Jak se orientují nevidomí aneb strasti při orientaci v prostoru

Přežil střet s tramvají! Nevidomý chlapec se ubránil opilci! Měl kurz sebeobrany... Také tak by mohl znít titulek nového příspěvku našeho bloggera Benjamina Levíčka. Ben je jedním z bloggerů, kteří nám pomáhají připravit studentky a studenty učitelství na inkluzi tím, že sdílejí své postřehy a zkušenosti ze života s postižením. Benjamin se potýká nejen se zrakovým znevýhodněním, ale také s diabetem – a jak říká, i tak se snaží vést plnohodnotný život a předávat druhým radost z něj. Je studentem gymnázia a skvělým muzikantem, rád píše, cestuje a věnuje se IT technologiím. A jak už jste asi porozuměli z úvodu, v tomto příspěvku se podělí o své nehody, kterým se nevyhnul při samostatném pohybu ve městě.



Tímto článkem bych rád navázal na svůj předchozí text, v němž jsem se snažil spíše obecně popsat to, jak u osob se zrakovým handicapem funguje orientace v prostoru. Nyní bych vám rád přiblížil, jaké to je vlastně v praxi, a co nevidomého může potkat. A hned na začátek mohu předeslat, že se – jako i v běžném životě – na vše připravit prostě nejde.


Rozkopané a opravující se ulice mohou být jen těžko překonatelnou překážkou


Jednoho krásného letního dne jsem zrovna odcházel z flétny a jelikož jsem měl čas a venku bylo příjemně, rozhodl jsem se, že se půjdu trochu projít. Šel jsem podle navigace, když vtom se přede mnou objevil výkop. Já jsem nestihl zareagovat, a tak jsem v něm skončil. Jasně, trochu moje chyba byla to, že jsem nedokázal včas reagovat, na druhou stranu jej mohli alespoň nějak pro nevidomé vyznačit.


Asi jeden z nejkurióznějších zážitků, jež mne potkaly, byl opět zapříčiněný opravující se ulicí. Chtěl jsem se dostat domů a šel jsem na zastávku trolejbusu, kterým běžně jezdím. To jsem ale netušil, že je stanice posunutá asi o 100 metrů dále, než byla normálně, a to kvůli práci na silnici. Zhruba 10 minut jsem stál v domnění, že jsem na správném místě, poté mi ale bylo divné, že ve všední den v centru města tudy neprojížděl žádný dopravní prostředek. Podíval jsem se na jízdní řády a v čase, kdy jsem tam stepoval, již projelo několik spojů. Po zeptání se kolemjdoucích jsem zjistil, že mnou hledanou zastávku přesunuli.


Přepadení? I to se může stát


Historky, které jsem zmínil, jsou spíše úsměvné, není však vyloučeno, že se přihodí i něco nepříjemnějšího. Například já jsem měl již několik incidentů s různými lidmi. Ten nejnáročnější jsem zažil asi před dvěma měsíci.


Ve večerních hodinách jsem stál na autobusové zastávce, na níž jsem byl sám. Najednou si ke mně vykračoval nějaký společensky unavený pán. Ze začátku mi pokládal dosti nesouvislé otázky a poté se mne začal nepříjemně dotýkat a snažil se mi vytáhnout z náprsní kapsy mobilní telefon. Naštěstí jsem se dokázal ubránit, a to díky kurzu sebeobrany, který jsem absolvoval, komfortní situace to však nebyla.


A co střety s dopravními prostředky?


Již dvakrát se mi stalo, že do mne narazil dopravní prostředek. Poprvé to nebylo nic vážného, v zimních měsících jsem na poměrně kluzkém povrchu přecházel silnici a auto, které jelo příliš rychle, dostalo smyk přímo do mne. Naštěstí se ani mně, ani řidiči nic nestalo.


Druhá situace však byla o něco vážnější. Stál jsem na tramvajové zastávce úplně u zadních dveří, což by nevidomí rozhodně dělat neměli, jelikož je jen těžko může spatřit řidič. Přijíždějící tramvaj na zastávce musela zatáčet a jedna její část vybočovala z kolejí. Já se snažil zaposlouchat, jestli už přijela, vyklonil jsem hlavu trochu dopředu a tramvaj mi vrazila přímo do hlavy. Opět se mi nic vážného kromě dosti viditelné jizvy nestalo, nemohu však říci, že by střet s městskou hromadnou dopravou byl dvakrát příjemný.


Opatrnost musí být na prvním místě


Ať už jste nevidomý, ke své přepravě používáte invalidní vozík či patříte mezi osoby bez handicapu, je nesmírně důležité, abyste zejména v rušných městech dávali pozor a chovali se disciplinovaně. Tím se dá předejít mnoha komplikacím. Jasně, zejména bez zraku se některým potížím zkrátka nevyhnete, to však nic nemění na faktu, že je nutné stavět opatrnost, ohleduplnost a dodržování pravidel do popředí.


Benjamin Levíček

31 zobrazení0 komentářů