V každou denní či noční dobu zažívají stovky českých dětí v online prostředí rizikové situace, které jim mohou způsobit vážně fyzické či psychické následky. Odvahu požádat o pomoc dospělého však najde pouze zlomek z nich. Mají strach, jak by jejich rodiče reagovali, kdyby se o problémech, které jsou často spojené se sexualitou, dozvěděli.
„Drtivá většina případů dětských obětí, které v poradně E-Bezpečí řešíme, začíná nebo končí větou: Nechci, aby se o tom dozvěděla mamka a taťka, zabili by mě,“ osvětluje problém Kamil Kopecký z Univerzity Palackého v Olomouci. „Předpokládají totiž, že rodiče budou na prosbu o pomoc reagovat nepřiměřeně – často zákazem používání internetové služby, přehnanými emocemi, vztekem či dokonce fyzickým násilím,“ doplňuje.
Přestože je pochopitelné, že rodiče často na dětské prosby reagují podrážděně, neadekvátní reakce se jim mohou v budoucnu vymstít – dítě totiž bude předpokládat, že takto zareagují i příště, a proto u nich v budoucnu pomoc hledat nebude. Rodič je přitom v rámci řešení jednotlivých případů klíčový – dokáže dítěti okamžitě pomoci, dokáže případ předat například policii ČR, dokáže zajistit, aby bylo dítě v bezpečí a podobně.
„V poradně E-Bezpečí jsme opakovaně řešili situace, kdy pachatel z dítěte vylákal intimní fotografie a videa a podrobil ho velmi intenzivnímu vydírání, které trvalo několik měsíců. Dítě to po celou dobu nikomu nenahlásilo a nechalo si ubližovat, přestože rodiče seděli ve vedlejší místnosti,“ dodává Kopecký.
Opakovaně jsme řešili situace, kdy pachatel z dítěte vylákal intimní fotografie a videa a podrobil ho vydírání, které trvalo několik měsíců. Dítě to po celou dobu nikomu nenahlásilo a nechalo si ubližovat, přestože rodiče seděli ve vedlejší místnosti.
Úlohu rodiče tak často přebírají nejrůznější anonymní online linky, se kterými může dítě komunikovat anonymně. Další v pořadí jsou kamarádi dítěte, ale také například učitelé, kterým v některých případech děti důvěřují více než vlastním rodičům. Důvěra totiž nevzniká jednoduše, je třeba ji budovat od útlého věku dítěte.
„Již v předškolním věku musí dítě pochopit, že rodič je pro něj místem prvního kontaktu, na kterého se může obrátit kdykoli s jakoukoli prosbou o pomoc. A že krizová situace neskončí automaticky sankcí, ale spíše poučením a nastavením preventivních opatření,“ připomíná Kopecký.
Před vstupem na internet je samozřejmě důležité seznámit děti s riziky, kterým mohou být v online prostředí vystaveny, a vybudovat v nich základní bezpečnostní návyky, ke kterým patří ochrana osobních údajů (například nesdílet intimní fotografie či videa ani se svým přítelem či přítelkyní), dvojfázové zabezpečení všech účtů, pravidla spojená se sociálními sítěmi (veřejné vs. soukromé profily, netiketa), pravidla spojená s penězi a platbami a podobně. Na tom všem společně spolupracují rodiče, pedagogové, policisté a řada expertních organizací, ke kterým patří E-Bezpečí či Safer Internet Centrum ČR.
E-Bezpečí