Naše studentka a bloggerka Nikola Havránková se dnes podělí o své zážitky ze studijního pobytu, v rámci kterého se podívala do Estonska. Tam absolvovala desetidenní výcvikový kurz s názvem The Power of Storytelling.
Miluji cestování! Propadla jsem mu v létě roku 2018, kdy jsem po maturitě chtěla zkusit něco nového. Od té doby jsem byla v zahraničí v mnoha rolích. Např. jako dobrovolník ve Skotsku a Kanadě, učitelka a chůva v Londýně, plážový povaleč v Barceloně, couchsurfer ve Stockholmu, baťůžkář v Nizozemí, typický dovolenkář v Itálii, organizátor rodinné dovolené v Istanbulu a teď nově i jako student v Estonsku.
Kamarádka mě přivedla k úžasné zkušenosti, která tu je pro všechny, a to jsou krátkodobé projekty od Erasmu+. Každý známe klasický „erasmus“, kdy student vysoké školy vyjede do zahraničí na semestr či na rok, vzdělávat se na jinou univerzitu. To však není vše, co nám Erasmus+ může nabídnout. Proto jsem neváhala a přes organizaci Evropské centrum mládeže v Břeclavi jsem vyjela na svůj první projekt, kterým byl desetidenní výcvikový kurz s názvem The Power of Storytelling do Estonska.
A jak to funguje? Úplně jednoduše. Najdete si projekt, do kterého byste se chtěli zapojit, pošlete přihlášku, koupíte letenky a za pár dní se už setkáváte s partou stejně naladěných lidí ze všech evropských koutů světa. Já jsem vyjela do kouzelného a vánočně magického kempu Roosta, nedaleko od hlavního města Tallinnu, na začátku prosince. Setkala jsem se s dalšími dvaadvaceti účastníky z jedenácti zemí a s šestnácti národnostmi. Za Českou republiku jsme tu byly dvě, já a Radka.
Během deseti dnů jsme se podívali na storytelling ze všech úhlů pohledu. Každý den jsme se účastnili dopoledního a odpoledního bloku. Pomocí různých technik jsme zjišťovali, co to storytelling je a jak ho můžeme ve svém životě využít. V praxi to vypadalo tak, že jsme si vyprávěli příběhy, tancovali jsme, aby i naše tělo mohlo vyprávět, ocitli jsme se na přehlídkovém mole, napsali jsme pohádku, vyzkoušeli si techniku LARPu nebo jsme podstoupili cestu hrdiny. Na celé mrazivé odpoledne jsme se vydali na cestu, kde jsme hledali odpovědi na své otázky, které nás trápí. Po celou dobu programu tu pro nás byli dva výborní italští lektoři, na které jsme se mohli kdykoliv obrátit.
Po oficiálním programu jsme chodili na zamrzlou pláž sledovat západy slunce, sáňkovali, poznávali nové kultury skrze jídlo, hry, tanec a alkohol. Hráli jsme bowling, svěřovali si své pracovní plány a nabízeli přespání pro budoucí cestování po nových zemích.
Poslední den jsme všichni brzo ráno nasedli rozespalí do autobusu, který nás zavezl s našimi zavazadly na letiště. Tam jsme vystoupili, ale přeci jen to nebyl konec cesty. Velká část účastníků zůstávala v Tallinnu. A proto další článek bude věnovaný krásám Tallinnu a vypozorovaným zajímavostem z Estonska.
A proč jsem tam vůbec jela? Erasmus+ nabízí pracovníkům s mládeží nebo mladým lidem poznat kulturu nové země, zlepšit si jazyk a získat povědomí či se pomocí výcvikových kurzů vzdělat v určité oblasti. Chtějí tak podpořit připravenost mladého člověka pro trh práce a zvýšit jeho povědomí o evropských tématech jako je rasismus, migrace, psychické zdraví, soft skills atd.
Já jsem si vybrala kurz, který pracuje se slovem a příběhem, protože věřím, že v mé budoucí práci učitelky je důležité nejen poslouchat, ale vnímat, co ostatní říkají, a zároveň nechat jejich příběhy zaznít.
Nikola Havránková