závěr dne jsme měli přednášku na téma klimatického ostrova města, které bylo takovým podtématem celého týdne. Druhý den se konalo studentské symposium na téma globální změny klimatu a urbanizace, které podnítilo dlouhé diskuse, porovnávání problémů jednotlivých zúčastněných zemí a možné inspirace na jejich řešení. Třetí den jsme se přesunuli do města Rabat, kde se konal workshop s nápady jak přistupovat k výuce nejen enviromentálních témat. Po něm následoval výlet do terénu s ukázkou typických ekosystémů Malty.


Čtvrtý den byl obzvláště výživný. V jeden moment se konalo asi šest workshopů, které nám představovaly možné způsoby zavedení moderních technologií do výuky. Bohužel časové možnosti nám dovolily zúčastnit se jen dvou z nich. Já jsem si vybrala kurz o virtuální realitě, kde byl náš úkol vytvořit vzdělávací obsah, který půjde převést do brýlí na virtuální realitu. Všichni v týmu jsme se shodli, že virtuální realita je skvělým pomocníkem při výuce o místech, kam se studenti dostanou jen stěží. Také je dobrým prostředkem k opakování probírané látky před testem. Diskutovali jsme i problematiku obtížné finanční dostupnosti takové technologie pro většinu škol. Druhým workshopem byla hra Seppo. Poznávali jsme, co vše jsme schopni v prostředí této hry jako učitelé vytvořit, a poté si to zkusili i zrealizovat. Všechny workshopy byly plné nápadů a nás mrzelo, že jsme si nemohli vyzkoušet všechny.


„Prvním krokem vedoucím ke kvalitnímu vzdělávání o klimatické změně ve školách je dostatečně připravit budoucí pedagogy, kteří na svých bedrech ponesou tíhu tohoto důležitého úkolu.“

Čtvrtý den dopoledne nám byl představen projekt s názvem „The Globe Program“, jehož cílem je zvýšit povědomí jednotlivců na celém světě o životním prostředí, přispět ke zprostředkování vědecké práce široké veřejnosti a podpořit vzdělávání studentů v přírodních vědách a matematice. Snaží se vybudovat celosvětovou síť učitelů, studentů, vědců a spoluobčanů, která bude spolupracovat a provádět terénní výzkum podle předem připravených protokolů. Tím skončila práce našich přednášejících a začala naše. Museli jsme prokázat, že jsme se za dobu strávenou na Maltě přiučili něčemu novému. Po zbytek čtvrtého dne a začátkem pátého jsme dostali za úkol v mezinárodních týmech vytvořit nějakou vzdělávací aktivitu, kterou jsme poté museli všichni odprezentovat a řádně vyzkoušet.



Program EduChange 2.0 nám toho dal hodně. Mimo nepřeberného množství nápadů a inspirací do naší pedagogické praxe jsme měli možnost nahlédnout i do rozdílného vnímání klimatické změny v různých zemích. Především nás všechny pobavily pobouřené studentky z Malty, které, když v nadsázce slyšely, že v Norsku dosahují obvyklé letní teploty hodnot jako u nich běžná zima, namítaly, že Norové nezažívají ty pravé důsledky globálního oteplování. Opak je ale pravdou. Dalším příkladem může být úžas nad schopností prosadit v nizozemském Utrechtu rozsáhlou rekonstrukci města, aby obsahovala více zeleně. Zeleň snižuje dopady tepelného ostrova města. Také jsme se dozvěděli o výrazném omezení automobilové dopravy ve městě. Na prolomení komunikačních bariér skvěle zabrala především mezinárodní večeře, při které každý zúčastněný stát připravil typické pokrmy své země a pak probíhala ochutnávka.


Pro mě znamenala účast na projektu i určité vystoupení ze své komfortní zóny, mohla jsem si vyzkoušet práci v mezinárodním týmu a procvičit si komunikaci v angličtině. V neposlední řadě mě seznámila s podobně smýšlejícími lidmi, se kterými jsme se stali dobrými přáteli. Mrzí nás jen fakt, že ještě nejsme plnohodnotnými učiteli a naše zkušenosti si budeme muset ještě na chvíli schovat alespoň na naše další pedagogické praxe.


Kateřina Kolková


Commentaires


bottom of page