top of page

Pomíjivost v umění. Studentka zprostředkovává atmosféru opuštěného místa

Bakalářské a magisterské práce studentek a studentů výtvarné tvorby nebo učitelství výtvarné výchovy mají velmi často charakter umělecké práce. Studentka učitelství výtvarné výchovy a edukace v kultuře Magdaléna Khýrová využila ve své diplomové práci různá média, aby dokázala zachytit atmosféru opuštěného místa. Výsledná instalace pak nejen vizuálně přiblížila podobu a povahu místa, ale také vytvořila prostor provázaný zážitkem, který diváky ponořil a vyzval k hlubšímu zamyšlení nad proměnami času.



Magdaléno, tématem Vaší diplomové práce byla Pomíjivost. Co Vás k tomu vedlo?


Diplomová práce je jakýmsi završením studia a zpravidla tak vychází z dlouhodobějšího tvůrčího zaměření. Pro někoho jím může být vybrané médium, které si v průběhu studia osvojí, pro mě to bylo téma, jež mě provází a odráží se v mé tvorbě (v té či oné podobě) již poměrně dlouhou dobu a postupně se pro mě stalo tématem velmi osobním.


Kde jste hledala inspiraci?


Oslovují mě umělecká díla, která pomíjivost evokují a autoři, kteří se jí ve své tvorbě zabývají. Zajímavé mi přijdou zejména takové přístupy, které vycházejí z vnitřní motivace umělce a ukrývají v sobě osobní významy a obsahy. Při tvorbě jsem sama vycházela především z událostí z osobního života, z věrně známého prostředí a vlastních úvah nad tématem.


Mým cílem bylo nějakým způsobem zprostředkovat atmosféru tohoto místa, která je z velké části dána vzpomínkami a její vnímání je samozřejmě velmi subjektivní. Pokusila jsem se proto alespoň poodkrýt svůj vlastní pohled na toto místo nezasvěcenému divákovi.

Můžete nám přiblížit proces tvorby?


Práce je záznamem opuštěného místa – zahrady a objektu chaty po prarodičích, kde dříve trávili veškerý svůj volný čas. Mým cílem bylo nějakým způsobem zprostředkovat atmosféru tohoto místa, která je z velké části dána vzpomínkami a její vnímání je samozřejmě velmi subjektivní. Pokusila jsem se proto alespoň poodkrýt svůj vlastní pohled na toto místo nezasvěcenému divákovi.


Práce samotná neměla předem určenou podobu, vyvíjela se postupně. Proces tvorby pro mě byl v první řadě procesem hledání a znovupoznávání. Nejprve jsem zaznamenávala otisk místa prostřednictvím frotáže, ta byla ale sama o sobě pro věrné zprostředkování atmosféry nedostačující. Uchýlila jsem se proto k digitální fotografii, která mi umožnila zasadit jednotlivé frotáže do kontextu. Fotografie jsem chtěla promítat přes frotáže, ty byly ale z většiny příliš malé na to, aby přes ně mohla být projekce promítána. Začala jsem hledat jinou cestu, jak jedno s druhým propojit. Touto cestou se nakonec stalo video, v němž se mezi sebou jednotlivé obrazy vzájemně různě prolínají. Detaily frotáží se tak vynořují z fotografií prostoru jako fragmenty vzpomínek.


Ve výsledné instalaci jsem videa promítala na staré textilie zavěšené do prostoru, imitující záclony či závěsy objevující se na fotografiích. Za místo instalace jsem zvolila intimní sklepní prostor konviktu, který dokresloval celkové vyznění projekce.


Ve výsledné instalaci jsem videa promítala na staré textilie zavěšené do prostoru, imitující záclony či závěsy objevující se na fotografiích. Za místo instalace jsem zvolila intimní sklepní prostor konviktu, který dokresloval celkové vyznění projekce.

Vyskytly se při navrhování nějaké limity?


Mnohdy je největším limitem člověk sám sobě, pokud si netroufne zkoušet nové věci, bojí se nejistých výsledků či neúspěchu. To byl zpočátku právě můj případ. Pochyby pramenící především z vlastní nezkušenosti s médiem videa mi však pomohl překonat vedoucí práce, profesor Havlík.


Závěrečnou práci jste v květnu letošního roku úspěšně obhájila. Jaké máte teď plány?


Chtěla bych se i nadále věnovat výtvarnému umění a dále se v této oblasti rozvíjet. Po státnicích mám v plánu jít dále studovat.


Chystáte se na toto téma ještě nějakým způsobem navazovat, nebo je to uzavřená věc?


Pomíjivost je podle mě téma, které nelze nikdy zcela uzavřít. O tom svědčí také jeho kontinuální výskyt napříč dějinami umění. Jsem si jistá, že se v mé tvorbě v nějaké podobě ještě objeví, ať již plánovaně, či nikoliv.


Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů v dalším studiu!


Zpracováno redakcí U21

Foto: Alžběta Gregorová



Související příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page