Je tu další příspěvek naší bloggerky a studentky Inky Wesołowské! Tentokrát čtenářům představí další instagramovou iniciativu, kterou je projekt Mlč, zlato. Jak Inka říká, Instagram je v dnešní době pravděpodobně tou nejpopulárnější sociální síti vůbec, a jakákoliv online iniciativa, která se snaží popularizovat názory, které nikoho neškatulkují, je naprosto úžasným nápadem.
Tentokrát bych vám tu ráda něco řekla o instagramovém účtu Mlč, zlato, který nám všem ukazuje, že ve společnosti nadále přetrvávají velice toxické názory a stereotypy – hlavně mužů vůči ženám. Na profilu je napsáno: „Vyzdvihujeme komentáře ze dna internetu, vzděláváme o kybernásilí,“ ale upřímně mám pocit, že toho dělají daleko víc, protože se tam objevují i další témata např. objektivizace, bodyshaming a domácí násilí.
Mlč, zlato vede pět žen (17–22 let). Nápad na vytvoření tohoto účtu vznikl, když se zapojily do programu Power!, který u nich zastřešoval Konsent. V rámci tohoto projektu vznikl nápad na další iniciativu, díky které veřejně online poukážou na škodlivost takových řečí, které najdete na jejich profilu.
Žena má pořád pocit, že musí všem (nejen mužům) dokazovat, že je na prvním místě člověkem a to, čím ji vybavila příroda, nehraje žádnou roli, co se týče práce, vzdělání, kompetencí, názorů atd.
V hlavě mi utkvěl jeden citát ze seriálu Příběh služebnice: „Muže nejvíc děsí to, že mu žena vysměje, ale ženu nejvíc děsí to, že jí ublíží muž.“ Kolikrát jsme četli článek, že nějaká dívka/žena jela taxíkem/šla domů a nějaký kolemjdoucí muž ji sexuálně obtěžoval či znásilnil/zabil, nebo obojí. Spousta žen má strach chodit po tmě venku a celý svůj den si rozvrhnou tak, aby se vyhnuly tomuto zbytečnému stresu.
Nejedná se ale o obecný strach žen z potenciálního mužského násilí. Žena má pořád pocit, že musí všem (nejen mužům) dokazovat, že je na prvním místě člověkem a to, čím ji vybavila příroda, nehraje žádnou roli, co se týče práce, vzdělání, kompetencí, názorů atd. I mně se nedávno stálo, že mi muž řekl, že mám někam jít, protože jsem žena a jen tímto zaujmu ostatní muže kolem. Je to neskutečně sexistické a dehumanizační, že ženy musí všem pořád připomínat, že je také svobodně uvažující živou bytostí.
Na druhou stranu se muži také potýkají s obrovským množstvím toxických stereotypů, které jim velice snižují sebevědomí a mohou způsobit depresi – muži páchají sebevraždy daleko častěji než ženy.
Na druhou stranu, muži se také potýkají s obrovským množstvím toxických stereotypů, které jim velice snižují sebevědomí a mohou způsobit depresi – muži páchají sebevraždy daleko častěji než ženy. Může to být do značné míry ovlivněno tím, že byli v mládí naučeni nemluvit o svých emocích a trápeních. Nechávají si tak vše pro sebe a neskutečně trpí v žaláři těch potřeb nevyslovených nahlas.
Dle mnoha názorů by měl muž být takovým pater familias, který se postará o celou svou rodinu, ať finančně nebo jakkoliv jinak bude potřeba. Muž má být oporou a skálou, která nikdy nezvětrá, ale často se zapomíná na to, že je také člověkem, který cítí a potřebuje se svěřit, ba i dokonce občas i brečí!
Feminismus totiž není jenom o ženách, ale také o mužích. Cílem je, aby ve společnosti vymizely přesně tyto všechny stereotypy, které jsem zmínila výše. Neodsuzujme lidi dle pohlaví, náboženství, sexuální orientace, barvy pleti atd. Člověk přece není jenom a pouze zboží, který můžeme libovolně štítkovat.
Inka Wesołowska