Můj deník z Rakouska VI: Když už němčina není cizí
- Učitel21
- před 57 minutami
- Minut čtení: 5
Závěrečná část rakouského deníku Jarmily Mackové patří loučení s Vídní, posledním zážitkům i tichému bilancování. Mezi hodinou němčiny s lidmi z celého světa, sólo procházkou podél Dunaje a posledními univerzitními předměty se ukazuje, jak se během jediného měsíce může změnit vztah k cizímu jazyku – i k sobě samé.
29. 10. 2025
Kristýnka mi nabídla zajímavou příležitost, kterou jsem si nemohla nechat ujít – na katolické koleji vyučovala řádová sestra němčinu! Pro mě, jakožto budoucí paní učitelku němčiny, to znělo lákavě. V sedm hodin večer jsme tedy vyrazily. Představovala jsem si, že se usadíme do společenské místnosti, ale místo toho nás sestra Regina nasměrovala k vedlejším dveřím. Místo asi 15 stolů na nás čekaly 4 pohovky vyskládané do čtverce. A na nich již sedělo asi 10 lidí. Manželé ze Sýrie, muž z Iráku, dívka ze Španělska, Sofie z Maďarska (moje známá ze včerejška) a rodilý Rakušan. Jména se mi jako obvykle vykouřila z hlavy. :D Bavilo mě na tom, že se sešlo tolik lidí z různých koutů světa. Spojovala je jedna věc – zlepšit se v němčině. Sestra Regina se posadila mezi nás. V prvním kole jsme se museli ostatním představit a říct, co nás bavilo dělat v dětství. Vzápětí nám Regina rozdala papíry s několika obrázky a k tomu slovíčka týkající se dětství. Ve druhém kole jsme si vybrali obrázek a popsali ho ostatním. Setkání trvalo hodinu a půl. V jeho polovině nás poctila svou přítomností dívka pocházející až z dalekého Peru!
Následně si nás Regina rozdělila do dvou menších skupinek. V komornějších skupinách jsme nadále diskutovali o našem dětství. Zkrátka a dobře, celou hodinu a půl jsme konverzovali v němčině. Když mi Kristy řekla, že na setkání s Reginou dneska přišlo hodně lidí, zůstala jsem v šoku. 12 lidí že je hodně? :D Je to prostě tak, jak to je, na tom nic nevymyslím. :D
Bylo to pro mě přínosné. Původně jsem si myslela, že přijde jeptiška v tradičním hábitu, postaví se před tabuli a bude do nás lít gramatiku. Realita? Komorní setkání, klidné posezení a německá konverzace! A Regina je moc fajn, příjemná a dá se s ní skvěle kecat! :D Aspoň vidíte, jak se naše očekávání míjejí se skutečností.
Dochází mi jedna věc – toto je moje poslední noc ve Vídni!
30. 10. 2025
Další z věcí, kterou jsem ve Vídni plánovala zažít, byl můj vysněný sólo trip. Předtím jsem dělala plno jiných věcí, chodila po různých památkách a honila zážitky, takže jsem si jej nechala jako sladkou třešničku na dortu! :D
Původně jsem plánovala celodenní, ale ve výsledku jsem ho zkrátila na 3 hodiny. Měl být spontánní, kam dojdu, tam dojdu a pak se vrátím domů. Tento byl napůl plánovaný a napůl jsem se nechala vést událostmi. :D Plán? Podívat se na Donau Insel a na slavnou Donau Turm. Donau říkají Rakušané a všichni německy mluvící občané Dunaji.
Vyrazila jsem krátce po osmé ráno, svezla se metrem a vystoupila na stanici na rozkládající se nad hladinou široké a obrovské řeky. Slezla jsem dolů a turistickým tempem se procházela po dunajském nábřeží. Míjela jsem nespočet různých posezení a lehátek k relaxaci. Jednoho otužilce jsem vyrušila při ranní koupeli a chvíli pozorovala labutě, jak si klidně a ničím nerušeně plavou. :D Poprosila jsem jednoho pána, ať mě zvěční u Dunaje. Posadila jsem se na lavici ve tvaru půlkruhu a zády se obrátila k mrakodrapům stojícím na opačné straně řeky. Cvak! A fotečka byla na světě. Poté jsem vyrazila dál – přešla dřevěný most a dostala se na druhý břeh. I tam jsem se procházela podél pobřeží a zkoumala, co kde je k vidění. Směrové tabule mě vedly k blízké zřícenině hradu. Což bych nestíhala, vzhledem k tomu, že jsem musela být ve 3 odpoledne na přednášce, do toho se naobědvat a stihnout krátké rande s Kristy.
