Bakalářské a magisterské práce studentek a studentů výtvarné tvorby nebo učitelství výtvarné výchovy mají velmi často charakter umělecké práce. Bývají to soubory maleb, sochařské realizace nebo třeba fotografické soubory – jako v případě studentky Laury Hejtmánkové. Bakalářskou práci jí vedl MgA. Svatopluk Klesnil a výsledkem je soubor magicky působících fotografií, na nichž je zachycena městská příroda v nočním osvětlení pouličních lamp.
S tématy umělecky pojatých prací obvykle do příslušného ateliéru přicházejí sami studenti – bývají to témata, k nimž mají hluboký osobní vztah, často také témata společensky aktuální a palčivá. Takovým je i téma Laury Hejtmánkové, jíž zdaleka nešlo jen o zachycení nočního umělého světla na stromech a jiné městské zeleni.
Vytratila se hranice mezi dnem a nocí. Zapomínáme, že jsme na tmu bytostně vázáni.
Jak sama Laura píše, výsledné fotografie nejsou popisným dokumentárním cyklem, jako spíše emotivním, osobním vyjádřením problému světelného smogu. Podávají svědectví o tom, jak vypadají vybraná místa Prahy v noci, a zároveň nesou hlubší poselství. „Dnes jsou naše města neustále plná světla. Jakoby se vytratila hranice mezi dnem a nocí. Zapomínáme, že jako lidstvo a celý ekosystém jsme na tmu bytostně vázáni. Je také důležité si uvědomit, že se ve městech nenacházejí pouze lidé, venku v ulicích se odehrává život nespočtu organismů. Jak víme od odborníků, světlo pouličních lamp může mít na přírodní říši devastující dopady. Narušuje její biorytmus, stejně jako u člověka. V tuto chvíli je nesmírně důležité položit si otázku: Kolik světla vlastně potřebujeme?“ vysvětluje svůj záměr studentka a dodává, že je mnoho možností, jak snížit nepřirozenou noční luminositu. Důležité je chtít problém řešit; ostatně také proto se rozhodla na téma upozornit.
A jak fotografie vznikaly? Při obhajobě Laura Hejtmánková podotkla, že občas bylo fotografování docela nebezpečné, protože se musela do různých koutů města Prahy vydávat během hluboké noci. Když si zařídila doprovod, postrádala intimitu důležitou pro uměleckou práci, když se vypravila sama, necítila se bezpečně. Hledala totiž přirozeně místa, kde se střetává noční tma s nepřirozeným osvětlením a kde je možné zachytit zákoutí bez lidí.
Vedoucí její práce Svatopluk Klesnil na práci oceňuje, že „si Laura zvolila téma, které v posledních letech ve společnosti silněji rezonuje. Nešla na to ovšem způsobem, který by šel i očekávat. Místo zvolených motivů s vizuálně atraktivní přehlcenou záplavou umělého světla vidíme na fotografiích absolutní tmu, z které se – díky světelnému smogu – postupně vynořují pouze náznaky fragmentů přírody a prvků ve veřejném prostoru.“ Autorka se tak vyhnula doslovnému popisu problému a nechává na divákovi, jak bude vnímavý a otevřený – třeba i pro mnoho dalších výkladů, které se při pohledu na fotografie nabízejí.
Jak Svatopluk Klesnil upřesňuje, na katedře výtvarné výchovy absolvují studenti v jednotlivých ateliérech většinu hlavních uměleckých oborů – včetně přednášek z dějin umění i dalších teoretických předmětů s praxí. Díky tomu by měli být schopni zvolené téma své kvalifikační práce zasadit do širšího kontextu. „Jsou schopni prolínat oblasti svého zájmu s vhodnými uměleckými prostředky. To vše dává závěrečné přehlídce kvalifikačních prací pestrost obohacenou osobnostní rovinou studentů – a platí to i v ateliéru fotografie,“ dodává vedoucí ateliéru.
Autorka: Laura Hejtmánková
Kolik světla potřebujeme? Bakalářská práce
Soubor zobrazuje především rostliny v nočním městském prostředí. Snímky byly pořízeny digitálním fotoaparátem s objektivem 25mm f/1.2. Množství světla a tmy ve fotografiích se snaží být co nejvíce autentické s místem vzniku.
Text: Petra Šobáňová
Foto autorky: Petra Šobáňová
Fotografie: Laura Hejtmánková