Moje cesta k českému občanství, 3. část

Je tu další příspěvek naší bloggerky a studentky Inky Wesołowské! Ve čtyřdílném textu Inka čtenářům představí své zkušenosti se získáním českého občanství. Jak sama říká, tomuto tématu se rozhodla věnovat, protože má své vlastní osobní zkušenosti a také jí přijde, že většina Čechů nemá vůbec tušení, jak vypadá byrokratická realita všech cizinců v České republice.



Ve druhé části jsme se dostali k trvalému pobytu, tzn. cizinec již získal české rodné číslo a nemusí nadále používat své číslo pojištěnce; pořád ale nemá svá volební práva. Trvalý pobyt (TP) je pouze takovým mezistupněm k českému občanství. Dnes bych vám ráda představila, co všechno musí cizinec zařídit, aby vůbec mohl o české občanství zažádat.


Jaké podmínky musí cizinec splnit?

  • Je občan EU a musí na území ČR nepřetržitě pobývat alespoň 3 roky

  • Není občan EU a musí na území ČR nepřetržitě pobývat alespoň 5 let

  • Je cizinec (z EU/mimo EU) a má povolen TP po dobu, která spolu s předcházejícím oprávněným pobytem na území ČR dosahuje alespoň 10 let

Zkouška z českého jazyka a reálií ČR


Pro většinu cizinců platí, že musí na Karlovce v Praze (Ústav jazykové a odborné přípravy) absolvovat dvě zkoušky – jednu jazykovou a druhou týkající se reálií. Existují však případy, kdy obě mohou být prominuty. Stačí, že cizinec studoval minimálně tři roky na české škole, na které je vyučovacím jazykem samozřejmě čeština. Maturita z češtiny je považována za rovnocennou se zkouškou z UK.


Kde se vlastně zařizuje české občanství?


Když jsem si pořizovala české občanství, toto byla otázka, která zazněla naprosto vždycky. Většina Čechů si totiž myslela, že se to vyřizuje na „cizinecké“, ale není tomu tak. Celý tento proces probíhá na nejbližším krajském úřadu v místě trvalého pobytu. V mém případě se jednalo o krajský úřad v Olomouci.


Seznam všech nezbytných dokumentů k podání žádosti o české občanství:

  • do češtiny přeložený rodný list ze státu, ze kterého cizinec pochází; překlad musí vyhotovit a opatřit razítkem oficiální překladatel,

  • oddací list nebo doklad o vzniku registrovaného partnerství (pouze ve chvíli, že se cizinec vdal/oženil nebo vstoupil do partnerství), případně doklad o rozvodu nebo rozhodnutí o zrušení partnerství či úmrtní list zemřelého manžela nebo partnera,

  • výpis z evidence trestů – pokud cizinec přijel do ČR před dovršením 15 let, tento dokument může vynechat,

  • životopis, zpracovaný volnou formou v českém jazyce (maximálně však na 4 NS),

  • žádost s odůvodněním, proč vlastně žádáme o české občanství,

  • doklad o absolvování zkoušky znalosti z českého jazyka – lze nahradit vysvědčeními ze školy nebo maturitním vysvědčením,

  • doklady, které prokazují pobyt žadatele na území České republiky a jeho pobyty v zahraničí – doporučuji zmínit pobyty v zahraničí i v životopisu + jejich dobu trvání,

  • potvrzení, že cizinec žádnému úřadu nic nedluží (nesmí být starší než 30 dnů – přesně se jedná o úřady:

Finanční správa České republiky

Celní správa České republiky

Česká správa sociálního zabezpečení

zdravotní pojišťovna

  • doklady o všech příjmech, a to nejlépe po celou dobu pobytu v ČR – stačí vytištěné výpisy z bankovního účtu,

  • pracovní smlouvy po celou dobu pobytu v ČR,

  • potvrzení o studiu – pokud cizinec zrovna studuje.


Jak to probíhá?


Každý cizinec vlastně má na krajském úřadu přiděleného úředníka, který se zabývá vyloženě jeho případem. Měla jsem číslo a mail na „svoji“ paní a mohla jsem ji kontaktovat kdykoliv jsem se potřebovala něco dozvědět – samozřejmě v rámci jejích pracovních hodin. Byla jsem s ní vlastně v neustálém kontaktu a měly jsme také pár schůzek týkajících se mé chybějící dokumentace.


Když již bylo vše zařízené, domluvila jsem se s „mojí“ paní na konkrétní termín poslední schůzky a potom tři hodiny kontrolovala, jestli jsem přinesla všechny nutné dokumenty. Musela si všude poznamenat, kolik stran dokumentů jsem přesně přinesla, zjišťovala také jejich platnost atd. Musela jsem tam také vyplnit Dotazník k žádosti o udělení státního občanství České republiky a podepsat dokument, že jsem paní na krajském úřadu předala všechny nutné dokumenty.


Potom příslušný úředník posílá celou dokumentaci do Prahy na Ministerstvo vnitra.


Co dál?


Potom cizinec může jen čekat. Občas se jedná o „pouhý“ rok, většina ale bohužel čeká až dva roky. Paní na krajském úřadu mi říkala, že dost často se stává, že MV žádost odmítne, ale já měla neskutečné štěstí a mou žádost mi schválili po roce.


Jednoho dne mi zavolala „moje“ paní z KÚ a řekla, že mi to schválili a že si mám koupit dvě kolkové známky v hodnotě 1000 CZK. Byla jsem neskutečně šťastná! Tímto to ale nekončí. Ve čtvrté, již poslední, části se zaměřím na finální proces získání českého občanství.


P.S. Pokud by někdo měl zájem o nějaké podrobnosti týkající se získání českého občanství, tady máte článek přímo od MV.


Inka Wesołowska

51 zobrazení0 komentářů

Související příspěvky

Zobrazit vše