Aspoň vím, kde začít příště, až se rozhodnu si zajet do Vídně. :D Toto je moje budoucí startovací čára!
Z pobřeží jsem vylezla minikopečkem do parku. Tráva na něm mi vzhledem i vůní připomínala fotbalové hřiště. V okolí jsem spatřila Donauturm. Chvíli jsem hledala cestu, jak se k ní z parku dostat. Oddělovala nás dálnice směrem na Budapešť. Nakonec jsem přece jen našla správnou cestičku a dopravila se do dalšího parku. Ten protínaly liliputí koleje pro malý vláček. V parcích jsem si užívala podzimní atmosféru – vybarvené listí, nebe se vyjasňovalo a teplota pomalu, ale jistě stoupala. Klikatými cestičkami jsem došla ke svému cíli. Přede mnou se tyčila 225 metrů vysoká věž! Pokud jste ochotni obětovat 60 euro za vstup, může vám nabídnout luxusní vyhlídku na Vídeň a zároveň otáčející se kavárnu a restauraci! Pro milovníky adrenalinu je zde postaven tobogán ve výšce 160 metrů nad zemí! Ani tyto vymoženosti mě nepřesvědčily za to dát 60 euro. Tak jsem si o tom všem nechala zdát, věž si vyfotila a vydala se o kus dál – do třetího parku. :D Na trávníku ležely labutě – vypadají jako mírumilovná zvířata, ale zdání klame! :D K jedné z nic jsem se přiblížila, podala ji natrhanou trávu na zobnutí a ona na mě začala syčet! Nazula jsem si pomyslné tretry a utíkala od ní. :D
Čas mě hnal kupředu, takže jsem hledala nejbližší metro. Opouštěla jsem park a v dáli na mě vykouklo obrovské bílé U na modré krychli. Než jsem se k němu dostala, zaujal mě barevný, bohatě zdobený altánek v čínském stylu. O kousek dál jsem narazila na vstup do tradiční čínské zahrady, kterou znám z televize. Nedalo mi to a vlezla jsem dovnitř. Obdivovala jsem pro mě zcela nový a neokoukaný styl. Vzadu byla čínská restaurace – dovolila jsem si vstoupit dovnitř, abych si ji prohlédla. Chtěla jsem pro vás udělat pár snímků, ale majitelka mi důrazně řekla, že si nepřeje focení a že se mám jen koukat očima. Dobrá, musíte se tedy spokojit pouze s fotečkou zvenčí. :D A mám aspoň další tip, kam si ve Vídni skočit na oběd. To se také hodí!
S Kristy jsme se prošly po centru města a pokecaly si v němčině – chceme si udělat C1 certifikát z němčiny. Takže pro to musíme něco udělat! :D
Poslední předmět, který jsem ve Vídni absolvovala, se jmenoval DaZ: Sprachliche Bildung und Sprachförderung. Opírali jsme se zde o pojem DaZ a jazykové kompetence.
Obecně jsem v Rakousku absolvovala zcela nové předměty, které mi nabídly širší náhled na němčinu. Podívala jsem se na němčinu z jiného úhlu pohledu a zjistila, že v jejím rámci je pořád co objevovat a poznávat. Němčina zkrátka není jenom gramatika a nová slovíčka. :D Zážitek na konec? Samozřejmě, že se rozloučíme vtipně! :D Takže: můj odjezd z Vídně byl v ohrožení! :D S Irčou jsme se snažily nacpat do metra. Pak jsme usoudily, že je lepší počkat na další vagón v domnění, že pojede méně lidí. Jenže! Realita předčila naše očekávání! Jeden občan se mermomocí nacpal do metra, až mu dveře skříply kabát. :D A díky tomu zastavil provoz metra na 15 minut. :D
Naštěstí mu strojvedoucí pomohl, já si stihla zaběhnout pro kufr a Štěpa nemusel zas tak dlouho čekat před metrem na Irču s klíči. Konec dobrý, všechno dobré! :D Bylo mi s vámi dobře a ráda jsem to pro vás dokumentovala.
Takže: kam vyrazíme příště? Zazvonil zvonec a Rakousku je konec! :D
PS: doufám, že jsem vás aspoň jednou za celou tu éru pořádně pobavila!
Předchozí díly naleznete pod odkazy níže.
Jarmila Macková
Komentáře